toggle

Stránky archivovány

 

Návštěvnost


Dnes:22
Včera176
Tento měsíc:3294
Celkem:351925

Anketa

V jakých legiích bojoval Váš předek?
 

Překlad

Czech Belarusian Bulgarian Chinese (Traditional) Croatian Danish Dutch English Estonian Finnish French German Greek Hungarian Italian Japanese Latvian Lithuanian Macedonian Norwegian Polish Portuguese Romanian Russian Serbian Slovak Slovenian Spanish Swedish Ukrainian
4. Čs. stř. pluk a zahájení bojů s bolševiky Tisk Email
Z Bachmače odjížděl 4. pluk jako zadní voj celého Čs. sboru. Jeho cesta vedla přes Konotopy na Kursk a dále na Penzu. Dosažením Kursku se 4. pluk dostal do oblasti sovětského Ruska, mimo Ukrajinu. Byla zintenzívněna jednání zástupců OČsNR s bolševiky. Výsledkem bylo několik smluv, které měly ukázat vstřícnost k bolševikům a dokázat, že čs. vojákům jde jen o dopravu do Francie. V polovině března 1918 bylo ujednáno, že jednotky sboru odevzdají přebytečné zbraně v Kursku (4.pluk 17.-18.3.). Již na konci března to bolševikům nestačilo a OČsNR s nimi uzavřela novou smlouvu. Podle té měly v Penze čs. jednotky odevzdat téměř všechny zbraně a vojenský materiál a ponechat si jen 168 pušek a 1 kulomet na každý vlak.
Dále OČsNR souhlasila s tím, že kromě nejnutnějších odejdou z našich řad ruští důstojníci a vojenští úředníci (vnímaní jako nebezpeční kontrarevolucionáři). Tak také 1.4.1918 odchází, kromě jiných, „na dovolenou“ plk.Šiškovský a 11.4.1918 je vyškrtnut ze seznamu příslušníků pluku. Novým velitelem se stal por. Čeček. Přesto se 4. pluk pohyboval vpřed hlemýždím tempem a na dny i týdny stál na odlehlých stanicích (cca 25.3.-29.4. Lomovisi (za Tambovem), 12.5.-28.5. Serdobsk (za Rtiščevem)). Doba čekání však zásluhou velitelů nebyla promarněna, ale využita k výcviku a k výuce francouzštiny. V této době byly vagóny známým způsobem vyzdobeny. Stálým nepříjemným faktem byla agitace čs. bolševiků. I několik jedinců ze 4. pluku jejich vábení podlehlo, zejména z finančních důvodů. Na konci dubna přibyl další důvod zdržování. Sovětským úřadům bylo nařízeno především dopravovat německé a rakousko-uherské válečné zajatce na západ. Čs. sbor měl počkat. Současně se stupňoval tlak sovětských úřadů na úplné odzbrojení Čs. sboru. Byl zde strach bolševiků, že se Čs. sbor přidá na stranu jejich nepřátel, z nichž někteří již od listopadu 1917 bojovali proti sovětům. Jednotky Čs. sboru byly na konci května 1918 rozptýleny na tísících kilometrech od Serdobska do Vladivostoku. Rostla nedůvěra čs. vojáků v OČsNR a její politiku ústupků. V této situaci o dalším postupu paradoxně rozhodl prvek nemyslitelný v normální armádě, vzniklý v duchu již zmíněných komitétů a spolkového způsobu činnosti čs. odboje – sjezd čs. vojska. Sjezd byl několikrát odložený, nakonec se konal za přítomnosti zástupců většiny jednotek od 18.5.1918 v Čeljabinsku. Na základě tehdejší situace došlo de facto ke vzpouře proti dřívějším rozhodnutím T.G.Masaryka, OČsNR a velení Čs. sboru (neutralita ve vnitřních ruských záležitostech), byl zvolen Prozatímní výkonný výbor dočasně nahrazující oficiální představitele a bylo přijato řešení – za každou cenu se dostat na východ do Vladivostoku. Je nutné zdůraznit, že v této chvíli nešlo o obsazení ruského území, ale o postupné spojení roztroušených čs. jednotek a jejich posun do Vladivostoku. Vojenskou část Prozatímního výk. výboru tvořili por. Čeček, pplk. Vojcechovský a kpt. Gajda, který se každý ujal jedné improvizované skupiny vojsk Čs. sboru. Po skončení jednání se sjezdoví delegáti rozjeli ke svým jednotkám. Dne 25.5. byl v úseku kpt. Gajdy na Sibiři obsazen Mariinsk. Dne 27.5. se por. Čeček přes Penzu vracel ke 4. pluku a pokoušel se ještě s penzenským sovětem vyjednávat - neúspěšně. Je nutné zmínit, že odjezdem por. Čečka na sjezd se stal faktickým velitelem 4. pluku por.Gayer. Dne 28.5. okolo 09:00 hod začaly první boje 2. roty I. praporu 4. pluku návratem do Rtisčeva. Boje neprobíhaly právě nejšťastněji, tak tak, že neskončily debaklem. Ke Rtiščevu musel být nakonec poslán celý I. prapor. Protože větší část 4. pluku současně vyrazila do Penzy, I. prapor při návratu Serdobsk obcházel. Boje a přesuny mezi Rtiščevem a Penzou byly ukončeny až 30.5. ráno. Po vyřešení situace byly Rtisčevo i Serdobsk opuštěny. Rovněž 28.5. po 12:00 hod byly zahájeny bolševiky boje v Penze (nejdříve s 1. plukem). 4. pluk byl při příjezdu do Penzy ostřelován děly. Po příjezdu byl 4. pluk rozmístěn na různé úseky na krajích města a 29.5. v 04:00 hod začal útok na město. Penza včetně všech svých nádraží byla definitivně dobita 29.5.1918 večer. 4. pluk měl 6 mrtvých a 22 raněných. Čs. jednotky začaly stejný den Penzu opouštět směrem na východ. Poslední čs. vojáci opustili Penzu v noci na 31.5.1918. Následující den od brzkých ranních hodin do večera probíhaly boje o Alexandrovský most přes řeku Volhu. Poslední čs. vojáci přejeli přes Alexandrovský most 1.6.1918 odpoledne. Tak za stálých bojů předního voje Čečkovy skupiny a občasných bojů jejího zadního voje se celá skupina posunovala směrem k Samaře, důležitému městu Povolží.

Autor: Bernard Panuš

(Texty z výstavy v Hradci Králové, které budou výhledově publikovány v brožuře k výše zmíněné výstavě.)