toggle

Stránky archivovány

 

Návštěvnost


Dnes:23
Včera85
Tento měsíc:2064
Celkem:524343

Anketa

V jakých legiích bojoval Váš předek?
 

Překlad

Czech Belarusian Bulgarian Chinese (Traditional) Croatian Danish Dutch English Estonian Finnish French German Greek Hungarian Italian Japanese Latvian Lithuanian Macedonian Norwegian Polish Portuguese Romanian Russian Serbian Slovak Slovenian Spanish Swedish Ukrainian
Výprava Kyn, Jekatěrinburg - Rusko - 26. - 31. 8. 2010 Tisk Email

Přestože jsem měl 26. 8. dovolenou, vstával jsem nedočkavostí o pět hodin dříve než obvykle. Již v 8 hodin jsem byl na nohou a netrpělivě očekával, kdy už konečně vyrazíme do země nekonečným možností - do Ruska! Když konečně přišel čas, pro změnu jsem zase netrpělivě vyhlížel Vencu, který na poslední chvíli doběhl autobus, který nás odvezl na autobusové nádraží, kde jsme se sešli s Radkem a odtud jsme vyrazili do matičky Prahy. Cestou jsme si užili velkou legraci s Vencou, který se oblečen do bílého trička a černých kalhot pokecal rajčetem na horní části těla a přilepil se na bílou žvýkačkou sedací částí těla.

Na letiště jsme dorazili s předstihem (Venca času využil k přepírání prádla), Posléze se k nám připojil Radim z KVH Čs. Úderníci a konečně i organizátor české expedice Ben. Do letadla nás pustili bez problémů navzdory Benovým obavám, zda mi dovolí převážet letadlem syrečky. Po přestupu v Moskvě, kde jsme si osmihodinové čekání na další let krátili zápolením s automaty na kvas (Radek byl automatem nenávratně obrán o 22 rublů), spánkem a tlacháním. Let byl o dvě hodiny opožděn, ale nakonec jsme vzlétli, letecky překročili Ural a po dvou hodinách jsme již vystupovali v Jekatěrinburku, kde jsme se sešli s ruskou částí výpravy vybavenou autobusem, který nás odvezl do Kynu. Cestou jsme se zastavili ještě v restauraci U Tří medvědů na chutném kapustovém obědě a v Kunguru - historikům ne neznámém městečku. Zde byly hlavní atrakcí zdejší suché (a přece mokré) nádražní toalety. Potom následovala jenom širá ruská pláň ubíhající za oknem autobusu a závěrečných 53km polní cesty ke Kynu. Tam jsme dorazili po půlnoci a po zjištění, že v 6 ráno je budíček, jsme si velice rychle ustlali v místím kulturním domě a usnuli.

Ráno jsme teprve zjistili, kde jsme se to octli - v Kynu, kde se čas zastavil kolem roku 1930. Při  přesunu na budoucí bitevní pole jsme nestíhali zírat. Nácvik na bitvu proběhl úspěšně (v mnohém úspěšněji než samotná bitva). Po nácviku následoval oběd v místní závodní jídelně a po obědě odhalení pamětní desky bojům 3. pluku s bolševiky v okolí Kynu (deska byla odhalena na nádraží, kde se odehrávaly nejtěžší boje). Samotný ceremoniál byl zdržen a poté i znepříjemněn vydatným ruským deštěm, bylo proto rozhodnuto, že bitva se zkrátí na 15 minut a plánovaný noční pochod bude zrušen úplně. Po vítězném boji s rudým nepřítelem jsme se  věnovali přátelení s Rusy (Venca se spřátelil i s Ruskou Ženjou) a ochutnávání místního lahvového piva (Sibiřská koruna vede), o což byl Venca z pochopitelných důvodů ochuzen.

Přátelení a ochutnávání pokračovalo i po krátké procházce po okolí Kynu (Rusové nadšeně ochutnávali syrečky) a vše utichlo až v nočních hodinách.

Ráno jsme nasedli na autobus a vyrazili jsme zpět do Jekatěrinburku, kde nás druhý den čekala prohlídka města, které kdysi pro Čechoslováky znamenalo střed Ruska. Po dojetí na místo jsme však byli zmoženi a tak jsme se odebrali každý ke svému hostiteli: Ben k Sašovi, Radim ke Geňovi, Radek, Venca a já jsme se odebrali ke Grigorijovi. Cestou k němu jsme se stavili koupit něco malého k vodce a již jsme pelášili. U Grigorije jsme poznali pravé ruské pohostinství. Zapečené brambory se zeleninou, šunka, sýr i vodka, vše teklo proudem. Během hodování panovala veselá nálada, Grigoirj si vysloužil přezdívku „Starý Zmiják“.

Ranní vstávaní nesl nejstatečněji Grigorij, kterého pro našince smrtelná dávka alkoholu příliš nepoznamenala. Při prohlídce města jsme zjistili, že v Rusku jsou širé nejen pláně ale vlastně úplně všechno. Ač byla prohlídka skvěle připravená, abychom mohli shlédnout opravdu zajímavé části města, byli jsme zcela zničeni. V podvečer jsme u Grigorije lehce povečeřeli a vyrazili jsme auty našich ruských přátel na letiště. Radim a Venca se rozhodli zkusit tzv. ruský extrém - jízdu žigulíkem s řidičem, který nebyl zcela při smyslech. Po hodinové projížďce po jekatěrinburských výpadovkách jsme konečně chytli správný směr a dojeli jsme na letiště. Cesta zpět proběhla v obráceném pořadí jako cesta do Ruska (v Moskvě jsme si dali pozor na automaty) a když jsme konečně dorazili do Čech, všichni jsme byli vlastně rádi, že jsme již doma, ačkoli jsme všichni, zejména Venca, byli cestou velice poznamenáni.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem našim ruským přátelům, zejména Sašovi za připravení pěkného programu, Dimovi za pozvání a vyřízení všech náležitostí a Starému Zmijákovi za lekci z ruské pohostinnosti. Z Čechů zejména Benovi za obrovské nasazení a zařizování díky kterému jsme mohli vůbec vyjet, Radkovi a Radimovi za skvělou společnost a Vencovi za to že nás svými nehodami bavil po celou dobu zájezdu. A taky sobě že jsem napsal tenhle report, i když se mi vůbec, ale vůbec nechtělo.


Autor: Petr Čížek

Fotogalerie