Po pobytu v Aksakovu se 4. pluk od 10.11.1918 objevil v Šadrinsku, na východní straně Uralu. Velitel plk. Žák využil odpočinku k zesílení výcviku. Stejně tak se rozvinula bohatá kulturní činnost. Vojáci se také dozvěděli, že vznikla Československá republika. To v nich vzbudilo určitou radost, ale zejména otázky, co ještě dělají v Rusku. Vnitřní ruský vývoj byl z nejrůznějších příčin vnímán negativně. Po zdlouhavých jednáních a i na nátlak čs. politických představitelů (OČsNR) bylo místo většiny ruských vlád na konci září vytvořeno Direktorium, v podstatě jednotná vláda rozsáhlých oblastí východu Ruska. Zda to byla dobrá nebo špatná vláda nelze na těchto řádcích rozebírat. Direktorium však nevyhovovalo ani některým skupinám ruského obyvatelstva, ani některým spojencům.

Dne 18.11.1918 byl proveden jakýsi státní převrat a moci se ujal admirál Kolčak. Některé členy vlády - Direktoria Kolčak přebral do své vlády, jiní byli zlikvidováni. Odpovědět na to, zda byl Kolčak dobrý vládce nebo špatný, na to zde opět není místo. Čs. vojska v této situaci zachovala neutralitu, ale situace je naplňovala zklamáním. Je třeba ovšem říci, že na přelomu let 1918 a 1919 konečně postupně ruské jednotky přebíraly frontu a čs. vojska odjížděla na odpočinek. Ve stejné době se čs. vojáci dozvěděli, že v Rusku – s ohledem na Spojence a versailleská jednání – budou muset zůstat. V souvislosti se vznikem ČSR byla OČsNR zrušena a přetvořena v odbočku Ministerstva vojenství v Rusku. Z Čs. sboru se stalo Čs. vojsko na Rusi, počet divizí stoupl na 3, z dělostřeleckých brigád se staly dělostřelecké pluky atd.. K 1.2.1919 byla nařízena nová struktura střeleckého pluku, např. z kulometných oddílů se postupně staly 3 kulometné roty, přidělené k praporům, vznikla výzvědná rota s jízdní a pěší částí atd.. Bylo nařízeno v čs. jednotkách zrušit pozůstatky revoluce – komitéty a plánovaný další sjezd Čs. vojska byl zrušen. To vyvolalo velkou nelibost, sjezd se přes zákaz sešel, jak se o tom ještě zmíníme. V polovině března 1919 odešel od pluku plk. Žák a zatímním velitelem se stal opět major Vobrátílek. Jako kompromisní řešení bylo rozhodnuto, že Čs. vojsko na Rusi bude v určitém pásmu střežit okolí železnice od Novo-Nikolajevska do Irkutska. K 15.5.1919 odjel ze Šadrinska poslední vlak 4. pluku. Pluk dostal přidělen úsek železnice Tajšet – Nižně - Udinsk, kde se po 20.5.1919 rozmístil. Ochrana železnice – transsibiřské magistrály nebyla žádná selanka. Do tajgy zahnaní bolševici i kriminální bandy se dávaly dohromady, útočili na trať a i v této „policejní“ službě měl 4. pluk své padlé. Na červen 1919 spadá jedna z nejostudnějších kapitol historie 4. pluku. Dne 8.6.1919 se 9., 10. a 11.rota III. praporu 4. pluku samovolně přesunula do stanice Batarejná, nedaleko Irkutska, kde se sjížděli delegáti zakázaného sjezdu. Když byli zákonným způsobem zadrženi, uvedené roty je osvobodily. Dále se 13.6.1919 vojáci stejného III. praporu v Irkutsku pokusili obsadit redakci Čs. denníku a úřadů Informačního odboru Ministerstva vojenství. Vzbudilo to velký odpor mnohých Rusů, kteří nás pokládali div ne za bolševiky. Uvedené 3 roty byly odzbrojeny a spolu s delegáty sjezdu odvezeni (pod stráží jiných vojáků 4. pluku) do internace ve Vladivostoku. Vojáci 4. pluku následně střežili železnici a podnikli i několik bojových výprav do jejího okolí. Na konci roku 1919 bylo rozhodnuto o odjezdu 4. pluku do vlasti a k 1.1.1920 byl pluk v pohybu na východ.