Nevelká obec Máslojedy leží přibližně deset kilometrů severně od Hradce Králové a náš klub se zde výše zmíněného dne zúčastnil pietního aktu u 85. výročí odhalení pomníku padlým v první světové válce. Přijali jsme pozvání od starostky obce paní Blanky Karešové a přijali jsme je opravdu srdečně a rádi, neboť paní starostka je žena, která svědomitě dostává jménu slova, od nějž je význam starosty odvozený. Byli jsme pozváni k pietnímu aktu a slíbili jsme se dostavit v uniformách tří front prvního odboje.

Na cestu jsme se vydali tři, dva z nás již oblečení v uniformách (Ital a Rus), jeden v civilním a uniformou Francouze zabalenou – že se převlékne až na místě. Cesta bez obtíží (bylo by mi totiž jako Hradečanovi trapné přiznat, že jsme zabloudili), na místo jsme přijeli s klid budícím předstihem.

Bratr civil si začal vytahovat uniformu zabalenou v příručních zavazadlech. My již ustrojení se po cestě upravujeme – když v tom okamžiku ze strany Francouzovy zahýkání – překvapené, nechápavé, snad mírně pobavené. Náš zvědavý pohled jeho směrem a okamžitě upřímný, bránici přímo drásající smích. Těžko se vykresluje komičnost toho okamžiku – ale když vidíte člověka, kterému dochází, že oblek, který předtím dal do čistírny společně s několika stejnými dalšími, že teď má místo kalhot a saka – dvoje kalhoty – že to není nemožné, že je to vlastně nezměnitelný fakt, že je to problém, který nejde vyřešit, že ty dva páry kalhot visící a ve větru vlající na ramínku v jeho ruce znamenají skutečnost, proti které není obrany, a že vlastně tedy s námi jel zbytečně – váleli jsme se smíchy při pohledu na něj a na jeho zoufalství visícím na ramínku.

Námi slibovaný počet účastníků se tedy zredukoval ze tří na dva, ale stále jsme na tom byli lépe než zástupci rakousko-uherské armády, kteří měli přijet v počtu dvou, a nedostavil se vůbec.

Pietní akt posléze proběhl důstojně, nejprve jsme položili věnec k pomníku padlým rodákům obce Máslojedy (po Velké válce jich na něm bylo napsáno šest, po druhé světové válce byl ještě smutně opatřen dalšími dvěma jmény), a krom stání čestné stráže jsme také přednesli projev o okolnostech vstupu do československých legií máslojedského rodáka Václava Volfa, pozdějšího divizního generála in memoriam, člena Obrany národa a oběti nacistů.

Je dobré, že se v obci Máslojedy, která dnes čítá přibližně dvě stě obyvatel, konala tato událost, protože oběti ve válce mnohdy budí dojem bezejmennosti a neosobnosti, avšak zdejší pomník dokazuje opak. A je dobré, že právě místní obyvatelé si prostřednictvím známých jmen uvědomují barvitě a konkrétně podobu smrti. 

Fotogalerie