V září 2013 se několika členům našeho klubu poštěstilo odjet, na pozvání Československé obce legionářské, do Itálie, u příležitosti 95. výročí bojů Čechoslováků na kótě 703 Doss´Alto (21. září 1918) a bojů Čechoslováků na řece Piavě (17. – 19. června 1918).  Naše početná skupina byla rozdělena do dvou „oddílů“ jeden jel karavelou, pod zkušeným vedením zaměstnance ministerstva obrany ČR plk. v.z. Ing. Milana Bachana a druhý jel autobusem pod zodpovědným vedením tajemníka Československé obce legionářské bratra pplk. v.z. Ing. Petra Hozlára (náš oddíl). Nicméně na místě jsme působili pohromadě a rozdělení bylo jen pro přepravu.

Pátek 20. září 2013

Celá naše pouť začala v půl jedné ráno, kdy se příslušníci našeho klubu ve složení Jaroslav KARAS, Václav DLESK a Michaela MALIKOVÁ připojili v Plzni k výpravě, která vyjela o hodinu dřív z Prahy. Cesta ubíhala v autobuse rychle a než jsme se naděli, tak jsme minuli německé, rakouské a nakonec i italské hranice. Do našeho prvního cíle na Zvon míru v Roveretu jsme přijeli kolem 11 hodiny dopoledne. Zvon Míru je jeden z největších zvonů na světě, který vznikl roztavením dělostřeleckých hlavní všech válčících stran a měl svým vyzváněním varovat před další válkou. Po něm jsme se přesunuli do roveretské kostnice (Castel Dante), kde jsou v monumentální stavbě shromážděny ostatky všech padlých z okolí Rovereta, včetně našich vojáků. Po Castel Dante nám zbylo pár hodin času a navštívili jsme muzeum války v Roveretu. Bohužel v muzeu probíhala přestavba a sbírky byly z části nedostupné nebo improvizované. Den se chýlil ke konci a nastal čas k odjezdu do Rivy, kde jsme měli zařízené ubytování v místním hostelu. Večer jsme strávili brouzdáním Rivou a posedáváním u tajuplného Gardského jezera.

Sobota 21. září 2013 (náš „Den D“)

V sobotu dopoledne se naše skupina rozdělila, někteří se vydali na hrad Arco, který naskýtá nádherný výhled do údolí Gardskéhoho jezera a zbylí se vydali samostatně poznávat krásy historického centra Rivy. Naše „Vašátkova“ skupina leč původně chtěla poznávat Rivu změnila plány a vydala se šlapadlem brázdit vody Gardského jezera a koupat se. Vlastně zde byla ještě jedna skupina, tedy spíše jeden jednotlivec. Byl jím pplk. v.z. Pavel FILIPEK, kterýžto jako bývalý průzkumák nelenil, vyhlídl si nejvyšší přístupný bod na Gardském jezeře a vydal se stoupat ke kostelu sv. Barbory, který se tyčí nad Rivou. Cesta to byla prý pohodlná, ale my co jsme ten „krpál“ ze spodu viděli, mu to moc nevěříme. Je to totiž bod, na který se musí překonat na cca 50 metrech převýšení cca 650 metrů. Vlastně skoro kolmá stěna. Dopoledne tedy všem úspěšně uteklo a v poledne jsme se již začali shromažďovat k nejdůležitějšímu cíli celé poutě k výstupu na bojiště Doss´Alto di Nago (o bitvě si můžete přečíst v jednom z článků na našich stránkách). Naši dnes již přátelé příslušníci italských horských jednotek – Alpinů nám každý rok dělají průvodce a pro tento rok si připravili i novou trasu, která se dostala již do průvodců pro další případné české turisty. Z Doss Alta jsme se vrátili v pozdních odpoledních hodinách a síly nám zbyly jen na pravou italskou Pizzu v místní restauraci. Číšník, když zjistil, že jsme Čechoslováci, tak neskrýval nadšení a vděky za pomoc našeho národa Italům za války a každému z nás objednal skleníčku Grappy. Po večeři jsme se chtěli vrátit na ubikace a připravit se na nadcházející den. To nám však překazil místní orchestr, který svoji živou hudbou doprovázel na ulici promítání westernu Sedm statečných.

Neděle 22. září 2013

Nedělní vstávání bylo vzhledem k náročnosti předchozího dne taktéž náročné. Již v půl deváté jsme odjížděli k pietnímu aktu na místě, kde byl popraven statečný československý výzvědčík Alois ŠTORCH a po něm jsme se přemístili do Arca, kde jsme se účastnili velkolepého pietního aktu s hodinovou mší u pomníku čtyřem popraveným legionářům, kteří byli zajati na Doss´Altu. Na konci pietního aktu jsme byli vyzváni k pohoštění na chatě u Arcských Alpinů. Dostalo se nám vřelého přijetí se spoustou kamarádských gest, které umí dát najevo jen Italové. Navečer nás čekala cesta z alpských vrcholů do Benátské nížiny do míst, kde Čechoslováci bojovali při obraně Itálie na řece Piavě. Kolem dvacáté hodiny jsme dorazili do San Dona di Piava, kde jsme byli ubytováni.

Pondělí 24. září 2013

Pondělí se neslo v duchu pomníkového maratonu. Celá dolní Piava je lemována pomníky našim popraveným legionářům. Zajati byli většinou při druhé ofenzivě na Piavě (dále článek o bitvě na Piavě na našich stránkách). První dva pomníky jsme navštívili na předměstí San Dony di Piave ve čtvrti Calvetchia, kde nás mile překvapil nově zbudovaný mramorový pomník Bedřicha Havleny, který tam umístily místní italské úřady jako vděk za službu italskému národu. Další pomník byl navštíven v San Stino di Livenza a pokračovali jsme do Oderza. Po pietním aktu jsme dostali rozchod k prohlídce Oderza a možnost k nákupu. Nejvíc oblíbeným se stal místní COOP ve vlastnictví Komunistické strany Itálie. Po necelé hodince jsme se vrátili k našemu maratonu a vyrazili vstříc osariu ve Fagaře. Jedná se o monumentální stavbu s ostatky více jak desetitisíci italských vojáků padlých při bojích o Piavu. Osárium je popsáno vlasteneckými hesly jako např.: „Běsnící Piavu nepřejde ani jeden cizák.“ a „Lépe žít jeden den jako lev, než sto roků jako ovce!“. S posledním citátem by možná měli mnozí Češi problém… Dalším cílem je Salgareda, kde zemřel prastrýc jednoho z členů naší výpravy, Vládi Ježka. Skvělým zážitkem pro nás bylo setkání se panem Zanardo, který byl ve svých sedmi letech svědkem popravy československých legionářů v Piavonu. Viděl popravu všech tří legionářů, dle výpovědi měl jeden legionář zvolat: „Viva la Italia!“. S blížícím se pozdním odpolednem jsme se dostali k pamětní desce do Conegliana, která je umístěna na místě brutální popravy patnácti legionářů. Naši vojáci byli spoutáni drátem a vkleče stříleni po dvou ze vzdálenosti půl metru. Poté je maďarští popravčí vzali za nohy a hlavu a hodili do jámy u vstupu do koníren. Další Čechoslováci byli voděni kolem jámy, aby viděli, co je čeká. To vše se dělo bez přítomnosti kněze a za chabé obhajoby obhájcem, kdy došlo k porušení procesních pravidel. Ze smutného popraviště v Coneglianu jsme se přesunuli do Collalta, kde bylo popraveno dalších deset legionářů. Bylo to pro nás takové vysvobození z piavských nížin, kdy jsme se zase dostali do kopců. Zde pro dnešní den náš pomníkový maraton končí a vrátili jsme se do San Dona Di Piave, kde pro nás byl připraven rozlučkový večer, po kterém mnozí z nás navštívili místní občerstvovací zařízení.

Úterý 25. září 2013

Crrrrr, Crrrrrrr, Crrrrrrr… zvonil budík v 06:00 ráno, okamžitě byl přenastaven na 06:10, to už vyšlo a my rozlepili oči a po zabalení odešli na snídani. Odjezd autobusu byl stanoven na 07:45. Naším dnešním cílem byla Monte Grappa. Tato hora zapadá do naší poutě, měl přes ni jít severní útok při druhé piavské ofenzivě a působila tam jedna československá výzvědná rota. Rakušanům se na Monte Grappě průlom nepovedl a my záhy pochopili proč. Hora se tyčí do 1775 m.n.m. a lemují ji strmé svahy, které vytváří neprostupný terén bez jakéhokoliv krytí porostem. Mussolini na ní ve 30. letech nechal vystavět mohutné osarium, které skrývá 24 000 padlých, z toho 1 250 Rakouských vojáků včetně 10 000 neznámých. Touto poslední zastávkou skončila i naše pouť po italských bojištích československých vojáků a pomalu se dostáváme na cestu směr Trento, Mnichov, Rozvadov, Plzeň a Praha.

Rádi bychom tímto za náš klub poděkovali Ministerstvu obrany České republiky a Československé obci legionářské, za to, že nám umožnili složit hold, v podobě čestné stráže, padlým československým legionářům v Itálii.

Autor: Jaroslav KARAS

Foto: Jaroslav KARAS        

Fotogalerie