Česká Družina (1914)

Voják na obrázku je oblečen do polní uniformy, tj. gymňasťorky (košile) a kalhot. Na ramenou má oboustranné pogony (nárameníky) z jedné strany v malinové barvě, z druhé strany v barvě zelené, záštitné. Na přezce opasku je vyražena carská orlice, obut je do kožených holínek. Na hlavě má tzv. furážku, vpředu s kokardou v barvách „Romanovců“. Podle bílo-červené stužky, kterou vojáci ze záčatku nosili pouze v zázemí, mohl každý poznat, že se jedná o příslušníka České družiny.

1. čs. střelecký pluk (1916-1917) - pochodová verze

Tento voják je již v plné polní, nejspíše někde na pochodu, proto si nese vše potřebné s sebou. Základ je pořád stejný, furážka, stále s carskou kokardou, ale nyní už i s lentočkou (stužkou) v českých barvách, ačkoliv jim v případě zajeti hrozila téměř jistá smrt oběšením, gymňasťorka, kalhoty, opasek, holínky (později nahrazovány kotníčkovými botami s ovinovačkami). Pogony má již trvale v záštitné barvě, na nich má označení 1ČS v azbuce. Přes rameno má smotaný šiněl (kabát) zabalený do palatky (stanový dílec). Na konci je připevněn kotlík na jídlo, tak aby byl vždy po ruce. V něm je zasunuta polovina stanové tyčky (druhou půlku nesl kamarád) a dva kolíky, vše omotané věrovkou (provázek potřebný ke stavbě stanu). Vpředu je namotán bašlyk (kapuco-šála). Na opasku si nese zásobu munice ve dvou kožených sumkách a polní lopatku v pouzdře (určitý počet vojáků v jednotce byl vybaven sekerou). Na levém boku si nese vodu v polní láhvi a zásobu jídla v tlumoku, obojí přes rameno na popruhu. Ostatní věci (náhradní oblečení, munici, atd.) si nese v turkestánském věcměšku (batoh, spíše však pytel s popruhem) na zádech. V ruce třímá opakovací pušku Mosin-Nagant, štyk (bodák) má otočený špičkou dolů (v carské armádě bylo zavedeno pouzdro na bodák pouze pro strážní službu).

Tzv. prototyp zborovského bojovníka, nese si jen to nejdůležitější, tj. munici v kožených sumkách na opasku, náhrudní (jezdecké) sumce přes prsa a sumce na sypané (jednotlivé) náboje na popruhu na levé straně. Zde má ještě také polní láhev a tlumok na suchary (v boji však více užívaný na granátů). Na opasku si mimo sumek nese ještě granát vz.1912 a polní lopatku (v boji užívanou více v boji muže proti muži než ke kopání). Přes veškerou výstroj má na popruhu zavěšenou plynou masku vz.1916 Zelinsky v plechovém pouzdře které zároveň složilo jako filtr. Na hlavě již nemá furážku, ale francouzskou přilbu M15 „adrian“ s carskou orlicí které byly hromadně zaváděny do výstroje téměř všech armád Dohody. Na pušce má již vztyčený štyk.

Strážní  služba (1919)

V době občanské války čs. legiím mimo jiné připadla úloha chránit Transsibiřskou magistrálu. Voják na obrázku proto čelí sibiřské zimě oblečen do šuby (kožešinový kabát), na nohou má válenky (plstěné zimní boty). Opasek již nemá s carskou orlicí, je to obyčejný jednotrnový kožený opasek, na něm má dělostřelecký tesák, mezi legionáři velice oblíbenou zbraň a jednu koženou sumku. Krk si proti zimě chrání bašlykem, na hlavě má papachu.

Důstojník (1918-1919)

Tento důstojník má na sobě „frenč“-nepředpisový kabát který byl velice oblíben mezi důstojníky i řadovými vojáky v ruské carské armádě, tím pádem i v čs.legiích. Na levém rukávu má štítek s hodnostním označením, na hlavě má furážku, již zbavenou kokardy. Carský znak nenajdeme už ani na opasku. Kalhoty jsou klasické, místo holínek je však obut do kotníčkových bot a ovinovaček.

Během občanské války v Rusku bylo rozhodnuto, že musí být zavedena jednotná uniformy pro celou čs.armádu na Rusi. Hlavní podmínkou bylo, aby se nepodobal žádnému jinému stejnokroji z té doby. V praxi byla nejvíce používána čepice „vydumka“ (vydumka protože ji její vynálezce musel doslova vydumat, mezi legionáři o této čapce kolovalo mnoho vtipů), blůzu, kalhoty a kabát většina legionářů dostala až na cestu domů (proto se jí říká Vladivostocká uniforma). Voják na druhém obrázku dostal uniformu již dříve a dostal se s ní i do boje, proto si k ní vzal přilbu Sohlberg a na opasek dělostřelecký tesák. Na nohou mají oba kotníčkové boty a ovinovačky.