Po dobytí Buzuluku a dalších bojích došlo 6.7.1918 na stanici Minjary nedaleko města Ufa ke spojení jednotek Čečkovy a Vojcechovského skupiny (Vojcechovského skupina bojovala na Uralu). 4. pluk nyní působil hlavně v Povolží. Bil se u Syzraně (první polovina července 1918), účastnil se Simbirské operace (druhá pol. července 1918) a krvácel i na dalších místech. Postupně se vytvořila souvislejší fronta. Po smrti por. Gayera se stal prozatímním velitelem pluku ppor. Vobrátílek. V srpnu 1918 celý Čs. sbor čekal jednak na slíbené spojenecké jednotky a dále na vytvoření skutečně silné ruské armády, která by převzala hlavní sílu bojů na frontě. Ze spojenců ve větším počtu přišli jen Japonci, kteří si však hájili vlastní pochybné zájmy v Zabajkalí a v Mandžurii.

Ostatní – Francouzi, Britové, Italové a další zůstávali většinou daleko za frontou. Výjimkou byly některé národnostní jednotky vytvořené naším přičiněním přímo v osvobozeném území (ze zajatců a národnostních menšin) – Poláků, Lotyšů, Karpatorusů, Rumunů. Bohužel výstavba nové ruské armády probíhala pomalu a schopnost ruských politických představitelů dohodnout se na vládě byla z nejrůznějších příčin ještě tragičtější. Některé ruské jednotky na frontě bojovaly i velmi statečně a úspěšně, to však nemohlo postačovat na zvětšující se sílu bolševiků. Čs. vojáci se cítili zrazeni a podvedeni. V srpnu 1918 začínají čs. i ruská vojska před bolševiky ojediněle ustupovat. Špatná situace se prohloubila v souvislosti s problematickým výbojem a obsazením Kazaně (svobodná od 7.8. do 9.9.1918). V září 1918 nastal všeobecný ústup. Dne 11.10.1918 bojovala poslední jednotka 4. pluku na Povolžské frontě proti bolševikům. Celý pluk se přes Buguruslan stáhnul do Aksakova. V říjnu 1918 přišel ke 4. pluku nový velitel plk. Žák. Je nutné konstatovat, že neblahé dědictví ruské revoluce dohonilo i čs. vojáky. Začali podléhat bolševické agitaci. U 4. pluku to postihlo zejména III. prapor. Dne 24.10.1918 – po odmítnutí vyplnění rozkazu plk. Žáka – přijel k pluku plk. Švec, tehdejší velitel I. divize. Nakonec, kromě 6 vojáků 11. roty III. praporu, slíbili rozkazy uposlechnout všichni. Bohužel, ve stejném dni odmítli poslušnost vojáci 1. pluku. Plk. Švec, statečný voják České družiny a důstojník, nechtěl nést tuto hanbu a v noci na 26.10.1918 se v Aksakově zastřelil. Tato památná sebevražda pomohla vojákům uvědomit si, co způsobili a disciplína byla na čas zachráněna.