Vratislav Charfreitag se narodil otci Josefovi a matce Marii, rozené Albertové, dne 4.5.1885 v Rychnově nad Kněžnou, v politickém okresu Rychnov nad Kněžnou a v době před a během I.světové války byl příslušný tamtéž. Absolvoval 3 roky měšťanské školy, střední vzdělání získal na vyšší reálce v Kostelci nad Orlicí (7 let, ve „Služebním výkazu“ se ovšem uvádí 4 roky) a poté vystudoval filozofickou fakultu c.k.České univerzity v Praze. Závěrečné zkoušky na univerzitě měl 21.6.1910. Poté se stal c.k. suplujícím profesorem.

Později uváděl znalost jazyků ruského, německého a francouzského, slovem i písmem. Francouzský jazyk uváděl nejprve s dovětkem „částečně“, pak tento dovětek v dokumentech mizí. Jako politickou příslušnost uváděl „mladočech“, byl tedy pravděpodobně členem Národní strany svobodomyslné.

Do rakousko-uherské armády byl odveden v roce 1907. Dne 19.12.1914 byl přičleněn jako jednoroční dobrovolník-vojín k I.Ersatzkompanie, c. a k. pěšího pluku č.18 (K. u. K. Infanterie-Regiment No.18) s posádkou v Hradci Králové, 15.2.1915 byl mobilizací prezentován do aktivní vojenské služby. Na „jednoroční dobrovolnickou školu“ (jinde „rakouskou důstojnickou školu“) šel do Jablonce nad Nisou, 22.5.1915 se stal jednoročním dobrovolníkem-svobodníkem. Někdy v červnu 1915 dělal zkoušky na „jednoroční dobrovolnické škole“, 23.7.1915 byl povýšen na jednoročního dobrovolníka-četaře (v některých dokumentech je uváděn jako „kadet-aspirant“), 24.7.1915 byl přeřazen do 1.pochodové roty (1.Marschkompanie).

Vratislav Charfreitag v rakousko-uherské armádě (stojící druhý zleva)

Dne 15.8.1915 (jinde 16.8.1915) se zřejmě dostal do pole, byl zařazen k 2.polní rotě (2.Feldkompanie) c. a k. pěšího pluku č.18. S plukem dlouho nepobyl, zúčastnil se pravděpodobně bojů dne 12.9.1915 u Satiewa a 15.9.1915 začátku bojů u Perekladowieczi (Perekladowietz). Od 22.9.1915 byl rakousko-uherskou armádou pohřešován s posledním známým místem pobytu právě v Perekladowieczi.

Do zajetí Ruské armády se dostal 23.9.1915 a jako místo zajetí je uváděno Luck a jinde také Rovno. Po zajetí byl přemístěn do Carycinu na Volze, kde pobýval od 11.10.1915 v domu zvaném „Concordia“. Již zde se spolu s asi 60 dalšími Čechy přihlásil do České družiny. V Carycinu pobýval poté i v oblasti Stolypinovo a na 8.ženském učilišti. Lze se oprávněně domnívat, že zde učil. Z Carycinu odešel někdy mezi koncem dubna a začátkem května 1916. Jak sám uvádí, v květnu 1916 již pobýval v Samaře v gubernátorově vile.

Půl roku po svém přihlášení do vojska se konečně s dalšími Čechy dočkal a měl být odtransportován k č.-s.jednotkám. Vlivem nezjištěných příčin se ovšem dostal koncem května 1916 do Oděsy. Od 1.6.1916 byl zařazen jako „narjadnik“ (četař) do právě se tvořící 1.srbské dobrovolnické divize, konkrétně do 3.pluku, III.praporu, 3.roty. Jak je zřejmé, v srbském vojsku mu byla uznána hodnost z rakousko-uherské armády. Velitelem roty mu byl Čech, kpt.Novotný, velitelem praporu byl mjr.Hadžič. Do bojů v Rumunsku, kterých se divize zúčastnila po rumunském vyhlášení války ústředním mocnostem 28.8.1916, však nezasáhl.

Ze srbského vojska odešel 16.8.1916 st.st. ještě před zahájením dobružských bojů, když jeho jednotka byla v místě tvoření v táboře v Renách na Dunaji. Zde v té době zahynul i velitel jeho roty kpt.Novotný, jak bez vysvětlení uvádí v jednom z poválečných dopisů. Pro něj a asi pro 90-100 dalších Čechů si přijel z Kyjeva ppor.Cejp. Pro doplnění uvádím, že asi 800-1000 dalších Čechů, z poloviny důstojníků, u divize zůstalo a bojů divize se zúčastnilo. Již 15.8.1916 st.st. byl zařazen do seznamu střelců 1.č.-s.střeleckého pluku, do záložní roty (r.č.746 § 3), 18.8.1916 st.st. přijel fakticky do Kyjeva. Odchod od Srbů je někdy uváděn 18.8.1916 st.st., vstup do vojska je naproti tomu uváděn v Almanachu důstojníků až 28.8.1916 st.st.. Jeho osobní číslo bylo 15.500. 26.10.1916 st.st. byl přeložen do 12.roty 1.pluku (r.č.801 § 4). Dne 6.12.1916 st.st. přijal pravoslaví (byl od narození římským katolíkem) a změnil jméno na Evžen, resp.Evgenij (r.č.853 § 8). 3.2.1917 st.st. byl povýšen na svobodníka (jefrejtora) (r.č.901 § 10). 10.3.1917 st.st. byl přidělen do 1.roty 1.pluku (r.č.937 § 11). 23.3.1917 st.st. byl odvelen zpět k 12.rotě pluku, jako určený k projití připravovaného rozšířeného kurzu samostatného učebního oddělení při štábu Č.-s.brigády (r.č.950 § 7).

Do kurzu nakonec nešel a podílel se na dotvoření 3.č.-s.střeleckého pluku. 27.3.1917 st.st. byl přeložen do 3.pluku a škrtnut v seznamu 1.pluku (r.č.954 § 2) a 30.3.1917 st.st. byl zapsán do seznamu 3.pluku, 8.roty (r.č.4 § 4). Přišel těsně poté, co se III.prapor 1.pluku definitivně změnil na 3.pluk a co byl tomuto pluku 28.3.1917 st.st. posvěcen prapor. Nový pluk byl v té době posádkou v Treskyni, 7. a 8. rota nového pluku vznikly z 12.roty 1.pluku, Charfreitagovým velitelem 8.roty byl praporčík Holásek. Zanedlouho po svém založení odešel celý 3.pluk z Treskyně do blízkých vesnic Orvanice, Solomievka a Kuráž. 9.4.1917 st.st. byl V.Ch. „naznačen do učebného oddílu“ (r.č.13 § 5). Zda byl v „učebném oddílu“ nevíme. 13.4.1917 st.st. byl přeložen do 7.polní roty (r.č.17 § 11). 31.5.1917 st.st. byl povýšen na desátníka (mladšího untěr-oficera) (r.č.65 § 6).

Vratislav Charfreitag v roce 1918 (sedící na lavici vpravo)

Protože byla celá Č.-s.brigáda přihlášena jako úderná část do chystaného letního útoku, 3.6.1917 st.st. (16.6.1917 n.st.) odešel 3.pluk ze shromaždiště na návsi v Orvanicích do blízké železniční stanice Dombrovice. Odtud odjel pluk 2 vlaky přes Berdičev do Staré Zbaraže do přifrontového pásma. Zde vystoupil z vlaků a dále se přesunoval pěšky. 6.6.1917 st.st. (19.6.1917 n.st.) přišel pluk do Tarnopole a 7.6.1917 st.st. dorazil do vesnic Danilovce a Ostašovce. II.prapor pluku přešel v noci z 9.6. na 10.6.1917 st.st. do vesnice Krasno, kde měl tvořit zálohu Č.-s.brigády. 14.6.1917 st.st. (27.6.1917 n.st.) vystoupil II.prapor z Krasna a přes Choroscec přešel do úseku 2.pluku do pravomoci pplk.Zembalevského. II.praporu velel v té době por.Dembský, 8.rotě stále prap.Holásek. 8.rota 3.pluku byla na levém křídle 2.pluku u vsi Jozefůvka. II.prapor prováděl zákopové práce, strážní a výzvědnou činnost. 16.6.1917 st.st. byla zahájena dělostřelecká příprava útoku, na kterou nepřítel odpovídal. V noci z 18. na 19.6.1917 st.st. (z 1. na 2.7.1917 n.st.) obsadil II.prapor 3.pluku pozici I.praporu 1.pluku od středu vesnice Josefůvky až k potoku Choroscec. II.prapor byl v té době velmi slabý. Roty obsadily úseky od jihu  zleva doprava v pořadí 6.,5.,8. a 7.rota. Vlastní útok začal 19.6.1917 st.st. (2.7.1917 n.st.) v 06:00 hodin ráno podle předem daných dispozic. II.prapor dobyl již v 11:00 hodin třetí linie nepřátelských zákopů. Prapor se zastavil před vesnicí Godov v bývalé rakouské čtvrté linii v pořadí od jihu 6., 8., 5. a 7.rota. Dne 20.6.1917 st.st. (3.7.1917 n.st.) v 02:00 hodin byl II.prapor vystřídán částmi 82.pěší divize a v poledne téhož dne se připojil k pluku v táboře nad Cecovou.

22.6.1917 st.st. odešel 3.pluk z Cecové na severozápadní kraj vsi Krasno, kde se utábořil pod stany. 24.6.1917 st.st. zaměnila 5.,6. a 8.rota pluku na pozici prapor 328.pěšího Novouzenského pluku 82.pěší divize. V noci na 25.6.1917 st.st. byly tyto 3 roty vyměněny jinými rotami 3.pluku a k večeru toho dne byl celý pluk vystřídán 27.pěším Vitebským plukem. 3.pluk odešel do Krasna, kde pod stany přenocoval. 26.6.1917 st.st. (9.7.1917 n.st.) odešel 3.pluk jako záloha 49.sboru do vesnice Nesterovce.

28.6.1917 st.st. byl V.Ch. „naznačen důstojnickým zástupcem“ (volnoopreděljajuščísja) a „k vykonávání úřadu mladšího důstojníka“ v neřadovém oddílu (vozatajské rotě, obozu) (r.č.93 § 4).

6.7.1917 st.st. musel pluk rychle opustit Nesterovce. Přes městečko Jezerná odešel do Lysých Jam, kde u silnice pod stany tábořil. Na silnici byl pluk svědkem rozpadu ruské armády, houfů v nepořádku ustupujících vojáků. 3.pluk byl určen jako část zadního voje ruské armády. 3.pluk odešel z Lysých Jam a kolem Jezerné ustupoval k Tarnopoli. Prošel Kozlov a 7.7.1917 st.st. dospěl do Domamoryče. 8.7.1917 st.st. bylo úkolem pluku, aby spolu s kozáky nedovolil nepříteli obsadit linii řeky Seret a město Tarnopol. Před Domamoryčí byla vybudována linie obrany. Toho dne došlo k několika těžkým bojům pluku s Němci. Při ústupových bojích došel pluk až do Zabojek, a odtud přes Počapince do vsi Berezovice na břehu řeky Seretu. Zde se pluk ubytoval. Pak z Berezovic odešel do Velkých Borků. Další úkol čekal pluk u Velkých Hájů, kam došel 11.7.1917 st.st.. Měl krýt ústup a odvoz dělostřelectva. Došlo k novým bojům s Němci. 12.7.1917 st.st. odešel pluk z Velkých Hájů do Skalatu, kde přenocoval. Další den došel pluk do Jalovců, kde setrval do 19.7.1917 st.st.. Ten den se přesunul do Podwolocsisku. Zde skončili pro 3.pluk úkoly na frontě. Odtud 3.pluk odešel dne 24.7.1917 st.st. přes Staro-Konstantinov a Labuň do vesnice Novoselice. Do nově přidělené posádky v Novoselicích došel 3.pluk 29.7.1917 st.st. (13.8.1917 n.st.). Jak se V.Ch.zúčastnil přesně tarnopolského ústupu nevíme.

2.8.1917 st.st. byl „za vzornou službu a příkladné chování“ povýšen na četaře (staršího untěr-oficera), přičemž samozřejmě zůstal důstojnickým zástupcem (r.č.147).

6.8.1917 st.st. (19.8.1917 n.st.) zřejmě zažil v Novoselicích přehlídku 3.pluku T.G.Masarykem.

Konečně 1.9.1917 st.st. dohnal a předehnal svou kariéru v rakousko-uherské armádě a byl „na základě výnosu Vojenské rady ze dne 7.8.1914, potvrzeného nejvyšším souhlasem dne 17.8.1914 a nejvýše utvrzeného 27.11.1915, ustanovení vojenské rady konajíc se v listopadu téhož roku přejmenován z odpovídající hodnosti v rakouské službě na praporčíka ruské služby“ (r.č.161). Vratislav Evgenij Charfreitag se tedy stal důstojníkem.

4.9.1917 st.st. byl definitivně určen jako mladší důstojník (velitel čety) vozatajské roty 3.pluku (r.č.161). 5.10.1917 st.st. byl přeložen jako mladší důstojník do 7.roty (r.č.192), ale téměř vzápětí byl dne 12.10.1917 st.st. opět přidělen k vozatajské rotě na předešlý úřad mladšího důstojníka (r.č.199). 1.11.1917 st.st. se stal dočasným (r.č.219) a 23.11.1917 skutečným velitelem vozatajské roty (r.č.241).

Ve dnech 5. až 18.1.1918 byl V.Ch. nemocným „při pluku“ (r.č.284 a 292).

Počátkem února 1918 odešel 3.pluk s Novoselic. Z blízké železniční stanice Polonnoje jel přes Berdičev do okolí města Kazatina v Poltavské gubernii, resp. do vesnic Brodeckoe, Molotkovce a Volčinec. Štáb pluku (a s ním zřejmě i vozatajská rota) byl ubytován v Brodeckoe v místním cukrovaru. 3.pluk na místě nepobyl dlouho, tuto posádku začal postupně opouštět 22.2.1918 n.st.. 23.2.1918 n.st. nocoval štáb pluku se štábními oddíly v rajonu městečka Červonoe. 25.2.1918 pokračoval pochod přes vesnici Kazačku, Zabura, městečko Andrušovku, Ljasovku a Volicu-Zarubinskuju do vesnice Jaropoviči. Protože se objevili zprávy, že v blízkosti pluku jsou již Němci s 2 obrněnými automobily, pokračoval pluk v pochodu 26.2.1918 přes Jaropoviči, Chodorkov, Jezery a Vodotyj do městečka Brusilova. 27.2.1918 pokračoval přesun přes Dubrovku, Jastrebenku, Gruzskoe a Byšev do městečka Jasnogorodky. Němci byli pluku stále v patách. 28.2.1918 odešla jako první z pluku „hospodářská rota“ a to přes Novoselku, Muziči, Ignatovku, Bělgorodku a Sofijskou Borščagovku do Šuljavky, kyjevského předměstí. Nocleh proběhl v jiném předměstí Kyjeva, ve Svjatošíně.

1.3.1918 prošel 3.pluk Kyjevem. Přes řetězový most prošel pluk do Slobody Nikolské a odtud na nocleh do Pohrebu. Bez oddechu šel pluk 2.3.1918 přes Zamizije do Dimirky. Zde se konečně konal dlouho odkládaný odpočinek. Brzo ovšem následovaly další pochody: 5.3.1918 přes severní část městečka Gogolova do Svjatilnikova a Ploskoe, 6.3.1918 do vesnice Sčasnovky. 7.3.1918 byl další odpočinek. 8.3.1918 šel pluk do vesnice Vepriki, 9.3.1918 do vesnice Salnoje, 10.3.1918 do městečka Monastyrišče, 11.3.1918 do městečka Inčja, kde bylo možno slyšet dělostřelbu od Bachmače.

12.3.1918 ve 24:00 hodin odjel vlakem štáb pluku se štábními oddíly (včetně V.Ch.) ze stanice Inčja. 13.3.1918 v 06:00 hodin projel V.Ch. Bachmač, 19.3.1918 Kursk, 20.3.1918 Voroněž, 28.3.1918 Tambov a konečně 29.3.1918 dojel do stanice Vertunovskaja. Tato stanice a stanice Bekovo byly určeny k postavení vlaků 3.pluku k odjezdu do Vladivostoku. Celkem bylo pro 3.pluk postaveno 5 vlaků po 40 vagónech. Praporčík V.Ch. se stal velitelem vlaku hospodářské roty, podléhalo mu 542 vojáků. Vlak hospodářské roty odjel ze stanice Bekovo až jako poslední z pluku 17.4.1918. Do Penzy přijel vlak hospodářské roty 24.4.1918 a odevzdal zde většinu zbraní. 25.4.1918 tento vlak z Penzy odjel, 26.4.1918 přejel řeku Volhu a 9.5.1918 vlak přijel jako poslední z 3.pluku do Čeljabinska.

V Čeljabinsku byla také část 6.pluku. Je možné, že V.Ch. zde byl dne 14.5.1918 a pak v dalších dnech přítomen části děje tzv.čeljabinského incidentu. Prvního obsazení města dne 17.5.1918 se pravděpodobně nezúčastnil. Od 20.5.1918 se v Čeljabinsku konala jednání před sjezdem vojska. 22.5.1918 vydal pplk.Vojcechovský, velitel 3.pluku a čeljabinské skupiny rozkaz o nevydání zbraní sovětům. 26.5.1918 byla v Čeljabinsku vylepena vysvětlující vyhláška vysvětlující pozici Čechoslováků. V noci z 26. na 27.5.1918 byl Čeljabinsk znova obsazen. V.Ch. s hospodářskou rotou byl pravděpodobně na nádraží v záloze. Boje s bolševiky začaly. O účasti V.Ch. v těchto bojích není v materiálech V.Ch. nic uvedeno. Protože další boje a přesuny 3.pluku jsou velmi obsáhlé, nebudu je zde uvádět.

Až dne 1.10.1918 byl  V.Ch. povýšen O.Č.S.N.R. na návrh velitele Čs.arm.sboru „za chrabrost a vynikající službu v posledních bojích, jakož i za věrné a svědomité plnění povinností“ na řadového poručíka (rozkazy Čs.arm.sboru 111-D § 1 ze dne 1.10.1918 a 3.pluku 430). V tomto případě se jednalo o jedno z hromadných povyšování z podzimu 1918. V uvedeném rozkazu je uvedeno povýšení několika desítek důstojníků s výše uvedeným zdůvodněním, včetně např.pozdějšího gen.Medka. Evžen Charfrajtag je v rozkazu uveden jako „náčelník vozatajské roty“.

Mezi 12. a 21.12.1918 byl opět nemocným „při pluku“ (r.č.471 a 473) a protože se nemoc zřejmě nepodařilo úplně vyléčit, zopakoval si léčení mezi 4. a 9.1.1919 (r.č.484 a 314).

Okolo 10.1.1919 se všechny části pluku soustředily na odpočinek do Jekatěrinburku.

6.2.1919 byl V.Ch. povýšen na řadového kapitána (nařízení Min.Vojenství ze dne 6.1.1919 č.418, rozkaz 3.pluku č.515, uveřejněno v Úředním věstníku č.2 ze dne 6.2.1919). 4.4.1919 byl V.Ch. na vlastní žádost zbaven úřadu velitele vozatajské roty a bylo mu nařízeno se odebrat do pravomoci velitele poddůstojnické školy 3.pluku (r.č.566). 9.4.1919 předal velení vozatajské roty, zároveň se „dostavil do pravomoci velitele poddůstojnické školy“ (r.č.571).

9.4.1918 vykonal gen.Syrový v Jekatěrinburku přehlídku jekatěrinburské posádky, včetně 3.pluku, za přítomnosti mnoha jiných velitelů a zástupců spojenců.

Koncem dubna 1918 odjel z Jekatěrinburku i vlak štábu 3.pluku, zřejmě i s poddůstojnickou školou. Vlak jel přes Kamyšlov (1.5.1919), Tjumeň (2.5.1919), Išim (3.5.1919), Kolomzinu (4.5.1919), Tatarskou, Čulimskou , řeku Ob a Novonikolajevsk (5.-6.5.1919), Jurga (7.5.1919), řeku Tobol a Mariinsk (8.5.1919) až do Bogotolu, kde čekal od 8. do 10.5.1919. Další cesta vedla přes Krasnojarsk (12.5.1919) až konečně vlak dospěl 14.5.1919 do Kanska. V okolí města byl 3.pluku dočasně určen úsek magistrály k ochraně. To už se ale V.Ch. příliš netýkalo.

12.6.1919 byl V.Ch. přeložen do pravomoci velitele dělostřeleckého skladu, škrtnut v seznamech důstojníků 3.pluku po 2 letech služby (r.č.622), převeden do štábu Čs.vojska na Rusi a zapsán do seznamu důstojníků Dělostřeleckého skladu Čs.vojska na Rusi (rozkaz Dělostřeleckého skladu č.299 § 2). Současně byl stejným rozkazem „naznačen“ hospodářem Dělostřeleckého skladu. Jako takový měl podle statutu Dělostřeleckého skladu (uveřejněného v rozkazu Čs.AS č.124 ze dne 20.11.1918) práva a požitky jako velitel praporu. 3.9.1919 byl určen jako náčelník historického oddělení dělostřeleckého skladu (r.č.381 § 1).

Vratislav Charfreitag v uniformě kapitána dělostřelectva

Mezi dny 19. a 21.10.1919 byl na služební cestě ve Starokonstantinopoli.

4.5.1920 byl vyznamenán „za vynikající zásluhy získané v Čsl.vojsku na Rusi a účastenství v bojích na Sibiři řádem „Sokola“ za zásluhy“ (r.č.124 § 2).

Do vlasti byl evakuován na lodi „Crook“, tedy 24.transportem legií. Transport odjel z Vladivostoku 19.5.1920 a přes Nagasaki, Manilu, Singapur, Colombo, Džibuty, Suez a Port Said dojel 4.7.1920 do Terstu a 9.7.1920 dorazili jeho příslušníci do Prahy.

Vratislav Charfreitag zcela vpravo při hře karet na lodi "Crook"

Dne 18.8.1920 požádal o demobilizaci, 27.8.1920 hlásil demobilizaci velitel transportního praporu legií, 1.9.1920 jí vzali na vědomí v Čs.domobraneckém okresním velitelství v Jičíně, a to s platností od 20.8.1920. Dne 16.7.1922 uzavřel sňatek se slečnou Růženou Vítkovou ze Žamberka. Od 18.8.1921 byl definitivně jmenován profesorem na dívčím reformovaném reálném gymnáziu v Hradci Králové, kde tím pádem získal od toho data i domovskou příslušnost.