toggle

Stránky archivovány

 

Návštěvnost


Dnes:26
Včera131
Tento měsíc:2585
Celkem:338312

Anketa

V jakých legiích bojoval Váš předek?
 

Překlad

Czech Belarusian Bulgarian Chinese (Traditional) Croatian Danish Dutch English Estonian Finnish French German Greek Hungarian Italian Japanese Latvian Lithuanian Macedonian Norwegian Polish Portuguese Romanian Russian Serbian Slovak Slovenian Spanish Swedish Ukrainian
Vašátko Karel Tisk Email

Kniha "Zborovský hrdina Karel Vašátko" ke stažení zde!

Adobe-PDF-24x24 (44Mb) 


Je velmi obtížné, sepisovat biografii u někoho, o kom už byla výtečná historická knížka napsána a to ještě v době, kdy bylo možno hovořit s Vašátkovými současníky. Pokusíme se však na základě archívních dokumentů přidat i některé detaily dosud neuveřejněné.

 VK_1


Karel Vašátko se narodil dne 13. 7. 1882 otci Janu Vašátkovi a matce Anně, rozené Rolečkové v obci Litohrad, tehdy náležejícím do politického okresu Rychnov nad Kněžnou. Rod Vašátků byl v Litohradech usazený od roku 1853. Ještě okolo roku 1937 měla obec 113 obyvatel a 26 domů. V Litohradu měl Karel Vašátko i svou domovskou obec.

Karel Vašátko absolvoval 8 tříd gymnázia v Rychnově nad Kněžnou a filozofickou fakultu univerzity v Praze. Stal se profesorem. Hlásil se k politické straně národně socialistické a k Sokolu. Před válkou byl svobodný. Jako místo svého posledního pobytu v Čechách udával adresu na bratra Jana do Litohradu, pošta Solnice.

Ještě před univerzitou vykonal Karel Vašátko vojenskou základní službu. 1.10.1902 se dal dobrovolně odvést k Císařskému a královskému pěšímu pluku č.18 (K. u. K. Infanterie-Regiment No. 18) s velitelstvím pluku v Hradci Králové, kam byli odváděni i mnozí ostatní branci z dané oblasti. Po odvodu Karel Vašátko ihned nastoupil službu. Vzhledem ke svému vzdělání se Karel Vašátko stal jednoročním dobrovolníkem (einjährige freiwiliger). Sloužil na vlastní útraty u 12. polní roty  výše uvedeného 18. pluku v Olomouci. 30. 3. 1903 byl Karel Vašátko povýšen na „čestného svobodníka“. V uvedené hodnosti byl 1. 10. 1903 propuštěn do „neaktivního poměru“ a 31. 12. 1903 přeložen do zálohy. V legionářské dokumentaci se ještě objevuje, že Karel Vašátko byl „kadetem“, ale „později se degradoval“.

V době od 1. do 28. 4. 1908, od 4. 9. do 1. 10. 1910 a od 23. 6. do 20. 7. 1911 vykonal cvičení ve zbrani. Dne 9. 12. 1912 byl povolán „k doplnění vojska v Bosně“, ale jeho pobyt nebyl vypátrán, byl v té době už v Rusku. Stejně tak byl i v letech 1913 a 1914 povoláván na cvičení, ale bez úspěchu, takže byl nakonec roku 1914 prohlášen za zběha. Z dokumentů není patrné, zda se tak stalo před nebo po začátku I. světové války. Lze předpokládat, že před prohlášením za zběha se stal důstojníkem v záloze. Po vstupu do České družiny se ke své hodnosti nehlásil, neusiloval o to, stát se hned důstojníkem ruské armády.

Před I. světovou válkou odjel pracovat k příbuzným do Ruska, do vsi Vilije (poblíž Křemence, Ostrožský újezd, Volyňská gubernie). Stal se správcem rozsáhlého statku svého strýce. Současně měl dojednaný nástup na místo učitele cizích řečí v Taškentu, k tomu však již kvůli válce nedošlo. Vesnici „Vilia“ má Karel Vašátko zapsanou i jako jeho poslední místo pobytu před nástupem do ruské armády.

Dne 28. 6. 1914 byl v Sarajevu spáchán atentát na Františka Ferdinanda D’Este. To odstartovalo sérii známých událostí vedoucích k vypuknutí I. světové války.  28. 7. 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku. Po dalších krocích evropských států vyhlásil ruský car Nikolaj II. 29. 7. 1914 částečnou mobilizaci a 31. 7. 1914 všeobecnou mobilizaci. 1. 8. 1914 vyhlásilo Německo válku Rusku. 17. 8. 1914 začala Ruská armáda postupovat do Německa (Východního Pruska) a 23. 8. 1914 došlo ke srážkám mezi rakousko-uherskými a ruskými vojsky u Krasniku.

Po vypuknutí války byli nejdříve Karel Vašátko i se svým strýcem jako rakousko-uherští státní občané zatčeni a pobývali v různých, blíže nezjištěných, vězeních. Mezitím se značná část české veřejnosti v Rusku přihlásila k boji proti Rakousko-Uhersku, konaly se demonstrace na podporu ruského válečného úsilí a vznikla idea vytvoření vojenské jednotky z Čechů, která by bojovala po boku ruské armády. Po schválení příslušných plánů ruskou vládou a po vydání rozkazů vznikla Česká družina. Její rozkaz č. 1 nese datum 28. 8. 1914 (15. 8. 1914 st. st. - starého stylu – tedy podle juliánského kalendáře).

V srpnu 1914 se Karel Vašátko přihlásil dobrovolně do České družiny a byl dne 21. 8. 1914 st. st. zapsán do 2. roty. Počátky České družiny jsou nerozlučně spjaty s Kyjevem, kde prodělávali výcvik i její první příslušníci. Ke dni 11. 10. 1914 (28. 9. 1914 st. st.) je Karel Vašátko uváděn jako „dobrovolník“ a „rjadovoj“ (řadový), tedy prostý vojín. Stejného dne – ve svátek sv. Václava – se Karel Vašátko zúčastnil v Kyjevě na Sofijském náměstí přísahy České družiny. Poté však Karel Vašátko onemocněl. Když dne 23. 10. 1914 (9. 10. 1914 st. st.) odešla Česká družina z Kyjeva na frontu, Karel Vašátko zůstal ve městě a byl dočasně zařazen do „záložní roty ppor. Jakuševa (tzv. 5. roty)“. Na frontu odešel Karel Vašátko s „komandou zůstavší v Kijevě“ 11. 11. 1914 st. st., přímo k České družině pravděpodobně přišel 14. 11. 1914 st. st..

Česká družina prošla po odjezdu z Kyjeva různými místy včetně Lvova. 8. 11. 1914 (26. 10. 1914 st. st.) dorazila do Jaroslavi, odkud pokračovala 10. 11. 1914 (28. 10. 1914 st. st.) ráno k Tarnovu. Cesta vedla přes Převorsk a Lancút. V Lancútu se od České družiny oddělila 2. rota pod velením por. Pavlova, která měla jako cíl cesty určen Tyčín a XI. armádní sbor. V té době již bylo rozhodnuto, že vojáci České družiny budou podřízeni 3. armádě jako průzkumníci (rozvědčíci).

Po příchodu do Tyčína pokračovala 2. rota v rámci XI. sboru přes Řešov (Rzeszów) a Pilzno k Tarnovu. Před Tarnovem se 2. rota rozdělila na 2 půlroty, z nichž první byla přidělena štábu 11. pěší divize a druhá k 32. pěší divizi. První půlrota byla vedená ppor. Klecandou a prap. Raňukem a konala úspěšné rozvědky u Zakličína (Zakliczyna) a Grabna. Po příchodu ke své „mateřské“ 2. rotě byl Karel Vašátko zařazen do první poloroty, pravděpodobně do 1. čety.

První křest ohněm prodělala 2. rota u Zakličína, kde se účastnila rozvědek a bojů při přechodu přes řeku Dunajec. První ztrátu měla 2. rota na rozvědce u Jastrebova, kde se jeden z družiníků stal nezvěstným.

K dalšímu popisu si dovolíme využít osvědčenou knihu „Česká družina“ mjr. Vojtěcha Práška: „6. 12. 1914 (23. 11. 1914 st. st.) vyznamenali se dva dobrovolníci prvé půlroty smělou rozvědkou na řece Rábu a 11. 12. 1914 (28. 11. 1914 st. st.) dostala se rozvědka prvé půlroty 2. roty, s ruským 128. pěším plukem, nejdále na západ, a to do vzdálenosti jednoho a půl kilometru od Věličky (Wieliczka)“. V dalších dnech byla 2. rota zaměněna 4. rotou České družiny. Opět z knihy „Česká družina“: „14. 12. 1914 (1. 12. 1914 st. st.) první tři čety 2. roty dostaly rozkaz, aby v jednu hodinu v noci na 15. prosince, pod vedením por. Uspenského, zajistily a obsadily křižovatku jihovýchodně městečka Vojnici a mezi vesnicemi Ščepanovici – Ržuchov a aby zabránili nepřátelským výzvědným hlídkám dostati se na „krakovskou“ silnici, po které měl ustupovati štáb 3. ruské armády“ . Po vystřídání se čety 2. roty přesunovaly k Tarnovu. 7. 12. 1914 dorazila 2. rota se štábem České družiny do Okočína a 13. 12. 1914 pokračovala až do Tarnova.

Od 23. 12. 1914 byla 2. rota opět u 11. pěší divize v oblasti ústí Dunajce do Visly. 1. četa byla přidělena pod velením ppor. Klecandy k 44. pěšímu Kamčatskému pluku, 2. četa (ppor. Raňuk) k 42. pěšímu Jakutskému pluku, 3. četa (pod velením vel. roty Pavlova) k 43. pěšímu Ochotskému pluku a 4. četa (ppor. Cejp) k 41. pěšímu Selenginskému pluku. Po nějaké době odešla 11. pěší divize z uvedené oblasti, ale 2. rota zůstala na místě a byla přidělena k 32. a 9. pěší divizi.

Dne 24. 1. 1915 byla 1. četa (ppor. Klecanda) a 2. četa (ppor. Raňuk) odeslány do Tarnova na slavnostní přísahu tzv. novodružiníků. Přísaha proběhla 31. 1. 1915. Ppor. Klecanda překládal novým dobrovolníkům slova přísahy. V literatuře se uvádí, že Vašátko si mezi „novodružiníky“ dokázal vybrat jedince, kteří krátce na to posílili 1. četu 2. roty a spolutvořili tzv. železnou partu, tehdy pod velením veterána bulharských válek let 1912 a 1913, des. (čet.) Šípka. Obě čety byly 2. 2. 1915 odeslány do prostoru Žabna (1. četa k Tuchovu), kde provedly další rozvědky.

Přítomnost 2. roty u 32. a 9. pěší divize trvala až do 20. 2. 1915, kdy byla 2. rota odvolána do Tarnova (dorazila v noci z 23. na 24. 2. 1914) a po týdenním odpočinku odešla 26. 2. 1914 přes Pilzno a Žmigród k 12. a 24. armádnímu sboru do Karpat.

Pravděpodobně 26. 2. 1915 provedl velitel 3. armády, gen. Radko-Dmitriev, v Pilzně přehlídku 2. roty a vlastnoručně vyznamenal 9 dobrovolců kříži sv. Jiří a 7 medailemi sv. Jiří. Mezi nimi byl i Karel Vašátko. V archívních dokumentech se s datem 25. 2. 1914 st. st. píše: „Vyznamenán Svatojiřským křížem 4. stupně č.: 56296“. Podle literatury je v rozkazech České družiny uvedeno udělení k datu 10.3.1915 (r. č. 200, § 2) se zdůvodněním: „za hrdinské činy v době rozvědek na Dunajci; v čas rozvědky obklíčeni jsouce přesilou nepřítele, probili se bodáky a připojili se k svému oddílu“.

V Karpatech se nejdále na západ z České družiny dostala 2. rota (spolu se Sokolským oddílem) a to v oblasti Komlospataku a slovenského Zborova.

První půlrota 2. roty pod velením rotního velitele por. Pavlova a ppor. Cejpa působila u 19. pěší divize, druhá půlrota u 49. pěší divize.

Opět si dovolíme ocitovat z knihy „Česká družina“: „Dne 29. 3. 1915 skupina rozvědčíků 2. roty, pod velením des. Jana Šípka, vyšla z úseku 2. roty 195. pěšího Orovajského pluku, prošla strážemi nepřítele u vesnice Jestebník – Huta a zajala šestičlennou nepřátelskou stráž. Skryta v lese za zády nepřítele, vyčkala příhodné doby a k ránu se vydala znovu do vsi. Obklíčila školu, ve které byla umístěna ošetřovna rakouského 28. pěšího pluku a odzbrojila její stráž, zajala 2 důstojníky a 28 mužů. V nejvyšší čas, právě před příchodem nepřátelských posil, vrátila se do ruských zákopů. Na této junácké rozvědce, kromě vůdce Šípka, zvláště se vyznamenali desátníci Zindulka, Vašátko, Štiller, Wuchterle a Zach a dobrovolníci Znojemský, Chládek, Janouš a Franěk“. Za tuto akci, jak uvedeme ještě později, obdržel Karel Vašátko kříž sv. Jiří 3.stupně.

Březnové rozvědky vedly k známému přechodu značné části C. a K. pěšího pluku č. 28 (Pražských dětí) dne 3. 4. 1915 do zajetí. O tomto přechodu se ovšem nebudeme rozepisovat, ten je zpracován v mnoha publikacích.

Co se týká desátnictví Karla Vašátka, první zmínka o jeho poddůstojnictví je v archívních pramenech až pozdějšího data (1. 6. 1915).

Od rozvědky 9. 4. 1915 byl nezvěstný vůdce tzv. železné party Jan Šípek (podle jiného pramene padl u Nižně-Regetova u slovenského Zborova) a neformální vedení přešlo na Karla Vašátka.

Dne 1. 5. 1915 začala rakousko-uhersko-německá ofenzíva u Gorlice. Pro 2. rotu to znamenalo ústup.

První půlrota 2. roty ustupovala pod velením ppor. Klecandy a ppor. Raňuka blíže nezjištěnou cestou spolu se Sokolským oddílem a pravděpodobně s 49. pěší divizí. Českým dobrovolcům se podařilo uniknout osudu nešťastné 48. pěší divize a gen. Kornilova, který skončil v zajetí. Zdá se, že ustupovali nám v jiných souvislostech známým Dukelským průsmykem směrem na Krosno. Při nočním ústupu se měl Karel Vašátko vyznamenat, konkrétní údaje se nám zatím nepodařilo získat. Druhá půlrota 2. roty ustupovala od Medzilaborců samostatně s 19. pěší divizí.

vasatko4

Podporučík Zach a poručík Karel Vašátko po bitvě u Zborova

Obě poloroty se setkaly až v polovině května 1915 v oblasti Jaroslavi. V té samé době 17. 5. 1915 měl být Karel Vašátko povolán ke štábu 24. armádního sboru, pravděpodobně ke službě tlumočníka nebo ke zpravodajské činnosti se zajatci, jak bylo u příslušníků České družiny zvykem. O tomto odvelení není v archívních materiálech Karla Vašátky ani písmeno.

Nicméně, Karel Vašátko se měl brzo vrátit zpět ke 2. rotě a 14. 7. 1915 měl být povýšen ze střelce rovnou na desátníka, tedy do první poddůstojnické hodnosti (vynechal by tak hodnost svobodníka). V archívních materiálech je uvedeno: „Povýšen za bojové zásluhy na desátníka. 1. 6. 1915“. Je možné, že někdo při psaní našeho knižního pramene spletl červen a červenec.

Po návratu k první polorotě 2. roty nalezl tuto Karel Vašátko podle všeho u „krymského pluku“ (asi 73. pěší Krymský pluk 19. pěší divize). V uvedené době byl velitelem poloroty ve funkci mladšího důstojníka prap. J. J. Švec. Na rozdíl od předchozích zkušeností, nebyla polorota u „krymského pluku“ přijata nijak srdečně. Při jednom ústupu ze zákopů u Sokalu dokonce pluk polorotu ani neuvědomil. V uvedené době byla polorota na 2 dny přidělena k 11. jízdní divizi. Pak družiníci prováděly rozvědky v oblasti řeky Ikvy (Ikwa), Mlynova a za ústupu v okolí Horodyszcze. Nakonec si u 19. pěší divize důvěru a oblibu získali.

Dne 22. 6. 1915 (dle archívních materiálů 9. 7. 1915 st. st.) byl Karel Vašátko podruhé vyznamenán křížem sv. Jiří 4. stupně č.: 335712 za námi zatím nezjištěnou akci, podle literárního pramene „za mužnost a chrabrost v bojích s Rakušany v době od 13. 1. 1915 do 14. 4. 1915“.

Ke dni 25. 8. 1915 byl Karel Vašátko současně vyznamenán medailí sv. Jiří 4. stupně č.: 350946 („za četné a úspěšné rozvědky, vykonané v době od 22. 6. 1915 do 13. 7. 1915 na řece Taněvu a Volici“, při kterých prokázal „obzvláštní osobní chrabrost a smělost“), křížem sv. Jiří 3. stupně č.: 10010 (za akci 29.3.1915) a křížem sv. Jiří 2. stupně č.: 8762 („za odvážné a troufalé přepadení rakouské přesily“, konkrétně za zajetí 32 Rakušanů 3. kroměřížského pluku v noci z 12. na 13. 7. 1915 jižně od vesnice Majdon-Iloveckij).

27. 11. 1915 odešla první polorota 2. roty do rajonu 102. pěší divize u Klevaně, konkrétně k 407. pěšímu Saranskému pluku. Polorota byla ubytována v lese v zemljankách u zastávky Rudočka, na trati mezi Luckem a Rovnem. Později polorota pravděpodobně sloužila i u jiných pluků.

V noci z 26. na 27. 9. 1915 v rámci ústupových bojů, při rozvědce na úseku III. praporu 73. pěšího Krymského pluku zajal Karel Vašátko nepřátelskou stráž. Za to byl Karel Vašátko vyznamenán dne medailí sv. Jiří 3. stupně č.: 14961. V archívních materiálech je jako datum udělení uvedeno 30. 10. 1915, v literatuře se píše o rozkazu České družiny ze dne 12. 11. 1915. Jinak o bojích první poloroty 2. roty na podzim roku 1915 mnoho informací nemáme.

Dne 9. 12. 1915 st. st. byl Karel Vašátko povýšen na četaře (podle literatury až 1. 1. 1916). V té době došlo k důležité události, když byla dne 2. 2. 1916 (20. 1. 1916 st. st.) nařízena přeměna České družiny na pluk a dne 3. 2. 1916 (21. 1. 1916 st. st.) vyšel první rozkaz se záhlavím Česko-Slovenský střelecký pluk. podle osobních záznamů Karla Vašátka došlo k přejmenování dvoupraporové České družiny na pluk už dne 31. 12. 1915 st. st..

Dne 12. 2. 1916 byly obě poloroty 2. roty nového pluku po delším čase opět spojeny v Rudočce. Byly prováděny četné rozvědky ve směru na Chromjakovou. Za těchto rozvědek v noci z 2. na 3. 1. 1916 mezi vsí Stavkem  a Chromjakovou Karel Vašátko „vyslídil stanoviště nepřátelské hlídky, obešel jí a vrhnuv se v zápětí nato do zákopu, vzal do zajetí dva vojáky na stráži s plnou zbrojí a ručními granáty“. Za tuto rozvědku obdržel podle literatury Karel Vašátko po třetí kříž sv. Jiří 4. stupně. toto vyznamenání mělo být publikováno až mnohem později, 16. 6. 1916, již v rozkazech 2. č.-s. střeleckého pluku. V jeho dokumentech z archívu ale není toto vyznamenání uvedeno. V dokumentech je uvedeno – bez data, mezi 6. 5. a 8. 6. 1916 – vyznamenání medailí sv. Jiří 2. stupně č.: 14624.

Po rozšíření České družiny byl Karel Vašátko podle literatury poslán ke štábu pluku na Ivaň, západně od Slucka, do důstojnického kurzu. V archívu lze nalézt poznámku ze dne 11. 2. 1916 st. st. o „začíslení“ Karla Vašátka do nestálého stavu „učebné komandy“. Po absolvování kurzu byl Karel Vašátko 22. 4. 1916 určen na funkci mladšího důstojníka 9. roty Č.-s. střeleckého pluku (v archívu je datum 9. 4. 1916 st. st.). Karel Vašátko se ale měl téměř okamžitě 28. 4. 1916 vrátit ke štábu pluku ke složení důstojnické zkoušky (v archívu je poznámka „ukončil úspěšně kurz učebné komandy“ s datem 9. 4. 1916 st. st.). Zkoušku měl Karel Vašátko vykonat s výborným prospěchem.

vasatko_medailei

Z poslužného spisku K. Vašátky - výpis jeho vyznamenání

Po zkouškách 7. 5. 1916 dostal Karel Vašátko pětinedělní dovolenou do Bajbuz v kyjevské gubernii ke strýci. Během dovolené byl převeden do 2. č.-s.střeleckého pluku (vznikl 19. 5. 1916 rozdělením Č.-s. střeleckého pluku na 1.-4., resp. 5.-9. rotu). V osobních dokumentech Karla Vašátka je uvedeno, že 6. 5. 1916 st. st. byl současně vymazán ze seznamů 1. č.-s. střeleckého pluku, převeden do 2. č.-s. střeleckého pluku a zapsán do 5. roty 2. pluku (býv. 9. roty Č.-s. stř. pluku).

V oficiálních záznamech následuje výše zmíněné vyznamenání medailí č.: 14624.

29. 5. 1916 se Karel Vašátko vrátil z dovolené. 21. 6. 1916 (8. 6. 1916) byl Karel Vašátko „rozkazem vrchního velitele armád západního frontu ze dne 8. 6. 1916 č.: 3821 povýšen za bojové zásluhy na praporčíka armádní pěchoty“ s pořadím (staršinstvem) od 21. 6. 1916. Slova „armádní pěchoty“ vyjadřují rozdíl od „gardové pěchoty“. Povýšení bylo potvrzeno nejvyšším rozkazem ze dne 4. 7. 1916 st. st..

Dne 26. 6. 1916 (13. 6. 1916 st. st.) byl Karel Vašátko vyslán služebně v pravomoc správy Svazu čs. spolků do Kyjeva, aby převzal velení nad tzv. českou komandou v zajateckém táboře v Dárnici.

Tzv. česká komanda byl asi 30 členný oddíl českých dobrovolníků, určených k provádění výslechů a vůbec zpravodajské práce mezi zajatci v uvedeném zajateckém táboře. V literatuře se uvádí, že Karel Vašátko byl na místo vyslán jako mnohokrát vyznamenaný voják, který mohl snáze získat respekt týlových důstojníků, a zejména proto, aby zvrátil nepříznivé tendence panující v uvedeném táboře, aby podstatně zlepšil osud českých válečných zajatců (a tím je získal pro odboj). Změny provedené v Dárnickém táboře jsou popsány na více místech, takže se nebudeme pouštět do detailů. Je důležité zmínit jednu drobnost a sice, že pobyt Karla Vašátky v Dárnici se kryje s úspěšnou ofenzívou gen. Brusilova a přívalem rakousko-uherských válečných zajatců na východ. V Dárnici potkává Karel Vašátko i svého bratra Václava a okamžitě ho začleňuje do čs. jednotek.

Během Vašátkova pobytu v Dárnici bylo dne 7. 8. 1916 st. st. rozkazem vojskům 11. armádního sboru ze dne 7. 8. 1916 st. st. č.: 166 uveřejněno rozhodnutí o záměně kříže sv. Jiří 4. stupně č.: 335712 Karla Vašátky za kříž sv. Jiří 1. stupně č.: 94.

Podle archívních dokumentů ukončil Karel Vašátko svou činnost pro správu Svazu čs. spolků 23. 11. 1916. V literatuře se objevuje složitější obraz, když Karel Vašátko měl odejít z Dárnice již 20. 10. 1916. Z Dárnice měl být poslán velitelem Jiho-západní fronty gen. Brusilovem s úkolem do štábu 7. armády. 5. 11. 1916 se měl vrátit do Kyjeva a od 5. do 18. 11. 1916 měl být přidělen k 1. záložní rotě. V archívních pramenech o tom není ani zmínky. Je možné, že „přidělení“ k 1. záložní rotě bylo jen „přidělením“ na stravu pro důstojníka, který je na cestách. Nicméně, v Kyjevě měla Karla Vašátka zastihnout nemoc a Karel Vašátko měl prodělat i přesun 1. záložní roty z Kyjeva do Bobrujska. Nějaký čas měl pobývat i ve štábu Č.-s, brigády v Berežnici, poblíž Sarn. Karel Vašátko však toužil po frontě. Ačkoliv byl stále formálně mladším důstojníkem 5. roty 2. č.-s. stř. pluku, vymohl si přeložení do „své“ 2. roty 1. č.-s. stř. pluku. Činnost pro správu Svazu čs. spolků měl ukončit až 23. 12. 1916 (!). Nicméně ve věci přeložení se už opět literatura s archívem shodují, když je dne 16. 12. 1916 st. st. Karel Vašátko rozkazem brigády č.: 75 vypsán ze seznamů 2. pluku, převeden k 1. pluku a určen na místo mladšího důstojníka 2. roty 1. pluku.

Mezitím dne 6. 12. 1916 st. st. přestoupil Karel Vašátko na pravoslaví a přijal jméno Cyril.

Svojí 2. rotu zastihnul Karel Vašátko ve Vincentově, poblíž řeky Stochod. Ihned provádí rozvědky na úsecích 53. a 102. pěší divize. 2. rota zůstala ve Vincentově do 20. 3. 1917 a pak odešla na odpočinek do Alexandrovky u Rozyscze, kde byla od 30. 3. do 19. 5. 1917. Z Alexandrovky si měl Karel Vašátko „odskočit“ služebně do Bobrujska a přivézt odtud 60 nových dobrovolců do 2. roty. Z archívních materiálů vyplývá, že 15. 5. 1917 st. st. se Karel Vašátko stal dočasně velitelem 2. roty.

vasatko2

Karel Vašátko a Rudolf Medek s bratry legionáři

Tvář Ruska a v podstatě i světa mezitím změnila revoluce (12. 3. 1917), svržení cara a následné otřesy mohutné říše.

Ve 2. rotě se měla revoluce projevit zvolením rotného komitétu, odchodem rotního velitele a ustanovením prap. Karla Vašátky na jeho místo dne 28. 5. 1917. Rotní komitéty (výbory) byly jedním z neblahých vynálezů revoluce.

V průběhu května 1917 pak 2. rota z odpočinku odpochodovala přes Stochod a Radziwilów na Brody k 51. a 101. pěší divizi. Toto určení však trvalo jen 4 dny a rota se vrátila do Radziwilówa. Rozvědky již nešly provádět díky rozkladu některých ruských jednotek.

Dne 1. 6. 1917 obdržela 2. rota rozkaz k jejímu přesunu na frontu k Tarnopolu. To mělo souvislost s chystanou ruskou ofenzívou a s pozdější bitvou u Zborova. Protože bitva u Zborova je mnohokrát zpracované téma, o kterém navíc existují mnohé podrobné práce, zmíníme zde jen, že Karel Vašátko šel do útoku  mezi prvními s vybranými granátníky, ještě před první polorotou 2. roty. Mezi 2. a 3. linií nepřátelských zákopů je Karel Vašátko raněn a boj pro něj končí. Právě toto zranění hlavy se později stalo Karlu Vašátkovi osudným. V archívních dokumentech je uvedeno: „Raněn v boji pod Zborovem a evakuován 19. 6. 1917 st. st.“ (2. 7. 1917). Karel Vašátko byl 14. 7. 1917 převezen z nemocnice za frontou, z Tarnopolu do Kyjeva. Nejprve je umístěn ve Stolypinské nemocnici a později v lazaretu v Dohorožické ul..

Za Zborov obdržel podle archívních dokumentů Karel Vašátko 20. 7. 1917 st. st. „rozkazem Zvláštní armády ze dne 20. 7. 1917 st. st. č.: 717 za hrdinství v bojích proti nepříteli (je) vyznamenán řádem sv. Stanislava 3. stupně s meči a bantem (mašlí)“.

 

Zborov

Zborovské zákopy

Dále je dne 25. 9. 1917 st. st. : „rozkazem vojskům XI. armády ze dne 25. 9. 1917 st. st. č.: 676 za „soveršenyj podvig“ v boji proti nepříteli vyznamenán řádem sv. Jiří 4. stupně“.

A nakonec je dne 27. 10. 1917 „rozkazem I. Č.- s. Husitské střelecké divizi ze dne 27. 10. 1917 st. st. č.: 203 potvrzeno rozhodnutí plukovní „nagradnoj dumy“ (sněm rozhodující o vyznamenáních) o vyznamenání za boj dne 19. 6. 1917 pod Zborovem křížem sv. Jiří 4. stupně“ (číslo není uvedeno a pravděpodobně se již neudělovalo). Toto vyznamenání je jednou z porevolučních novinek – o jeho udělení nerozhodují nařízení, ale mužstvo a kříž je možné udělit i důstojníku (dříve medaile a kříže sv. Jiří náleželi mužstvu, řád sv. Jiří důstojníkům).

Dovolujeme si zde umístit z faleristického hlediska zajímavou poznámku a sice, že Karel Vašátko měl před bitvou u Zborova odevzdat své zlaté a stříbrné kříže a medaile sv. Jiří na zlatý poklad Ruska. Vyznamenání, které jsou ochraňovány ve VHÚ jsou náhražky.

Sotva se trochu vyléčil, začal Karel Vašátko čile korespondovat s příslušníky 2. roty a dne 11. 10. 1917 (28. 9. 1917 st. st.), na sv. Václava, v den plukovního svátku 1. č.-s. střeleckého pluku, je přítomen ve vsi Berezna u Polonného slavnostní přehlídce a slavnosti. Současně přiváží rotě rotní bodákový praporek. U roty zůstává 3 dny. Pak odjíždí do Kvasilova k rodinně jiného zraněného dobrovolce Zacha. Z Kvasilova se opět vrací do Kyjeva.

14. 10. 1917 st. st. je Karel Vašátko na základě „rozkazu armádě a flotile ze dne 14. 10. 1917 st. st. na základě rozkazu Ministerstva vojenství (Voenogo vedomstva) z roku 1915 č.: 563 st. I a z roku 1917 č.: 296 povýšen na podporučíka“ s pořadím (staršinstvem) od 23. 3. 1917 st. st..

V Kyjevě prožívá Karel Vašátko i bolševický převrat a následné boje o Kyjev a nástup německých vojsk na Kyjev. Je s ostatními evakuován do Pirjatína, kde je i Odbočka čs. národní rady (OČsNR), nástupce Svazu čs. spolků. Podle archívních pramenů se Karel Vašátko 23. 2. 1918 po vyléčení vrací do služby. Termín po vyléčení není úplně přesný, protože až do konce života „zdobil“ Karla Vašátka obvaz na hlavě.

Z Pirjatína odjíždí Karel Vašátko se 7. č.-s.střeleckým plukem a pak se štábem Č.-s.sboru na východ.

Štáb sboru (podle míst vydání rozkazů) byl naposledy v Kyjevě 20. 2. 1918. V Pirjatíně jsou vydány 2 rozkazy, oba 9. 3. 1918. Další místa jsou – 16. 3. Kursk, 17. 3. Orel, 20. 3. Jelec, 21. 3. Tambov, 22.-23. 3. Kirsanov a následuje 27. 3.-18. 4. 1918 Penza. Dne 22. 4. 1918 pobývá štáb v Samaře a od 28. 4. do 23. 5. 1918 je v Omsku. Od 11. 6. 1918 je štáb sboru na dlouhou dobu, do 5. 3. 1919, v Čeljabinsku.

Dne 12. 4. 1918 (pravděpodobně st. st. – v těchto měsících se postupně zavádí reforma kalendáře) je Karel Vašátko převeden z I. č.-s. Husitské střelecké divize do štábu Č.-s. sboru na funkci dispozičního důstojníka (důstojníka, kterému ještě nebyla vybrána definitivní funkce a je pověřován různými potřebnými úkoly). 15. 4. 1918 na funkci nastoupil, ale již 18. 4. 1918 je „naznačen na úřad personálního referenta“ u štábu sboru.

Jaro 1918 je u sboru ve znamení definitivního odpoutává ní se od zbytků ruské armády a ruského (ukrajinského) zásobování. Na „zelené louce“ si museli čs. legionáři vybudovat orgány zásobování a jiné, které byly do té doby zajišťovány nadřízenými složkami. Do tohoto procesu se zapojil i Karel Vašátko.

Po mnohokrát popsaných předchozích incidentech s novou bolševickou mocí  začíná postupně od 25. 5. 1918 (obsazením Mariinska na Sibiři) boj čs. legionářů a bělogvardějců proti „rudým“.

vasatko3

Karel Vašátko s generálem Šokorovem

V souvislosti s tím, jak probíhali boje, do kterých byli zapojovány stále větší a větší jednotky, a v souvislosti s tím, co všechno bylo třeba řešit, došlo u sboru k „erupci“ povyšování důstojníků. Tak i Karel Vašátko byl nejprve 2. 7. 1918 „vzhledem k vyslouženým letům a za vyznamenání se v bojích u Zborova“ povýšen na kapitána a pak dne 22. 8. 1918 „za chrabrost a vynikající službu v posledních bojích, jakož i za věrné i svědomité plnění povinností“ na řadového podplukovníka „počínaje 22. 8. 1918“. Slovy „řadový“ je míněno „řadové služby“, tedy bojový, na rozdíl od té a té hodnosti správní, zdravotní nebo jiné služby.

Dne 15. 10. 1918 je „úřad personálního referenta změněn hodností děžurného generála“.

Dne 30. 12. 1918 obdržel Karel Vašátko měsíční dovolenou „za účelem operace raněné hlavy“.

Dne 9. 1. 1919, několik dní po operaci, Karel Vašátko v nemocnici v Čeljabinsku umírá. 12. 1. 1919 je Karel Vašátko v Čeljabinsku pohřben.

V roce 1933, přesněji 28. 8., byly ostatky Karla Vašátky převezeny do ČSR a dne 1. 10. 1933 byly slavnostně uloženy v nedávno vybudovaném Památníku osvobození v Praze na Vítkově. Díky okupaci spočívá dnes Karel Vašátko na hřbitově v Solnici, nedaleko od Litohradu.


Z dobové literatury a archivních pramenů VHA sestavil Bernard Panuš