Návštěvnost
Dnes: | 154 | Včera | 400 | Tento měsíc: | 2206 | Celkem: | 753866 |
|
Politické pozadí vzniku ČSR
Fakt, že byl prezident Woodrow Wilson jedním z nejvlivnějších spojeneckých politiků, byl dán tradičně silným postavením prezidenta v USA a jeho rozsáhlými pravomocemi.[1] Významný faktor ovlivňující postavení prezidenta byl také rychle rostoucí vliv Ameriky na světovou politiku, přičemž tento trend růstu vlivu kulminoval se vstupem USA do války.[2] Americký historik a novinář Ray Stannard Baker se o Wilsonovi vyjádřil, že „v době vystupňovaného vzrušení před koncem války byl přijímán národy jako skutečný prorok a jeho slova se stala ve světě živoucí silou, jež ´vydá za armády´“.[3]
|
Celý článek...
|
Již od začátku první světové války se prezident Wilson snažil zprostředkovat mír, v roce 1916 vyslal do Evropy jako prostředníka svého důvěrníka a poradce Edwarda Mandella House, který byl pověřen jednat o míru. Jeho pokusy přesvědčit válčící strany, aby zahájily mírová jednání a uznaly prezidenta Wilsona jako zprostředkovatele míru, byly zmařeny hlavně válečnou situací. V té době měly válečnou převahu centrální mocnosti a byly ochotny jednat pouze na základě teritoriálních zisků, což ovšem bylo pro Spojence nepřijatelné.
|
Celý článek...
|
Zpočátku se Amerika do války vůbec zapojovat nechtěla. Prezident Wislon prohlásil, že Amerika je „příliš hrdá na to, aby bojovala“. [1] Zásadní americká myšlenka byla, že vojenská cesta není pro řešení konfliktů vhodná. [2] Prezident Wilson v podstatě až do poslední chvíle před vstupem USA do války doufal, že se tomuto kroku budou moci Spojené státy vyhnout. [3] Hlavním důvodem, proč se americká zahraniční politika zdála být váhavá až nejistá a proč Amerika vstoupila do války až po dlouhých dvou a půl letech, byla dosavadní tradiční izolacionistická politika USA. [4]
|
Celý článek...
|
Dne 2. dubna 1917 Wilson před Kongresem pronesl významný projev, jehož váhu lze vidět nejen v navrhovaném vypovězení války Německu, ale i v postoji vůči Rakousko-Uhersku a v ideovém pojetí války.[1] Prezident se vyjádřil, že „Svět musí být zabezpečen pro demokracii“[2] a že Amerika musí bojovat „za práva a svobody malých národů“.[3] Byl to velký pokrok ve vývoji myšlení amerického prezidenta, neboť opustil myšlenku tzv. míru bez vítězství, kterou prosazoval ještě v lednu téhož roku.[4]
|
Celý článek...
|
Nejvýznamnější období, v kterém se pod vlivem událostí postupně přetvářel Wilsonův postoj k otázce Rakousko-Uherska, bylo období od pronesení jeho projevu se čtrnácti body do dubna 1918. Původně Wilson spolu se spojeneckými státníky z důvodu hospodářsko-strategických upřednostňovali plán zachování habsburské monarchie a udělení autonomie nespokojeným národům říše.[1] Spojenci měli v úmyslu přimět Rakousko-Uhersko k uzavření separátního míru a následně oslabené Německo by v pokračujícím boji porazili. Toto tvrzení lze podpořit opakovanými tajnými diplomatickými jednáními.[2]
|
Celý článek...
|
I přes neúspěchy v mírových jednáních v roce 1917 Wilson začátkem roku 1918 stále věřil v uzavření separátního míru s Rakousko-Uherskem.[1] V roce 1918 již bylo Rakousko-Uhersko velmi hospodářsky vyčerpáno, především tedy v oblasti zemědělské výroby a propukla krize v zásobování potravinami. Krize v zásobování brzy přerostla v krizi habsburské říše.[2] Vedle hospodářských problémů se v říši prohlubovaly i politické, národnostní a sociální problémy, které rozvíjely mezi obyvateli nenávist k válce a tlak na představitele Rakousko-Uherska, aby sjednali mír.[3] Silné projevy nespokojenosti jsou dle mého názoru důvod, proč se následně rozvinula intenzivní mírová jednání. |
Celý článek...
|
Staré carské Rusko se zhroutilo 16. března 1917[1] a Spojenci a především Amerika s nadšením přijala nové demokratické Rusko a jako první uznala novou prozatímní ruskou vládu .[2] Po březnových událostech roku 1917 byl si Wilson téměř jist, že vstup USA do války je nevyhnutelný a prezident po abdikaci cara a ruské revoluci mohl prohlašovat, že vstupuje do války demokracií proti autokraciím.[3] „Ruská revoluce odstranila ohromnou morální překážku,…bojovati válku svobody ve spolku s hlavním nepřítelem svobody. Více než kdy před tím začalo se na válku pohlížeti zřejmě jako na rozhodný zápas dvou ideálů – ideálů demokracie a práv národů na sebeurčení proti německému ideálu světového panství, získaného nelítostným vojenským výbojem a utvrzeného mocí meče.“[4]
|
Celý článek...
|
|
|
|
|
|
|