toggle

Stránky archivovány

 

Návštěvnost


Dnes:52
Včera155
Tento měsíc:3148
Celkem:351779

Anketa

V jakých legiích bojoval Váš předek?
 

Překlad

Czech Belarusian Bulgarian Chinese (Traditional) Croatian Danish Dutch English Estonian Finnish French German Greek Hungarian Italian Japanese Latvian Lithuanian Macedonian Norwegian Polish Portuguese Romanian Russian Serbian Slovak Slovenian Spanish Swedish Ukrainian
Osobnost amerického prezidenta Woodrowa Wilsona a jeho vliv na zahraniční politiku Tisk Email
wilsonFakt, že byl prezident Woodrow Wilson jedním z nejvlivnějších spojeneckých politiků, byl dán tradičně silným postavením prezidenta v USA a jeho rozsáhlými pravomocemi.[1] Významný faktor ovlivňující postavení prezidenta byl také rychle rostoucí vliv Ameriky na světovou politiku, přičemž tento trend růstu vlivu kulminoval se vstupem USA do války.[2] Americký historik a novinář Ray Stannard Baker se o Wilsonovi vyjádřil, že „v době vystupňovaného vzrušení před koncem války byl přijímán národy jako skutečný prorok a jeho slova se stala ve světě živoucí silou, jež ´vydá za armády´“.[3] Americký prezident na ústavním základě de facto řídil zahraniční politiku USA, z toho důvodu Wilsonovi osobní ideje a názory udávaly směr a ideový obsah americké zahraniční politice. Stejně silný vliv byl patrný i v otázce boje za československou samostatnost, dalo by se říci, že Wilson byl v tomto směru jednou z nejdůležitějších a nejvlivnějších postav.[4] Podporu tohoto tvrzení nalezneme i v díle Winstona Churchilla Světová krise, kde o Wilsonovi píše, že „…nepřepínáme, prohlašujeme-li, že jednání Spojených států … záviselo v této hrůzné válečné periodě téměř jen a jedině na tom, jak pracoval rozum a cit tohoto jednoho člověka, a dále, že v osudech národů hrál nepoměrně přímější a osobitější úlohu, než kdokoli jiný“.[5]

Wilson zastával názor, že pro vykonávání dobré politiky jsou nezbytné široké znalosti dějin, což on nepochybně měl. Zdůrazňoval, že „znalost minulé historie, je vodítko pro pochopení současnosti“.[6] Prezident Wilson vycházel ve svých názorech a cílech z tradic politické demokracie obsažené v základních dokumentech americké revoluce[7] a toto americké uspořádání chtěl prosazovat i ve světě.[8] Wilson byl ve své politice silně ovlivněn tradiční americkou ideou, tedy že „všecka politická moc vychází z lidu“.[9] Z této myšlenky vycházel i při formulaci principu sebeurčení národů[10], podle kterého „…každý národ, ať velký nebo malý, má právo na samostatnost a nemůže býti proti své vůli a bez svého souhlasu  podroben cizímu panství“.[11] Princip sebeurčení národů je pro otázku, kterou si kladu, zásadní. Chci ve své práci zdůraznit, že přes tuto původní ideu, kterou se prezident řídil, byl ochoten upustit od ní v otázce Rakousko-Uherska. Dále zastával principy humanity a hlásal, že velké státy by neměly usilovat jen o své vlastní cíle a měly by jednat ve jménu humanity, neboť „Wilsonovi nebyla Amerika velkou politickou mocí, ani zemí velikého bohatství nebo ohromného obchodu, nýbrž mravní vůdkyní a služebnicí národů“.[12]

Světové povědomí o otázkách českého národa v rámci Rakousko-Uherska nebylo před první světovou válkou vysoké a dalo by se říci, že prezident Wilson jako jediný z dohodových politiků disponoval dosti rozsáhlými vědomostmi o těchto otázkách již dlouho před první světovou válkou. Důkazem o této znalosti je dílo Woodrowa Wilsona The state z roku 1889, ve kterém podrobně analyzuje poměry v Rakousko-Uhersku.[13] Ve svém díle zdůrazňuje nevýhodné geografické umístění Čech obklopených Rakouskem a Německem a také strategický význam této polohy. Dále se věnuje vnitřním problémům monarchie na poli národnostním a je si dobře vědom, jaký se zde nachází poměr sil mezi národy německými a maďarskými, které, ač jsou v menšině, vládnou, a národy slovanskými a románskými, které, ač jsou ve většině, jsou podřízeny.[14] Ve svém díle The State Wilson píše: „Čechy byly slovanským klínem, vraženým do boku Německa. Obklíčeny nepřátelskými mocnostmi, byly cenou, o kterou se bojovalo. Střídavě dobyty několika sousedními královstvími, nakonec upadly do německých rukou a staly se lénem říše. Jako takových se jich zmocnili Habsburkové, když jejich trůn byl uprázdněn vymřením knížecího rodu Lucemburského.“, dále se vyjadřuje o duální povaze podunajské monarchie, že „Nynější ústava rakousko-uherské monarchie vlastně uznává v unii jen dvě strany, Rakousko a Uhry. Čechy přesto, že mají tolik osobitosti a že se honosí krásnými dějinami nezávislosti, jsou pohlceny Rakouskem; jediné uherští Maďaři mezi všemi plemeny různorodé říše habsburské dosáhli pro své království rovného postavení vedle vládnoucího Rakouska.“[15] Dále Wilson ve svém díle nastiňuje problém mnohonárodnostní říše, kromě tří výše zmíněných národů se na území Rakousko-Uherska vyskytuje mnoho dalších národů jižní a východní Evropy, avšak zmiňuje, že právě a pouze Češi mají i území, na němž se vyskytují jako většinová národnost.[16] V dalším odstavci se Wilson vyjadřuje k nesmiřitelnosti Čechů s daným stavem, tedy k setrvávání pod rakousko-uherskou nadvládou. „Ani čas ani potlačování národních snah nejsou, zdá se, způsobilé, aby usmířily Čechy se spojením s Rakouskem. Národní hrdost, vzpomínky na pozoruhodné a vynikající dějiny udržují je vždy v rozporu s Němci v jejich hranicích i s vládou nad nimi ustanovenou… Žádají při nejmenším téže míry autonomie, jaké se dostalo Uhrám.“[17] Z díla Prezidenta Wilsona je patrné, že měl velmi dobré znalosti o české historii, situaci v Rakousko-Uhersku a snahách českého národa o dosažení stejné rovnoprávnosti, jaké dosáhly Uhry.

Dle amerického prezidenta byl mezi Čechy a Maďary rozdíl v tom, že Maďaři byli schopni si své požadavky vydobýt, avšak Češi přes svou touhu po samostatnosti nebyli dosti důslední. Zajímavý názor na tuto otázku uvádí Antonín Svatopluk Kalina[18] ve své knize Krví a železem dobyto československé samostatnosti: „Wilson věděl, že vůle k samostatnosti musí býti v lidu, a domníval se, že český lid nemá té tvrdosti a schopnosti Maďarů, aby otevřeně revoltoval, aby v masách se chopil zbraní a bojoval za svoje práva, aby byl hotov k obětem na krvi, bez kterých se ještě nikdy nezrodila žádná národní svoboda a neuznalo žádné právo.[19]

Přes očividné znalosti poměrů v Rakousko-Uhersku a značnou znalost historie českého národa prezident Wilson podporoval zachování podunajské monarchie.[20] Vzhledem k důkazům o jeho vědomostech je překvapivé, že nebyl nakloněn snahám českého a slovenského národa o osamostatnění po celou dobu trvání války. Z jakého důvodu téměř do konce války podporoval zachování habsburské monarchie? Odpověď lze naleznou v tom, že Wilsonova zahraniční politika dávala přednost vyšším státním celkům, které sdružovaly jak malé tak velké národy za účelem jejich vzájemné kooperace v politických a hospodářských otázkách. Wilson si představoval, že by se měla z malých národů střední, jihovýchodní a východní Evropy vytvořit jedna velká federace po vzoru USA a že zreorganizované Rakousko-Uhersko se může stát základem této federace.[21] Stejně tak spojenečtí politikové věřili v budoucnost Rakousko-Uherska a možnost vzniku federace, což podporovali téměř do konce války. Hlavní důvod, proč Spojenci podporovali tuto myšlenku byla vize, že by se federalizované Rakousko-Uhersko mohlo stát silou, která by zabránila hegemonii jiných velmocí, především Německa či pozdějšího Sovětského svazu a nastolila rovnováhu v Evropě. Tyto myšlenky byly postupně opouštěny až v létě 1918, kdy v důsledku propuknutí Sixtovy aféry bylo posíleno spojenectví mezi Vídní a Berlínem.[22] Do této doby byl však prezident Wilson připraven obětovat malou věc pro velkou věc, tedy československou samostatnost pro uzavření míru. Jeho dříve proklamovaná teorie a sebeurčení národu by byla opomenuta.[23] Další názor na to, proč se prezident Wilson v průběhu války svých zásad nedržel a proč opustil své ideály, se objevuje v knize od Charlese Seymoura Woodrow Wilson and the world war. „Jeho role nebyla vůdcovská, nýbrž spíše prorocká…Jako všichni velcí proroci, také Wilson neměl způsobilosti, aby uskutečnil ideály, o kterých kázal.“[24]

Prezident Wilson měl pověst čestného politika, který neznal smlouvání.[25] Byl nekompromisní ve svých zásadách, nebyl ochoten vyjednávat a ustoupit ve prospěch kompromisu.[26] Wilson byl velmi zdvořilý, ale jeho zdvořilost se nesmí zaměnit s přístupností. Zdvořilost při politickém jednání neznamenala souhlasný postoj. Naopak Prezident Wilson byl velmi nepřístupný cizím názorům. Případná zdvořilost k představitelům československého odbojového hnutí neznamenala souhlasný postoj k jejich požadavkům.[27] Jeho myšlení bylo velmi strnulé a neústupné, nebylo výjimkou, že se prezident zatvrdil a zavrhnul i sebemenší změnu vlastního postoje.[28] Z výše uvedeného je zřejmé, že prezident Wilson nebyl nakloněn vyjednáváním a kompromisům. Pak se nabízí následující otázka, kterou si položil Kalina: „Jak těžko si pak vysvětlujeme, že když šlo o sebeurčení československého národa, byl hotov ke kompromisu v hlavní zásadě své mezinárodní politiky!“[29]

Americký historik a novinář Baker se o něm ve své knize Woodrow Wilson a úprava světa vyjádřil, že dával přednost písemné komunikaci nežli osobním setkáním, což vyplývalo z jeho osoby vědce zvyklého pracovat s informacemi z knih a dokumentů nikoli s informacemi z rozhovorů s lidmi. V těchto rozhovorech viděl možnost nežádoucího ovlivňování danou osobou, propagandy a citově zabarvených apelů na sympatie.[30] Při rozhodování nesnesl nátlak a nedovolil nikomu, aby ovlivňoval jeho rozhodnutí ve svůj prospěch. Když už svolil k osobnímu setkání, chtěl slyšet pouze fakta, v žádném případě nestál o názory či doporučení.[31]

Wilson byl necitlivý ve vnímání svého okolí a nerad se pouštěl do diskuzí. Neměl pružné myšlení, nebyl schopen informace rychle zpracovat a rychle reagovat na vzniklou situaci.[32] Chyběla mu schopnost rychlého rozhodování. Dal by se označit za oportunistu, snažil se získávat čas a úzkostlivě se pokoušel vyhnout záležitostem, které by mohly vést k nějakému konfliktu, to vše v naději, že se něco přihodí pro zlepšení situace. Příkladem jsou první dva roky války, kdy vyčkával a Ameriku do války zapojit nechtěl.[33]

Wilson pociťoval silnou nenávist vůči válce a násilí.[34] Ač byl Wilson zapřisáhlý pacifista tak i on si uvědomoval, že ve finální fázi dějin a v kontextu národních aspirací nelze dojít k obhájení práv a spravedlivému výsledku jinak než tvrdým bojem. Přesto měl velmi negativní postoj k válce a chtěl udržet mír tak dlouho jak jen to bylo možné. [35] Válka dle jeho názoru bylo prosté „barbarství, po kterém následuje násilný mír. Jako historik věřil, že reformy násilně vnucené se obrátí v reakci. Proti německému militarismu bojoval pacifismem.“[36] Idealistické aspekty v jeho politice převládaly nad racionálním uvažováním, což vyplývalo z jeho povahy a z potřeby přizpůsobit politiku požadavkům americké veřejnosti.[37]



[1] KALINA, Antonín Svatopluk. 1938. Krví a železem dobyto československé samostatnosti. 1. vyd. Praha: nákladem vlastním, 1938, s. 3.

[2] ENDY, Christopher. 1998. Travel and World Power. Americans in Europe, 1890-1917. Diplomatic History [online].  1998, Vol. 22, issue 4, s. 583.

[3] BAKER, Ray Stannard. 1923. Woodrow Wilson a úprava světa: podle neuveřejněných a osobních pramenů, 1. kniha. Praha: Čin, 1923, s. 12.

[4] MRÁZEK, Jaroslav. 1933. Woodrow Wilson a americké uznání československé Národní rady za vládu de facto I. Naše revoluce. 1933, roč. IX, sv. 2, s. 129.

[5] CHURCHILL, Winston S. 1932. Světová krise 1911-1918, 3. sv. Praha: Melantrich, 1932, s. 220.

[6] DANIEL, Marjorie L. 1934. Woodrow Wilson - Historian. The Mississippi Valley Historical Review. [online]. Vol. 21, No. 3 (Dec., 1934), s. 365.

[7] Základními dokumenty americké revoluce jsou míněny: Virginská deklarace práv, Prohlášení nezávislosti, Ústava Spojených států.

[8] BAKER, Ray Stannard. 1925. Woodrow Wilson a úprava světa. Podle neuveřejněných a osobních pramenů, 2. kniha. Praha: Čin, 1925, s. 46.

[9] MASARYK, Tomáš Garrigue. 1920. Prvé poselství ze dne 22. prosince 1918.  Projevy prezidenta Československé republiky Prof. Dr. T. G. Masaryka od doby jeho zvolení do dnů jubilejních. Praha: Československý kompas, 1920, s. 9.

[10] Tuto teorii poprvé formuloval v projevu z 27. května 1916 na shromáždění organizace The League to Enforce Peace.

[11] MRÁZEK, Jaroslav. 1933. Woodrow Wilson a americké uznání československé Národní rady za vládu de facto I. Naše revoluce. 1933, roč. IX, sv. 2, s. 130.

[12] BAKER, Ray Stannard. 1923. Woodrow Wilson a úprava světa. Podle neuveřejněných a osobních pramenů, 1. kniha. Praha: Čin, 1923, s. 21-22.

[13] PERGLER, Karel. 1926. Amerika a československá nezávislost. V Praze: Český čtenář, 1926, s. 11-15.

[14] KALINA, Antonín Svatopluk. 1938. Krví a železem dobyto československé samostatnosti. 1. vyd. Praha: nákladem vlastním, 1938, s. 16-17.

[15] Cit. dle: MRÁZEK, Jaroslav. 1933. Woodrow Wilson a americké uznání československé Národní rady za vládu de facto I. Naše revoluce. 1933, roč. IX, sv. 2, s. 131-132.

[16] Srov. PERGLER, Karel. 1926. Amerika a československá nezávislost. V Praze: Český čtenář, 1926. s. 16.

[17] Cit. dle: MRÁZEK, Jaroslav. 1933. Woodrow Wilson a americké uznání československé Národní rady za vládu de facto I. Naše revoluce. 1933, roč. IX, sv. 2, s. 132.

[18] Antonín Svatopluk Kalina (1903 - 1984) - novinář, publicista, politolog a historik; profesor novodobých světových dějin a mezinárodních vztahů na amerických univerzitách.

[19] KALINA, Antonín Svatopluk. 1938. Krví a železem dobyto československé samostatnosti. 1. vyd. Praha: nákladem vlastním, 1938, s. 21.

[20] KISH, Guido, 1947. Woodrow Wilson and the Independence of Small Nations in Central Europe. The Journal of Modern History [online]. September 1947, Vol. 19, No. 3, s. 235-236.

[21] KALINA, Antonín Svatopluk. 1938. Krví a železem dobyto československé samostatnosti. 1. vyd. Praha: nákladem vlastním, 1938, s. 19-20.

[22] SKED, Alan. 1995. Úpadek a pád habsburské říše. 1. vyd. Praha : Panevropa, 1995. ISBN 80-85846-00-4. 296.

[23] KALINA, Antonín Svatopluk. 1938. Krví a železem dobyto československé samostatnosti. 1. vyd. Praha: nákladem vlastním, 1938, s. 20.

[24] Cit dle: KALINA, Antonín Svatopluk. 1938. Krví a železem. 1. vyd. Praha: nákladem vlastním, 1938, s. 6.

[25] WILSON, Thomas Woodrow. 1918. Dr. Woodrow Wilson, president Spojených států amerických. Holešov: F. Malota - K. Konečný, 1918, s. 7

[26] TURNER, Henry A. 1956. Woodrow Wilson As Administrator. Administration Review [online]. Vol. 16, No. 4 (Autumn, 1956), s. 256.

[27] KALINA, Antonín Svatopluk. 1938. Krví a železem dobyto československé samostatnosti. 1. vyd. Praha: nákladem vlastním, 1938, s. 11-12.

[28] Keynes, J. M. 2004. Ekonomické důsledky míru. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004, s. 32. ISBN: 80-7325-043-8.

[29] KALINA, Antonín Svatopluk. 1938. Krví a železem dobyto československé samostatnosti. 1. vyd. Praha: nákladem vlastním, 1938, s. 6.

[30] BAKER, Ray Stannard. 1923. Woodrow Wilson a úprava světa. Podle neuveřejněných a osobních pramenů, 1. kniha. Praha: Čin, 1923, s. 4.

[31] Tamtéž, s. 10-13.

[32] Keynes, J. M. 2004. Ekonomické důsledky míru. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004, s. 30-31. ISBN: 80-7325-043-8.

[33] SEYMOUR, Charles. 1921. Woodrow Wilson and the world war. New Haven: Yale University Press, 1921, s. 11.

[34] CHURCHILL, Winston S. 1932. Světová krise 1911-1918, 3. sv. Praha: Melantrich, 1932, s. 221.

[35] KALINA, Antonín Svatopluk. 1938. Krví a železem. 1. vyd. Praha: nákladem vlastním, 1938, s. 7-8.

[36] KALINA, Antonín Svatopluk. 1938. Krví a železem dobyto československé samostatnosti. 1. vyd. Praha: nákladem vlastním, 1938, s. 8.

[37] Srov. SMITH, Daniel M. 1965. National Interest and American Intervention, 1917: An Historiographical Appraisal. The Journal of American History [online]. Junec1965, Vol. 52, No. 1, s. 14.

 


Autor: Bc. Monika Doubková

Tento článek je kapitolou z bakalářské práce s názvem: Vliv USA na mírová jednání v letech 1917 a 1918 a postoj k otázce vzniku samostatného Československa