Několik týdnů po začátku bojů s bolševiky měli jednotky sboru obsazeny řadu míst v Povolží, na Urale a v Sibiři. Cílem bylo spojit vojenskou silou všechna místa na předpokládané cestě do Vladivostoku a postupně tam všechny části sboru přesunout. Jedním z obsazených měst byla od 8.6.1918 Samara ležící na východním břehu řeky Volhy. Část bolševických vojáků ustoupila ze Samary jihovýchodním směrem po železnici směrem na město Orenburk. Když Čechoslováci útočili jiným směrem, na Ufu, bolševické oddíly začaly dotírat zpátky k Samaře. Znova obsadili několik opuštěných železničních stanic a míst, jejich obrněný vlak některé z nich ostřeloval, jejich jezdecké hlídky pátraly v okolí. Dne 16.6.1918 proti nim byla vyslána jezdecká výprava, která byla úspěšná jen částečně.

Nakonec bylo rozhodnuto zaútočit na bolševiky směrem k Buzuluku, železniční stanici na trati Samara-Orenburk. Výpravy se účastnily jednotky 1. čs. střeleckého pluku Jana Husi, 4. pluku, 3. baterie 1. čs. dělostřelecké brigády Jana Žižky, improvizovaný obrněný vlak a oddíly vznikající ruské protibolševické armády. Pluky rozhodně nebyly úplné, v podmínkách občanské války se počítala každá rota.

Město Buzuluk

Dne 22.6.1918 započal postup na Buzuluk. Probíhal za četných bojů. Dne 24.6.1918 ráno narazily naše jednotky na první zákopy pečlivě zbudovaného opevnění Buzuluku, několik kilometrů před městem. Ženijní překážky před Buzulukem tvořili 3 řady zákopů, spojené mnoha průchody. Nepřítel po válce přiznal 2.800 svých vojáků, včetně ozbrojených německých a maďarských zajatců. Nejvýše z nepřátelských velitelů hodnotili legionáři rakousko-uherského kapitána Schwartze. Nepřítel měl podle legionářů několik obrněných aut, okolo 20 děl a až 80 kulometů.

V první den útoku, 24.6.1918 přibylo bolševické dělostřelectvo naše útočící rojnice k zemi a donutilo je zakopat se. Naši dělostřelci nemohli tuto převahu zvrátit. Prudký žár slunce a úmorné vedro vysilovalo vojáky. Krajina navíc byla značně rovinatá. Po poledni se situaci pokusil zvrátit obrněný vlak, který proniknul přes zuřivou střelbu děl až na úroveň prvních nepřátelských zákopů a kartáčovými střelami se pokusil bolševiky vyhnat z linie. Podařilo se to jen částečně. Naši vojáci se pokusili o útok, ale byli odraženi. Přes noc boje umlkly a čekalo se na posily ze Samary.

Mapka bojů u Buzuluku

Velitel protibolševických jednotek, tehdy ještě por. Čeček, se rozhodl provést čelní útok kombinovaný s obchvatem města ze severu a s vysláním kozáckých jednotek k přerušení železniční trati směrem na Orenburk za městem. Přípravy byly vykonány v noci.

Poté, co obchvatná skupina překročila řeku Samarku, započal po 10:00 hod útok na město ze západu. V čele útoku byl náš obrněný vlak. Naneštěstí, soustředěná palba dělostřelectva nepřítele vyřadila obrněný vlak z boje. Současně došlo k vážné ztrátě u 3. baterie, když nepřítel zabil oba přítomné důstojníky a baterii umlčel. Obchvatná skupina měla při útoku na Buzuluk ze severu jen částečný úspěch a tak výsledkem bojů 25.6.1918 bylo jen přiblížení se nepříteli. Roty se zakopaly. Nepřítel se pokusil o protiútok, ale byl odražen.

Přes noc bylo doplňováno střelivo a zásoby. Bolševici neustále ostřelovali nehybný obrněný vlak a okolo 24:00 hod se ho pokusili poškodit lokomotivou, kterou proti němu vyslali. Lokomotiva naštěstí vykolejila a obrněný vlak nepoškodila. Bylo rozhodnuto vynést kulomety z obrněného vlaku a použít je jinde. Jeden z vojáků to zaplatil životem, když byl roztrhán dělostřeleckým granátem. V noci rovněž došli vojáci 1. čs. střeleckého záložního Husitského pluku a celkový počet našich sil u Buzuluku dosáhl svého maxima okolo 1500 vojáků.

Útok na Buzuluk měl začít v 02:00 hod ráno, aby nepřítel měl ztíženou možnost použití dělostřelectva. Ovšem, jedna z částí 1. záložního pluku, vzhledem k rovnému terénu, se snažila postoupit co nejdále k nepřátelským liniím. Když byla zpozorována nepřítelem a ten zahájil palbu, velitel jednotky na nic nečekal a zaútočil. Tím se tento útok bez dělostřelectva stal pro bolševiky překvapivý a vnesl do jejich řad zmatek. V jiných pramenech se k prvenství při zahájení útoku hlásí roty 4. pluku.

Postupně se podařilo prolomit obranu protivníka a začal boj v ulicích města. Bojovalo se o každý dům, ulici. Čs. jednotky se rozpadly na útočící malé skupinky. Bolševický obrněný automobil se rychle přesouval městem a vnášel do našich řad zkázu. Jeden z čs. důstojníků se zastřelil, aby nepadnul do nepřátelského zajetí. Naše oddíly byly slabší a slabší, ale tentokrát přálo štěstí nám a jeden z vojáků prostřelil benzínovou nádrž nepřátelského obrněného vozidla. Bolševici se pokusili o protiútok, který se jim už, už zdařil a byli by dosáhli středem našich řad na svou původní pozici okolo města. Teprve narychlo zorganizovaná kulometná palba do boku nepřátelských řad útok zmařila. Za kulometné palby se podařilo značné části bolševických sil nastoupit na buzuluckém nádraží do vlaků. Protože se úkol obchvatné skupině kozáků nepodařilo splnit, nepřítel unikl do Orenburku. Dne 26.6.1918 okolo 09:00 hod byl Buzuluk konečně v našich rukách.

Ztráty legionářů byly v tehdejší situaci značné, celkově dosahovaly téměř 300 mužů, z toho se v některých pramenech uvádí 46 padlých. Sluší se doplnit, že v řadách 1. záložního pluku bojovalo množství Srbů, kteří se krátce před tím k pluku přidali. Někteří z nich i padli a jejich jména jsou uvedeny na pomníku buzuluckého hřbitova. Dobytí Buzuluku nebyla rozhodně jednoduchá záležitost. Přestože se vše nepodařilo tak, jak si to velitelé plánovali, dobytá kořist byla značná a výsledek bitvy způsobil pád rudého Orenburku, příchod gen. Dutova a jeho orenburských kozáků do tohoto města a zabezpečil území osvobozeného a svobodného Ruska z jihu.

Nově odhalený pomník -  padlým legionářům u Buzuluku