Jednou z neslavnějších bitev čs. jednotek, srovnávaná dokonce se Zborovem, byla bitva u Lipjag. Lipjagy byla předposlední železniční stanice před Samarou, velkým centrem Povolží. Na západ od Lipjag byly vesnice Ruskije Lipjagi a Mord-Lipjagi, na jihu byla vesnice Voskresenskoje, na severu byly rozsáhlé močály. V této fázi bojů nebyly nějaké fronty jako v I. světové válce. Bojovalo se zejména o železnice. Tak si bolševici vyhlédli návrší na východ od samotné železniční stanice Lipjagi, v těsném sousedství železniční trati. Z tohoto návrší mohli ovládat okolí a silně ho opevnili, zbudovali zde síť zákopů a předem přesně zastříleli svá děla do okolí návrší. Po bitvě bylo zjištěno, že bolševiků bylo 4000 a měli 14 děl a 180 kulometů.

Jednalo se zejména o elitní lotyšské střelce, internacionalisty (Němce, Maďary, Čechy, Srby), Číňany, Tatary a nakonec i Rusy. Velitelem byl Rus, ale jeho zástupcem byl německý důstojník, který vlastně vše plánoval a řídil. Proti bolševikům stálo 1600 čs. vojáků s 5 děly a 20 kulomety. Jednalo se především o vojáky 4. pluku a dále 1. pluku, 1. zál. pluku, I. ženijní roty a hrstku dělostřelců z 1. děl. brigády. Zatímco se bolševici chystali odčinit porážku z Penzy, ani čs. vojáci nezaháleli. Bylo provedeno množství rozvědek a to i v civilním oděvu, do Samary. Velitel skupiny por. Čeček měl tedy představu o záměrech nepřítele. Tento chtěl vázat čs. hlavní síly a obchvatem je zahnat do močálů na severu. Vývoj situace byl ale úplně opačný. Dne 4.6.1918 okolo 00:30 hod vyrazila obchvatná skupina pod velením por. Gayera a z jihu obešla pozici nepřítele. Jejím úkolem bylo zejména odříznout nepřítele od Samary, nedovolit mu uniknout a zabránit přísunu posil. Stejného dne v 03:00 hod vyrazila hlavní skupina po železnici směrem k opevněnému návrší. V 05:30 hod začaly boje, které trvaly až do 11:45 hod. Bitva nebyla jednoduchá. Čs. vojáci byli několikrát doslova přibiti palbou k zemi a nemohli se hnout. Situaci řešil na hlavním úseku improvizovaný obrněný vlak Orlík, u obchvatné skupiny velitel dělostřelců ruský por. Choljavin, který v rozhodující fázi zavezl 2 děla rovnou do přední linie a tak zlomil odpor nepřítele a osobním příkladem při závěrečném útoku por. Gayer, kterého to stálo život. Důležitá byla i malá skupinka prap. Petříka ze 4. pluku, která přerušila telegrafní vedení, koleje na Samaru a obsadila nádraží. Padlo 26 příslušníků 4. pluku a 86 bylo raněno. Ze 4000 bolševiků bylo 1500 zabito, 300 utonulo v močálech, 1800 zajato a jen 150 překonalo močály a 10 projelo na koních. Byla získána značná kořist. Po dalším boji obsadili čs. vojska 8.6.1918 Samaru. Dobytím Samary fakticky skončila idea postupného ústupu do Vladivostoku. Tím, že v Samaře vznikla protibolševická vláda (bohužel jen jedna z mnoha) a zárodky ruské armády, vystoupila před čs. vojsky nová idea – obnovit východní frontu (byť zatím daleko od původní linie z roku 1917) a tak pomoci Spojencům daleko více, než bojem na západní frontě. Nutno říci, že bolševici byli vnímáni jako spojenci Německa a Rakousko-Uherska. Současně tato nová frontová linie zadržela na Sibiři množství válečných zajatců, kteří již nemohli zasáhnout na západní frontě. Oprávněnost této myšlenky dokazuje to, že právě tehdy, v létě 1918 následovala vlna uznání ČsNR v Paříži od velmocí jako oprávněné představitelky čs. národa, dokonce vlády a čs. legií jako plnohodnotného spojeného vojska.

Jan Gayer

Hroby padlých bratrů ze 4. pluku