Česko-slovenský střelecký pluk, Č.-s. stř. brigáda, počátky II. č.-s. stř. divize, rok 1917 |
Přes všechny komplikace a nesnáze bylo zajištěno nejen doplňování ztrát České družiny, ale docházelo k pozvolnému, ale stálému růstu č.-s.vojenských jednotek. Postupně se i politickým zástupcům odboje podařilo vyjednat vytvoření větších vojenských těles. V prosinci 1914 bylo vydáno jedno z prvních povolení k náboru válečných zajatců české národnosti do České družiny. V lednu 1915 vznikla první záložní (doplňovací) jednotka. V říjnu 1915 bylo vydáno nařízení, že každý Čech z celé ruské armády, který si přeje sloužit v řadách České družiny, má do ní být přeložen. V zázemí čs. spolky začaly pracovat na soupisu dobrovolníků ze zajateckých táborů – ať již pro práci v ruském průmyslu, tak pro zařazení do bojových jednotek. Své místo měla v tomto procesu široká propagační práce. Současně se ujasňovala situace, do jakých nemocnic soustřeďovat raněné „družiníky“, kam je posílat na rekonvalescenci, jak pomáhat vdovám a sirotkům atd.. Česká družina byla nejprve rozšířena na 2 prapory a v lednu 1916 přejmenována na Česko-slovenský střelecký pluk. Pluk byl velice brzo – v květnu 1916 - rozšířen na Č.-s. střeleckou brigádu o 2 plucích. Náplň činnosti zůstávala stejná – rozdělení do malých jednotek a průzkum. Čeští vojáci a důstojníci se od června 1916 objevili i v řadách Srbského dobrovolnického sboru a bojovali na Rumunské frontě, což jim vyneslo uznání Srbů a současně to přineslo drobné politické rozmíšky mezi orgány srbské vlády v emigraci a politickými zástupci čs. odboje. Do října 1916 spadají počátky vytvoření 3. č.-s. střeleckého pluku (tehdy III. praporu 1. č.-s. stř. pluku), který pak bylo v březnu 1917 skutečně povoleno vytvořit. Do stejné doby náleží i vyvrcholení snah gen.Červinky, který po různých peripetiích a několika odkladech v roce 1916, dosáhnul v březnu 1917 povolení k rozšíření Č.-s. brigády, vybudování II. č.-s. stř. divize a konečně vybudování celého Č.-s. sboru. Gen. Červinka byl jmenován předsedou příslušné Formační komise a ihned přistoupil k práci. Z taktických důvodů – v podstatě aby už pro nikoho nebylo cesty zpátky - se rozhodl nejprve vybudovat zmíněnou II. divizi (5.-8.pluk) a pak dobudovat ostatní jednotky (včetně 4. pluku). V květnu 1917 vznikly zárodky pluků II. divize. Na vnitropolitické scéně Ruské říše mezitím v březnu 1917 došlo k zásadní události – k revoluci a ke svržení cara Nikolaje II. Nová Prozatímní vláda s úmyslem „demokratizace“ sérií opatření způsobila rozvrat ruské armády i celé Ruské říše. Jedním z takových opatření bylo zavedení komitétů (sovětů, výborů) do všech jednotek armády a výrazné omezení velitelských pravomocí důstojníků. Brzo o účasti jednotky v boji nerozhodovalo velení, ale sami vojáci. Výsledky se dostavily. Velitelé byli zabíjeni, vyháněni nebo se stali naprosto pasivními, vojáci politikařili. K větší a větší moci se dostávali extrémně levé síly v čele s Leninovými bolševiky. Bojeschopnost kdysi slavné armády byla v troskách. Komitéty byly zavedeny i u čs. jednotek, ale jejich chování bylo jiné, než u ruských protějšků. Nepletly se do velení, soustředili se zejména na kontrolu hospodářského zabezpečení čs. vojáků. Čs. vojáci i veřejnost zpočátku přijímali ve velké většině revoluci dosti kladně, ale díky obrazu rozvratu, který měli možnost vidět, záhy vystřízlivěli. V rámci čs.odboje došlo také ke změnám. V květnu 1917 se konal sjezd Svazu č.-s. spolků na Rusi, který definitivně rozhodnul o podřízenosti veškerých odbojových snah pařížské Čs. národní radě, tedy T. G. Masarykovi, E. Benešovi a M. R. Štefánikovi. Ze Svazu byla vytvořena Odbočka Čs.národní rady (OČsNR). Větší vliv (na úkor krajanů z Ruska) získali zástupci čs.zajatců a zajateckých organizací, kteří nyní tvořili většinu čs. jednotek. Těsně po skončení sjezdu přijel do Ruska T. G. Masaryk, který se ihned ujal řízení práce. Autor: Bernard Panuš (Texty z výstavy v Hradci Králové, které budou výhledově publikovány v brožuře k výše zmíněné výstavě.) |