V rámci legií existovalo několik jednotek, které plnili tehdejší funkci rakousko-uherského polního četnictva, resp. dnešní Vojenské policie. V jejich řadách se objevili i bývalí příslušníci nejrůznějších bezpečnostních sborů (četnictva, policie atd.) a počítalo se s tím, že tyto jednotky nebo jejich příslušníci se stanou součástí bezpečnostního aparátu budoucího samostatného státu.

Brzo po stažení čs.sboru z protibolševické fronty, přejmenování na Čs.vojsko na Rusi a přeformování ze 2 divizí na 3 divize (s pozměněnou strukturou divizí a pluků), došlo na změnu ve vojensko-policejní službě. 10.2.1919 rozkazem Čs.vojska na Rusi č.13 bylo především provedeno rozdělení na strážnickou [vojensko-policejní] a strážní službu. V rozkazu se uvádí: „K jednotnému řízení služby pro udržení pořádku v posádkových místech a na stanicích železničních v obvodě ubytování československého vojska zřizuji při oboru [úřadu] generál-ubytovatele úřad důstojníka, řídícího strážnickou službu československého vojska“.

Již dříve bylo rozkazem Čs.vojska na Rusi č.10 ze dne 1.2.1919 určen počet strážníků u střeleckého pluku – 1 důstojník, 39 příslušníků řadového mužstva, z toho 10 jízdních a 28 pěších.

K dalšímu upřesnění došlo již rozkazem Čs.vojska na Rusi č.30 ze dne 21.4.1919. V rozkaze byl komplexněji upravován existující stav: „K vykonávání strážnické služby (policejní) v čsl.vojsku na Rusi buďtež zreorganizovány policejní oddíly při střeleckých plucích dle přislaného organizačního řádu strážnické služby, utvrzeného generál-ubytovatelem ze dne 22.února 1919. Přislané organizační řády vstupují v zákonnou platnost dnem jich obdržení. Za strážníky buďtež naznačováni (ponecháni) jen ti, kdo podle uvedeného řádu strážnické službě vyhovují. … Každý příslušník čsl.vojska jest povinnen: a) hlásiti o každém jím objeveném nepořádku, krádeži nebo ztrátě čsl.majetku, jakož i o každém trestném případu veliteli své roty, eskadrony baterie … c) podporovati strážnické orgány při jich služebních výkonech i uposlechnouti jich vyzvání … Strážnické orgány, pokud se nalézají ve službě, požívají ochrany právní. Vnějším odznakem strážníků ve službě jest 6 cm široká červenobílá páska na levé ruce výše lokte. Mimo službu nosí 1 cm širokou červenobílou nášivku nad hodnostním štítkem“. Toto ustanovení rušilo četná dřívější improvizovaná označení strážníků.

Rozkazem Čs.vojska na Rusi č.32 ze dne 19.5.1919 bylo určeno, že: „Strážní oddíly u střeleckých pluků konají policejní službu v rayoně svého pluku … Do rayonu vojenských částí, u kterých nejsou specielní oddíly … budou přiděleni … strážníci z jednotlivých strážnických oddílů střeleckých pluků. … Jako pomocný a výkonný orgán divizních soudů naznačují se při uvedených štábech následující strážnické oddíly… . Následuje opět výčet strážníků u jednotlivých soudů. Pro nás je zajímavá následující věta: „Strážníci k těmto štábům naznačení budou vykonávati službu polního četnictva a naznačováni buďtež pokud možno jen strážníci kvalifikovaní. Za tímto účelem budiž ve vojenských částech [jednotkách] učiněn soupis všech bývalých policejních strážníků, četníků, dozorců věznic neb finanční stráže“.

Příslušník policejního oddílu - 6. ČS. střelecký pluk

K dílčím změnám došlo rozkazem Čs.vojska na Rusi č.70 ze dne 26.10.1919: „Dosavadní název „Strážní oddíly“ při střel.plucích mění se na „Strážnický oddíl“ na rozdíl od strážních oddílů a rot, které vykonávají strážní službu a nikoliv strážnickou. … Výzbroj veškerých strážníků sestává ze šavle, revolveru a karabiny (pušky), pokud tyto zbraně jsou v zásobě. Šavli a revolver nosí strážník při všech službách assistenčních, při vyšetřování jím různých případů, při domovních prohlídkách, zatýkání a vůbec vždy, kdy povaha služby nutně nevyžaduje vyzbrojení puškou. Karabinu (pušku) nosí při službách hlídkových, při větších nepokojích a ve všech případech, kdy zájem služby toho vyžaduje. … V případech vyjímečných, kdy je nutno, by přítomnost strážníka nebyla nápadnou, může velitel oddílu naříditi výkon služební bez odznaku, po případě ve výstroji nevojenské“.

Strážnická služba byla popsána i v dobové literatuře: „[Strážnické oddíly] pracují ve shodě s ruskými policejními a jinými úřady, ale povinni jsou vystříhati se jakéhokoli zasahování v jejich kompetenci. Ale vzhledem na neutěšené poměry místní, nepořádky i malou spolehlivost (zvláště podkupnost!) ruské milice, pomáhají veřejnému pořádku a bezpečnosti tím, že snaží se sice pracovati v kontaktě s úřady ruskými, ale někdy zasahují též, když jde o věc po příslušnosti nám nenáležející. Např.v červnu 1919 strážnickým oddílem 4.střeleckého pluku na stanici Irkutsk překráceno bylo massové spekulování jízdními lístky, nebo společně s tajným výzvědným oddělením štábu československého vojska vypátrána a zatčena společnost penězokazů“.

Z uvedeného je logické, že řada příslušníků těchto oddílů hledala svou další existenci v bezpečnostních složkách. Např. 27.2.1920 se dotazoval velitel města Vladivostoku pplk.Wuchterle velitele čs.jednotek na Dálném Východě gen.Čečka na budoucí umístění strážníků vladivostockého strážnického oddílu: „Prosím podporovati moji žádost u ministerstva vnitra v Československé republice, aby bylo počítáno, eventuelně reservováno u četnictva a u policie 100 … míst. … Strážnický oddíl … čítá 100 strážníků vybraných z různých částí lidí, kteří dobrovolně hlásili se k této službě a přejí si i v budoucím sloužiti. Procházejí kurzy mezinárodní policie (americké, japonské, anglické apod.), kurzy japonského džiu-dži-cu, a jsou jim přednášeny a vykládány zákony a pravidla četnická bývalým policejním komisařem v Brně Dr.Báčou“. Tito ruští legionáři byli většinou přijati ke státní policii.

Také u čs.legií v Itálii existoval oddíl vojenské policie složený z čs.vojáků. Službu vojenské policie v Itálii konali karabiníci, obdoba četnictva, jak existovalo u nás. Po vzniku 6.čs.divize na konci dubna 1918 k ní bylo zařazeno několik oddílů těchto karabiníků. 9.8.1918 byla rozkazem č.67 velitelství 6.divize ustavena Národní stráž, de facto skupina čs.karabiníků. Národní stráž byla určena k „udržení pořádku u vojenského soudu a oddílu [divize] Sboru československého“. Národní stráž byla podřízena přímo velitelství divize. Jejím prvním sídlem bylo Castion Veronese. Velitelem se stal ppor.Viktor Müller. Příslušníci Národní stráže měli zvláštní označení na bílo-červených límcových výložkách-důstojníci stříbrný trojúhelník, mužstvo červený a štítky na levém rukávě modré soukenné, důstojníci stříbrně obšívané, mužstvo červeně obšívané. Později obdrželi příslušníci Národní stráže na bílo-červené výložky odznak hořícího granátu, který se ovšem podle fotografií umísťoval i na spodní část štítku. Příslušníci Národní stráže prošli v Itálii 2 měsíčním teoreticko-praktickým kurzem vedeným karabiníky.

Viktor Müller - velitel Národní stráže

Když byla po válce dne 17.listopadu 1918 6.divize rozšířena na armádní sbor o 2 divizích, Národní stráž měla 26 poddůstojníků a příslušníků mužstva, stále pod velením Viktora Müllera, nyní poručíka.

2.1.1919 měl zahájit v Kroměříži, v Komenského škole, činnost kurs pro výcvik příslušníků Národní stráže, která se měla stát jedním ze základů obrozeného čs.četnictva. Kurs měl trvat asi 4 měsíce. Z předmětů uveďme mravouku, sestavování protokolů týkajících se procesů, organický a všeobecný řád karabiníků, nauka o zbraních a střelbě, kázeňský řád vojenský, trestní zákoník, vojenský trestní zákoník, řád vnitřní služby, zákony týkající se veřejné bezpečnosti, zákoník trestního řízení a další. Kurs se měl oficiálně nazývat Škola Národní stráže. Školu měl řídit rotmistr karabiníků Sforni, pomocníky měli být por.Viktor Müller a několik dalších českých důstojníků a vojáků.