Čs.legie v Rusku

Největší rozvoj vojenské školství zaznamenalo přirozeně v čs.legiích v Rusku, které se vlivem politických událostí odpoutaly od ruské říše a armády a později se v mnoha ohledech staly „státem ve státě“.

Ruské vojenské školství, resp.vzdělávání, je možné, tak jako i jinde rozdělit na výchovu důstojníků a výchovu poddůstojníků. Další vzdělání je pak nutné zabezpečit pro budoucí specialisty, instruktory-ať již důstojníky, nebo vojáky. Výchova důstojníků spočívala na soustavě kadetských korpusů (sborů kadetů; přibližně střední škola), junkerských učilišť (na pomezí střední a vysoké školy do úrovně našeho bakalářského vzdělání). Junkerská učiliště byla již rozdělena podle druhů zbraní na pěší, dělostřelecká, ženijní, jízdní, kozácká atd.. Nejvyšší vzdělání bylo možné získat na Nikolajevské císařská vojenská akademii (do roku 1911 Akademii generálního štábu), a dále na Michajlovské dělostřelecké akademii, Nikolajevské ženijní akademii a Nikolajevské námořní akademii.

Kromě toho existovaly některé důstojnické školy a důstojnické kurzy. Jmenujme důstojnickou střeleckou školu s kulometným oddílem, důstojnickou dělostřeleckou školu, důstojnickou jezdeckou školu, důstojnickou vojenskou elektrotechnickou školu, důstojnickou automobilní školu nebo důstojnickou vzduchoplaveckou (leteckou) školu a z kurzů např. vojensko-pedagogické kurzy.

Tato soustava se v čs.legiích týká v podstatě pouze kádrových důstojníků původní ruské armády. Za všechny jmenujme alespoň pozdějšího gen.Jaroslava Červinku, syna gen.Červinky. Jaroslav Červinka navštěvoval Pskovský kadetský korpus a poté byl junkerem Pavlovského vojenského učiliště.

Tento systém přípravy budoucích důstojníků doplňovala instituce „volnoopreděljajuščíchsja“, v legiích nazývaných podle rakousko-uherského způsobu jednoroční dobrovolníci, později oficiálně důstojničtí zástupci. Zkráceně je možno říci, že člověk, který ukončil některé druhy vyššího středního nebo vysokoškolské vzdělání, nemusel nastoupit základní vojenskou službu. Pokud chtěl tuto službu nastoupit dobrovolně a nebo pokud se chtěl stát důstojníkem bez absolvování junkerského učiliště, stal se „volnoopreděljajuščísja“, v překladu zhruba „svobodně, volně si určující“. Výsadou této kategorie vojáků byla totiž mimo jiné možnost volby pluku nebo jednotky, u které chtěl voják sloužit. V některých případech při tomto druhu služby také tento voják nežil v kasárnách, ale do kasáren dojížděl. V tom případě si ale celou základní vojenskou službu platil z vlastních prostředků. Chování důstojníků k těmto vojákům bylo odlišné od chování k řadovým vojákům, takoví vojáci už byli pověřováni některými úkoly, počítalo se s tím, že se stanou důstojníky.  „Volnoopreděljajuščísja“stoupal v poddůstojnických hodnostech a po určité době služby mu bylo umožněno vykonat zkoušky. Pokud v nich uspěl, stal se buď důstojníkem armády nebo záložním důstojníkem. V době míru bylo určeno, že jsou pouze 2 takoví vojáci na jednu rotu (která v té době v pěchotě měla okolo 200 mužů). O této zvláštní kategorii mluvíme proto, že byla použita určitým způsobem v čs.legiích v Rusku.

Výchovu poddůstojníků v době míru v ruské armádě zajišťovaly poddůstojnické školy u pluků, eventuelně dalších jednotek jim na roveň postavených. Část poddůstojnického sboru zůstávala po skončení základní vojenské služby v další službě.

Zvláštním způsobem byl doplňován lékařský a logistický personál. Především je nutno říci, že lékaři, zvěrolékaři, účetní a některé další kategorie byly řazeny ne k důstojnictvu, ale vedle něho, jako vojenští úředníci. Přitom lékaři a zvěrolékaři měli ještě určité zvláštnosti postavení oproti ostatním vojenským úředníkům. Tyto kategorie funkcionářů byly v době míru vzděláváni ve zvláštních vojenských vzdělávacích institucích nebo byli najímáni po absolvování civilních vysokých škol. Pro příklad předveďme Alexandrovskou vojensko-justiční akademii, Intendantskou akademii a Císařskou vojensko-lékařskou akademii.

V Ruské armádě, tak jako ve většině armád popisované doby, ženy neměly místo. Střední zdravotnický personál nahrazovali školení felčaři (klasnyje feldšeri). Pro felčary sloužili felčařské kurzy. Škálu doplňovali ještě školení nosiči raněných atd..

I.světová válka přinesla do ruské armády, tak jako jinde, změny. Po určité době, také v souvislosti se ztrátami na bojištích,  začal být pociťován nedostatek důstojníků. V junkerských učilištích docházelo ke zkracování doby výcviku. Instituce „volnoopreděljajuščíchsja“ nezmizela úplně, ale hlavní váha byla nyní kladena na nově vybudované praporčické školy (praporčík byla nejnižší ruská důstojnická hodnost).

Výchovu poddůstojníků prováděly tak jako dříve poddůstojnické školy vybudované u pluků.

Dále byly během války budovány různé specializační kurzy, a to jak pro důstojníky, tak pro poddůstojníky, eventuelně pro budoucí instruktory z obou těchto skupin.  Jedním z příkladů jsou granátnické kursy (neplést si s tradičními granátnickými pluku; granátnictví bylo obdobou úderných jednotek, bylo budované v ruské armádě od roku 1916; později v roce 1917 ovšem vznikly v ruské armádě i úderné jednotky).

Další kurzy pořádali příslušníci zahraničních vojenských misí, např. francouzské, mimo jiné v souvislosti se zaváděním nových zbraní.

Mezi vojenskými úředníky včetně lékařů docházeli během války k vytlačování původního personálu vojenskými úředníky a vojenskými lékaři  na dobu války, kteří přicházeli z civilního sektoru.

Po vzniku České družiny od srpna 1914 se jejím českým příslušníkům dostalo výcviku ruského pěšáka. Průzkumnické činnosti se Češi učili až za pochodu na frontě. Také výcvik nově příchozích, v postupně se rozrůstajících záložních jednotkách odpovídal výcviku pěchoty momentálně zavedenému u ruské armády.

Při výcviku důstojníků kladli určité překážky právě čeští političtí představitelé, kteří na dlouhou dobu prosadili, že dosažené rakousko-uherské vzdělání se nebude v České družině uznávat. Každý měl svojí činností od hodnosti řadového vojáka dokázat, že je důstojnické hodnosti hoden. Ve své době to kritizoval i gen.Červinka, český vystěhovalec, sloužící v ruských ozbrojených silách, přidělený ke Kyjevskému vojenskému okruhu pro řešení českých záležitostí. Na jednu stranu se takovým způsobem mrhalo potencionálem důstojníků. Vedlo to k tomu, že mnozí z důstojníků, jinak národně uvědomělých, nechtělo do čs.jednotek vstupovat, nechtělo ztratit svou hodnost. Množství z  nich pak odešlo do Srbské divize (Srbského dobrovolnického sboru), kde se rakousko-uherské důstojnické i poddůstojnické hodnosti běžně uznávali. Na druhou stranu je třeba dodat, že důstojnictvo (převážně německy mluvící) bylo páteří Rakouska-Uherska a být v Zemích koruny české mezi českým národem před válkou důstojníkem z povolání rozhodně nebylo nějak zvlášť rozšířené. Každý se mohl oprávněně obávat zrady a provokací. Dočasné řešení situace, zařízené právě gen.Červinkou, bylo shromáždění některých důstojníků do skupiny tzv.bělgorodských. Byli to bývalí rakousko-uherští důstojníci, někteří přihlášení již v roce 1916, kteří ovšem nechtěli Ztratit svou vojenskou hodnost. V květnu 1917 bylo v této skupině okolo 270 důstojníků.

Někteří schopní čs.vojáci, ať již to byli nebo nebyli rakousko-uherští důstojníci, se dostali do praporčických škol.

Poddůstojnický sbor České družiny spočíval ponejvíce na uznání rakousko-uherských poddůstojnických hodností a zejména na přítomnosti ruských poddůstojníků. Obvyklé poddůstojnické školy byly u 1.-3.pluku budovány za pochodu.

Zvláště v případě specializačních kurzů je třeba si uvědomit, že až do léta 1917, nebyly postupně budované čs.pluky normálními pluky, jejich využití bylo v průzkumu a tak mnoho tabulkami předepsaných částí tyto pluky neměli nebo je dobudovávali postupně. Přesto je v bitvě u Zborova možno zaregistrovat několik českých vojáků, kteří absolvovali granátnický kurs a ještě před bitvou urychleně zaškolovali první útočnou vlnu.

Vojenští úředníci a lékaři byli u českých jednotek ruského původu. Tak jako v celé ruské armádě rychle přibýval počet vojenských úředníků na dobu války. Postupně se lékaři čs.jednotek stávali čeští lékaři a medici, v některých případech obcházením předpisů, tolerováním daného stavu, pololegálně až nelegálně. V průběhu doby se ale tato situace narovnávala.

Zásadní změna ve vojenském školství přišla s povolením na vybudování Č.-s.armádního sboru. V první řadě se to týká důstojnictva. Základem vybudování sboru bylo vybudování II.divize ke stávající brigádě a doplnění Č.-s.brigády na I.divizi. Základem II.divize pak byl 5.č.-s.střelecký pluk Pražský T.G.Masaryka, který se tvořil od května 1917. Při tomto pluku vznikl tzv.sborný punkt, kterým procházeli všichni nově přijatí dobrovolníci. Zároveň u pluku proběhlo několik běhů důstojnických kurzů, které ve zkráceném termínu na základě zkoušek předělávali rakousko-uherské důstojníky na ruské (československé). Protože vybudování sboru bylo svěřeno gen.Červinkovi, tzv.bělgorodští byli nejdříve využiti jako emisaři k náborové činnosti po celé ruské říši a většina jich pak prošla právě důstojnickými kurzy. Po dobu studia v kurzech měli tito důstojníci většinou poddůstojnické hodnosti a byli nazýváni poněkud účelově právě „volnoopreděljajuščísja“.

Existuje několik zmínek o krátkodobých kurzech, pořádaných u II.divize, a to o kurzech praporních a rotních velitelů. U pluků se také pro důstojníky pořádaly přednášky.

Poddůstojníci byli u 5.pluku zpočátku vybráni na zkoušku z bývalých rakousko-uherských poddůstojníků. Později bylo přikročeno k budování poddůstojnických škol u pluků II.divize. Poddůstojnická škola (učebná komanda) vznikla u 5. a 6.pluku v červenci 1917, u 7.pluku v listopadu 1917. U 8.pluku je poddůstojnická škola vzpomínána v říjnu 1917, u 4.pluku, posledního budovaného z celého sboru, v lednu 1918.

Při přehledu kurzů začneme údernickým kurzem při 5.pluku pro vybrané důstojníky a poddůstojníky, na jehož základě později vzniknul Úderný prapor. Důstojníci i vojáci byli odesláni rovněž do ruských kurzů do Kyjeva – protiplynového, granátnického.

Určitá část českých důstojníků prošla francouzskými kurzy na ovládání strojní pušky (pozor, nikoliv kulometu) Chauchat atd.. Tyto francouzské kurzy se konaly od prosince 1917 v Jassách.

Většina lékařského personálu ve sboru byla nyní česká, proběhly i felčařské kurzy. Vojenští úředníci byli naproti tomu převážně Rusové nebo z ruských jednotek stažení, mobilizovaní, ruští Češi. Vojenští úředníci byli na dobu války, jen několik vojenských úředníků ze štábu sboru bylo kádrových, z doby míru.

Kurs pro výchovu podkovářských poddůstojníků I.divize zahájil výuku 20.10.1917 a měl trvat 3 měsíce. Byl vytvořen podle ruského vzoru zvěrolékařsko-felčařských škol, jeho program byl ale zkrácen. V kurzu bylo 18 žáků od I.divize, kteří již měli potřebné předběžné vzdělání. V rozkazu Ć.-s.sboru ze dne 6.11.1918 je zmíněn obdobný kurs (zvěrolékařsko-pomocnická škola) u II.divize, který ukončil svou činnost v únoru 1918. Současně s kurzem byla u I.divize zřízena podkovářská škola.

Č.-s.sbor se podařilo téměř dobudovat, ale v březnu 1918 došlo ke známým událostem, které znemožnily další pobyt sboru na Ukrajině. Bolševici podepsaly Brest-litevský mír, Ukrajinci spolupracovali s ústředními mocnostmi atd.. Bylo rozhodnuto o odchodu Č.-s.sboru do Vladivostoku a odtud na západní frontu do Francie. Další rozvoj sboru byl zastaven, některé jednotky byly dokonce rozpouštěny. Všeobecně se mělo za to, že ve Francii stejně bude muset být vše přizpůsobeno francouzskému vzoru. V některých případech byly svépomocí organizovány kurzy francouzštiny.

Jednou z mála nových součástí které v té době vznikly, byla v polovině dubna 1918 Škola vojensko-strážních psů, později Škola pro výcvik vojenských, strážních a sanitárních psů. Měla mít stálý stav 3 důstojníky a 20 vojáků, tabulkové počty podle obdobných ruských škol a měla vychovat kádr instruktorů pro výcvik vojáků i psů ve Francii. Škola byla jako samostatná jednotka zrušena rozkazem z 25.2.1919 a přičleněna ke Koňskému záložnímu dvoru.

S bolševiky uzavřené smlouvy o odchodu čs.jednotek  a vůbec předpokládané opuštění ruského území vedlo k tomu, že většina ruských důstojníků, lékařů a vojenských úředníků odcházela nebo byla nucena odejít ze sboru pryč. Vedlo to k počeštění a osamostatnění Č.-s.sboru, ale také k tomu, že tento kádr musel být nahrazen. Nejdříve bylo třeba pokrýt momentální potřebu odborníků.

V polovině dubna 1918 byli vojenští úředníci, včetně lékařů a zvěrolékařů, přejmenováni na důstojníky zdravotní, zvěrolékařské, správní a technické služby (na rozdíl od důstojníků řadové služby). Prázdná místa po ruských odbornících byla zajištěna převodem a ustavením do funkcí poddůstojníků a jiných osob s právy jednoročních dobrovolníků (důstojnických zástupců), v některých případech řadových důstojníků, kteří ze zdravotních důvodů nemohli nést řadovou službu, a vyjímečně řadových důstojníků. Kriterium dosaženého vzdělání zde tedy opět byl u nedůstojníků již uvedený status „volnoopreděljajuščíchsja“, vlastně dosažené civilní vzdělání. Kdo tento status neměl, stal se pouze poddůstojníkem zdravotní, správní, atd. služby. K žádným kurzům, byť krátkodobým, v tomto případě nedošlo.

K dalšímu doplňování řad lékařů, zvěrolékařů a technických odborníků (inženýrů, dopravních úředníků) došlo od června 1918 nejdříve přijímáním dobrovolníků z řad Rusů a zajatců-Čechů, dosud do čs.jednotek nepřihlášených. Tito dobrovolníci byly opět přímo jmenováni do důstojnických hodností. Když tento způsob nestačil, bylo přikročeno k povolávání uvedených odborníků, a to dokonce slovanských národností bez rozdílu a Rumunů. Tito odborníci byli také jmenováni do důstojnických hodností bez nějakých kurzů po dvouměsíční bezvadné službě. Pro doplnění uvádíme, že se na ně nepohlíželo jako na dobrovolníky do Č.-s.sboru, ale jako na mobilizované. Nakonec byli pro tuto práci (zejména lékařů) přibráni i váleční zajatci, kterých bylo v zajateckých táborech na Urale a v Sibiři stále dost. Měli statut válečných zajatců se stanovenými naturálními a peněžními dávkami. Při dalších úpravách postavení různých kategorií důstojníků zvěrolékařské služby u sboru bylo později použito jiné kriterium civilního vzdělání, konkrétně dosažení nebo nedosažení 8 semestrů na civilní vysoké škole. Na začátku září 1918 byl v souvislosti s přebudováváním soudnictví v legiích vytvářen seznam právnicky vzdělaných příslušníků sboru.

V zásadě se dá konstatovat, že žádné vzdělávání pro lékaře, zvěrolékaře, ale ani pro intendanty organizováno nebylo. V některých případech mohly k povýšení vést individuálně provedené zkoušky. Zvláště u lékařů se se smluvními odborníky nebo naopak se zajatci setkáváme minimálně do dubna 1920. Tehdy naše legie opouštějí někteří ruští lékaři-dobrovolníci a současně existují lékaři-zajatci z Německa, Rakouska a Maďarska.

To se ale již nacházíme v jiném období dějin čs.legií. Boj proti bolševikům probíhající od konce května 1918 měnil situaci čs.jednotek a stavěl před jejich velení další úkoly.

Velení sboru si uvědomovalo nutnost mít vlastní odborníky. V červenci 1918 bylo nařízeno sepsání kvalifikačních listin u všech důstojníků, mimo jiné aby bylo možno vybrat z důstojníků další nutné odborníky.

V srpnu 1918 bylo stanoveno, že bývalí rakousko-uherští důstojníci se mohou stát čs.důstojníky řadové služby po 6 měsíčním pobytu ve vojsku a absolutoriu v důstojnické škole. Ta v té době ještě ustavena nebyla. Byl také zrušen institut důstojnického zástupce. Přesto byl u jednotek ještě několik měsíců používán, jak o tom napovídá zmínka z prosince 1918. Na přelomu srpna a září 1918 bylo dosavadní oddělení personálního referenta při štábu sboru změněno na Inspektorát štábu čs.sboru. Inspektorem čs.vojsk se pak stal a do konce existence čs.legií v Rusku zůstal gen.Šokorov, dosavadní velitel sboru. sdělujeme to proto, že mu odléhalo několik vzdělávacích institucí.

Rozkazem Č.-s.sboru ze dne 27.10.1918 byla konečně zřízena Čs.důstojnická škola pro pěchotu. Byla podřízena bezprostředně Inspektoru čs.vojska. Jejím prvním velitelem se stal pplk.Svátek. V rozkazu Č.-s.sboru ze dne 31.10.1918 byl uveřejněn tabulkový stav důstojnické školy. Velitel školy měl práva velitele pluku. V trvalém stavu školy (kancelář a hospodářská část) mělo být 6 důstojníků, 35 vojáků a 25 zajatců přidělených k pomocným pracím. V učebné části školy mělo být 10 stálých učitelů. Předměty byly řadový výcvik, taktika a polní služba, opevňování a ruční granáty, dělostřelectvo, kulomety, topografie, vojenská administrace, prostředky spojení, tělocvik a šerm, jízda na koni, zdravověda. Dále měl být ke škole přidělen oddíl 1 důstojníka 39 vojáků k obsluze učebních pomůcek (po 1 kulometu Maxim, Colt, Lewis, Hotchkiss a Chauchat, 1 dělo atd.). Škola byla plánována pro 120 frekventantů (po 12 z každého tehdy existujícího pluku; pluky měli 12 rot). Dále se v rozkazu píše: „Doba trvání školy 3 měsíce. Po ukončení kurzu v důstojnické škole pro pěchotu frequentanti vrátí se k plukům, kde po dobrozdání velitelů části mohou býti navrženi k povýšení na důstojníky.“ Součástí školy byly dále důstojnické kurzy pro 40 frekventantů-důstojníků (4 na každý pluk). 6.11.1918 pplk.Svátek oznámil nastoupení úřadu velitele důstojnické školy pro pěchotu. Na konci prosince 1918 bylo nařízeno zřídit při důstojnické škole dělostřelecké oddělení, škola byla pak vzhledem k tomuto faktu v květnu 1919 přejmenována na Čs.důstojnickou školu.

Ve věci výchovy nových dobrovolníků bylo v srpnu 1918 stanoveno, že všichni novobranci musí projít 2 měsíční výcvik, než budou zařazeni do jednotek a během této doby dostávali snížené služné.

I ve výchově odborníků se situace postupně ustalovala. Na začátku srpna 1918 jsou v rozkazech zmíněny zvěrolékařské kurzy, které měli být brzy zahájeny. Zároveň je v rozkazu vznášen dotaz, kdo má již nějaké zvěrolékařské vzdělání. V září 1918 se v rozkazech objevuje zvěrolékařsko-pomocnická škola při 1.jízdním pluku, která vychovávala pomocný zvěrolékařský personál pro celý sbor.

V srpnu 1918 u 1.jízdního pluku vznikla podkovářská škola, která ihned zahájila činnost. Jednalo se o dodatečné vzdělávání podkovářů, krátké praktické a teoretické kurzy. Instruktorem zde byl poddůstojník. Podkovářská škola u 1.jízdního pluku byla pod dohledem sborového zvěrolékaře a cvičila personál pro všechny jednotky sboru. V polovině listopadu 1918 byla tato škola přesunuta ke Koňskému záložnímu dvoru (sborová zásobárna koní), později se přesunula k 2.jízdnímu pluku. Rozkazem ze dne 6.8.1919 je armádní podkovářská škola  přesouvána od 2.jízdního pluku k zvěrolékařské nemocnici I.divize. V rozkazu je uvedeno, že jakmile se sejde do nového kurzu 10 posluchačů, začne se vyučovat. Tento kurz byl vypsán jak pro ty, kteří již podkováři byli, tak i pro ty, kteří se podkováři teprve chtěli stát. Kurz měl být zakončen zkouškou před armádním zvěrolékařem, která by byla výhodná i pro civilní život.

Na konci prosince 1918 se v rozkazu Čs.sboru objevuje zmínka o kurzu pro poddůstojníky zdravotní služby (dříve felčaři) při čs.nemocnici v Čeljabinsku, který měl zahájit činnost a začátku ledna. 13.2.1919 pak tato škola byla rozpuštěna, když se závěrečné zkoušce podrobilo 157 vojáků, z nichž 2 neuspěli. Na konci května je nařízeno vybudovat u divizí školy pro zdravotní poddůstojníky, když je toho potřeba. Na začátku června 1919 je rozkazu uvedeno, že se zkoušce na zdravotní poddůstojníky podrobilo 17 zdravotních vojínů 8.střeleckého pluku. Zkouška se konala za předsednictví zdravotního náčelníka příslušné II.divize.

V polovině prosince 1918 byl zřízen Čs.tábor pro Slováky v Irkutsku přejmenováním dosavadního koncentračního tábora pro Slováky-zajatce. Jeho součástí se postupně stali i poddůstojnická škola, údernicko-granátnický kurs aj.. 9.6.1919 bylo nařízeno příslušníky tábora, kteří se osvědčili, zařadit k jednotkám a tábor zrušit.

Již od začátku července 1918 se formoval 1.jízdní pluk. V souvislosti s jeho vznikem bylo třeba část určeného personálu pluku vycvičit v umění jízdního boje. Ve stavu (tabulkových počtech) jízdního pluku je v polovině listopadu 1918 uvedena také poddůstojnická škola. Měla mít 2 důstojníky a 15 vojáků stálého stavu a dále po 10 jezdcích od každé eskadrony (4 + 1 záložní eskadrona), po 4 od kulometného a jízdního saperného (ženijního) oddílu, po 1 od telefono-telegrafního a vozatajského (zásobovacího) oddílu. 1.1.1919 začalo vyučování telefonní a zákopnické školy při štábu 1.jízdního pluku. 7.1.1919 byl vydán velitelem pluku rozkaz ke zřízení důstojnické školy pro důstojníky jezdectva. Velitelem byl sotnik Sibiřského kozáckého vojska Matvějev. Z osnov uvádíme jízdu, pěší výcvik, zacházení se šavlí, teoretická hypologie, kování, osnovy vojenské administrativy, zákopnictví a dělostřelba. Posledně jmenovanou školu navštěvovali důstojníci i několik poddůstojníků. Ve dnech 20.-21.3.1919 byly provedeny zkoušky. Uspělo 13 posluchačů.

Po určitém přechodném období živelně, za pochodu budovaných částí sboru, dochází po stažení z protibolševické fronty k ochraně trans-sibiřské magistrály k uklidnění. Č.-s.sbor se v únoru 1919 přetvořil na Čs.vojsko na Rusi. Vojenské školství budované v druhé polovině roku 1918 je dále rozšiřováno až dochází k jeho definitivní podobě.

V malé odbočce si uveďme, že část Níkolajevské císařské vojenské akademie (po svržení cara přirozeně přejmenované na akademii generálního štábu) byla evakuovaná z Petrohradu před Němci a od března 1918 byla umístěna v Jekatěrinburku. V létě 1918 se přesunula do Kazaně a přešla na stranu protibolševických sil. Od konce srpna 1918 byla přesunuta do Tomska. Na konci ledna se v rozkazech Čs.vojska na Rusi objevují zmínky o odeslání čs.důstojníků k absolvování nižších kurzů všeruské akademie generálního štábu. Opakují se na začátku března 1919. V květnu 1919 ukončilo v Tomsku studium na této akademii 158 důstojníků a to včetně několika československých a polských. V rozkazu Čs.vojska na Rusi z 9.6.1919 je těchto 7 absolventů (5 kapitánů, 2 majoři) „urychleného mladšího ročníku 4.pořadí akademie generálního štábu“ uvedeno i s bodovým ohodnocením.

27.11.1919 jsou 2 čs.důstojníci osvobozeni od svých povinností za účelem přípravy do vyšších kurzů akademie generálního štábu. Jak se ale dočítáme 24.12.1919, vyšší kurs nakonec nebyl otevřen.

Ve dnech 27.-29.1.1919 se v Čs.důstojnické škole v Kyštymě konaly první zkoušky důstojníků, kteří absolvovali kurs rotních velitelů. Absolvovali 33 důstojníci. Posluchači byli zkoušeni z taktiky, střelby, topografie, zákopnictví, ručních zbraní, kulometů a dělostřelectva. Praktické zkoušky byly zrušeny pro velké mrazy. Na závěr rozkazu jsou ti důstojníci, kteří školu rotných velitelů absolvovali, vyjmenováni.

Ve dnech 3.-9.3.1919 se v důstojnické škole konaly zkoušky absolventů z řad pěších jednotek Čs.vojska na Rusi. Zkoušky probíhaly z těchto předmětů – taktika, opevňování, cvičební řád a řadový výcvik, nauka o střelbě, topografie, kulomety a ručních granáty, bombometů a minometů, ručních zbraní, dělostřelectva, posádkového a vnitřního řádu. Všech 124 absolventů u zkoušek uspělo a bylo navrženo na povýšení do první důstojnické hodnosti. V rozkazu jsou dále uveřejněny změny v učitelském sboru školy.

28.7.1919 jsou v příloze rozkazu Čs.vojska na Rusi uveřejněny obsáhlé Předpisy pro Čs.důstojnickou školu. Uvádí se v nich, že škola sestává: „z pěchotného a dělostřeleckého oddělení; (v případě nutnosti může býti zavedeno i oddělení jízdní); kromě toho bude dle potřeby zařízen při škole kurs velitelů rot…podobným způsobem mohou být při škole zřízeny kurzy velitelů baterií i eskadron…kurzy důstojnické školy…trvají 3 měsíce…kurzy velitelů rot od 3 do 6 týdnů“. V další příloze k témuž rozkazu je čs.důstojnická škola rozšířena zřízením 3 měsíčního technického důstojnického oddílu s ženijní, telefonní a železniční třídou. V té době se Čs.důstojnická škola nacházela již ve Sljudance. Technický oddíl byl umístěn odděleně do železniční stanice Zima, spolu s kurzem pro výchovu zákopnických (ženijních) instruktorů I.divize.

Ve dnech 11. a 12.7.1919 navštívil dělostřelecké oddělení čs.důstojnické školy v Michelevě Inspektor čs.vojsk, jak je uvedeno v rozkazu Čs.vojska na Rusi z 3.8.1919. Ve stejném rozkazu jsou uveřejněny nové tabulkové počty stálého stavu důstojnické školy. Z rozkazu je patrné i rozšíření probírané látky, např. naukou o třaskavinách a o fortifikaci.

6.8.1919 je uveřejněno rozkazem Čs.vojska na Rusi nařízení Inspektora čs.vojsk o vybírání kandidátů do druhého dělostřeleckého kurzu, vzhledem k tomu, že první kurz brzo skončí.

22.8.1919 je v rozkazu Čs.vojska na Rusi uveřejněno blahopřání velitele vojska čerstvým absolventům důstojnické školy. Jedná se zřejmě o absolventy dělostřeleckého kurzu, kteří měli ve dnech 28.7.-4.8.1919 zkoušky. Uspělo všech 60 posluchačů. Začátek druhého dělostřeleckého kurzu je stanoven na 18.8.1919. Ke konci srpna byl znova pozměněn stálý stav důstojnické školy.

30.9.1919 je jasně řečeno, že ti, kteří byli jmenováni důstojníky řadové služby za chrabrost a neprošli kurzem důstojnické školy, pozbývají práva na další hodnost, tedy nemohou býti dále povyšováni. Ke stejnému datu je uveřejněn odznak pro Čs.důstojnickou školu.

11.2.1920 je uveřejněn rozkaz Inspektora čs.vojska o zkouškách v technickém oddílu čs.důstojnické školy. Zkoušky se konaly ve dnech 24.-27.11.1919 a to ve 4 odděleních – ženijním, železničním, spojení a auto. Tento technický oddíl byl kombinovaný, protože v něm bylo 11 důstojníků a 46 nedůstojníků. Kromě jednoho všichni uspěli. Vyjímečně byl na základě rozhodnutí učitelského sboru a předsedů zkušebních komisí jmenován do hodnosti podporučíka (hodnost praporčíka byla již nějakou dobu zrušena) prostý střelec, který byl jedním z lektorů kurzu.

K 9.8.1919 byly vydány předpisy pro inspektora Čs.vojska na Rusi, které vymezovaly jeho povinnosti a práva.

7.9.1920 je již v republice v rozkazu Čs.vojska na Rusi oznámeno likvidování úřadu Inspektora čs.vojsk.

Vzdělávání důstojníků bylo zajišťováno i u jednotek. 22.7.1919 bylo nařízeno, aby byli při divizních střelnicích zřízeny praktické kursy pro všechny řadové důstojníky dělostřelectva divize.

10.10.1919 je v příloze rozkazu Čs.vojska na Rusi uveřejněn tabulkový stav Čs.letecké školy s přechodným stavem 40 žáků-pilotů a 25 žáků-pozorovatelů. V rozkazu ze dne 3.8.1920, který je vydán již v Praze je oznámeno, že v Chebu budou otevřeny letecké kurzy, kde je rezervován určitý počet míst pro zájemce z řad Čs.vojska na Rusi.

V únoru 1919 nově uveřejněné tabulkové počty střeleckých pluků již nepočítaly s poddůstojnickými školami u těchto jednotek. Naproti tomu u jízdních pluků plnila funkci poddůstojnické i důstojnické školy záložní eskadrona. Její stály stav tvořili 3 důstojníci a 47 vojáků, jinak měla být organizována jako normální eskadrona, jejíž celkový stav byl okolo 160 vojáků. Rovněž u dělostřelectva divizí se nepočítalo s poddůstojnickými školami.

V polovině května 1919 byl tabulkový stav střeleckých pluků doplněn o instruktora a bylo nařízeno konat kursy pro telefonisty pluků.

Na konci srpna je v rozkazu zmíněno, že ve dnech 20.-21.7.1919 se u telegrafní roty v Irkutsku konaly zkoušky telegrafistů 5.kurzu a kurzu III.divize. Kurs dokončilo 41 kandidátů. Dříve tento kurs nebyl v rozkazech Čs.vojska na Rusi zmíněn. 8.-9.10.1919 se konaly zkoušky 6.kurzu kandidátů-telegrafistů v Irkutsku.

24.8.1919 byla v rozkazu Čs.vojska na Rusi uveřejněna příloha o Organizaci tělesné výchovy ve vojsku.

Při vyučování ve všech částech čs.legií v Rusku bylo používáno jednak ruských učebnic a pomůcek, jednak českých překladů těchto učebnic, např. příruček „Puška“ (o pušce Mosin), „Kulomet Maxim“ a dalších. Z příruček přímo vytvořených čs.velením uvádíme jako příklad 22.7.1919 oznámený a čerstvě vytištěný (v květnu 1919 schválený) „Cvičební řád pro pěchotu“.

9.8.1919 byl na základě rozhodnutí o zřízení divizních instrukčních kurzů zřízen Inspektorem čs.vojsk jemu podřízený úřad Inspektora instrukčních kurzů. Tyto instrukční kurzy byly určeny pro výcvik poddůstojníků-instruktorů ve znalostech výše uvedeného nového cvičebního řádu a pro sjednocení takového výcviku v celém Čs.vojsku na Rusi. Pro každou divizi měl mít kurs velikost přibližně roty, se stálým stavem okolo 6 důstojníků a 20 poddůstojníků a okolo 200 frekventantů.

10.11.1919 rozkaz Čs.vojska na Rusi poprvé mluví o brzkém ukončení divizních instrukčních kurzů, odeslání instruktorů k jednotkám a o přeměně instrukčních kurzů na divizní lyžařské kurzy. Instruktoři pak mají vytvořit instrukční roty u pluků.

Snad nejzajímavější vzdělávací institucí Čs.vojska na Rusi byla Škola pro nezletilé dobrovolce. Vznikla v červenci 1919 po vzoru českých obecných škol. Podléhala Inspektoru čs.vojsk. Zpočátku byla v Irkutsku. Byli do ní umístěni všichni chlapci ve věku od 8 do 18 let, kteří do té doby žili u nejrůznějších čs.jednotek. Části rodiče zemřeli, část rodiče ztratila ve víru války a revoluce. Někteří se zúčastnili i bojových operací a byli vyznamenáni. Bohužel, většina z nich nebyla gramotná. Školu tvořili příslušníci asi 10 národností. Žáků školy bylo okolo 100. Škola byla likvidována k 6.6.1920.

Jako zajímavost uvádíme, že několik Čechů bylo oficiálně posluchači ruské námořnické školy. Jednalo se jak o vojáky a poddůstojníky, tak o důstojníky. Zmínka o jejich platech pochází z 1.1.1920.

Čs.legie ve Francii

Počátky budování čs.legií ve Francii, když pomineme Rotu Nazdar, lze hledat již v červenci 1917, kdy do Francie přijel transport 310 čs.dobrovolníků z Rumunska. Přes různé vojenské tábory se dostali v září do Cognacu, kde se později začali čs.legie ve Francii skutečně tvořit. V listopadu 1917 přijel do Cognacu první transport z Ruska v čele s kpt.Husákem. Současně začali přijíždět dobrovolníci z USA, čs.zajatci z Francie (původně zajatí  Srbsku) a další transporty z Ruska. Celkový obraz pak dotvořili dobrovolníci ze srbské armády, z Austrálie, zbytky české pařížské kolonie, několik set zajatců z Itálie a samozřejmě převody z francouzských jednotek. Po nejrůznějších diplomatických jednáních vydala v prosinci 1917 francouzská vláda dekret, kterým povolovala vytvoření čs.vojska ve Francii. V instrukcích francouzského ministerstva války se již detailně rozebírá, jakým způsobem bude tvořen důstojnický sbor vojska. Bez problémů byli ti, kteří byli francouzskými důstojníky. Důstojníci z Ruska a ze spojeneckých armád měli uznané své dosažené hodnosti s výhradou předběžného přezkoumání, důstojníci-zajatci se měli stát podporučíky, opět s výhradou předběžného přezkoumání.

Zpočátku několik týdnů vedli výcvik důstojníci z Ruska na základě ruských zvyklostí, doplněné sokolstvím a zkušenostmi z rakousko-uherské a srbské armády. V lednu 1918 byl v Cognacu oficiálně ustaven 21.čs.střelecký pluk a začalo se z výcvikem podle francouzských předpisů. Začalo se od počátku, výcvikem jednotlivce. Veliteli v pluku byli od úrovně velitelů praporů Francouzi. S výcvikem dále pomáhali francouzští důstojníci-techničtí poradci. Důraz byl kladen na bojové schopnosti v poli, novinkou byl intenzivní výcvik s granáty a se strojními puškami.

Vojenské školství, které se dotklo čs.legionářů ve Francii, bylo vyjádřeno množstvím kurzů. Nejdůležitějším byla škola pro výchovu velitelů čet a poddůstojníků v St.Maixent. Škola měla trvat 2 měsíce. Odjez byl 3.2.1918 a odjelo 35 důstojníků a 2 čety poddůstojníků. Do frontových kurzů v Chalons na Marně pro velitele praporů odešel již zmíněný kpt.Husák. Tento kurs byl rovněž 2 měsíční. Tamtéž do kurzu pro velitele rot odešli 3 čeští důstojníci, do telegrafního a telefonního kurzu 1 důstojník a do ženijního kurzu 1 důstojník. Do Chalons se odjíždělo 25.1.1918. Další kurz byl kulometný pro systém Hotchkiss pro vojáky, důstojnické čekatele i důstojníky v St.Vrieux. Do posledně jmenovaného kurzu odjížděli vojáci 3.1.1918. Granátnický kurs, rovněž pro vojáky i důstojníky, byl v Exideuille. V únoru odjelo několik důstojníků na protiplynový kurs do Paříže. V neposlední řadě jmenujme tělocvičný kurz v Joinville. Výcvik důstojníků dalších pluků, především 22.čs.střeleckého pluku, probíhal obdobně. Další školy, které navštěvovali čs.vojáci po ukončení I.světové války na základě vztahů francouzské a čs.armády jdou nad rámec této stati.

Čs.legie v Itálii

Určitým základem pro čs.legie v Itálii byla dobrovolná zajatecká organizace Československý dobrovolnický sbor, vytvořená sokolským činovníkem Karlem Čapkem a jeho druhy na spolkovém základě v lednu 1917. tato organizace nebyla vojenská, ale podstatně usnadnila pozdější vytvoření čs.legií v Itálii. Současně existovali od října 1917 na frontě oddíly čs.průzkumníků, obdobné jako Česká družina v Rusku. To již byly vojenské jednotky, ale jejich příslušníci nějakým zvláštním výcvikem neprocházeli. Od února 1918 bylo jako přechodné řešení povoleno vybudovat z mužů Čs.dobrovolnického sboru pracovní prapory. Celkem jich vzniklo 7. Velitelé čet byli čs.důstojníci, vyšší důstojníci byli italští. Poddůstojnický sbor byl namíchaný s menšiny Italů a většiny Čechů. Vzhledem k pracovnímu určení těchto praporů v nich také neprobíhal nějaký výcvik.

Samotný základ čs.legií v Itálii, zpočátku 1 divize o 4 plucích a pomocných oddílech byl položen v dubnu 1918. Postavení důstojníků bylo obdobné jako ve Francii a obsazovali nižší velitelská místa jako v pracovních praporech. Na rozdíl od Francie většinu divizních jednotek zajišťovali italští vojáci, i když se počítalo s jejich postupnou výměnou za čs.vojáky. Italové tak zajišťovali logistiku, vojenskou policii (karabiníky), telegrafní službu, automobilní službu atd..

Výcvik, tak jako ve Francii, se v mnohém odlišoval od toho, co znali bývalí rakousko-uherští vojáci. Byl kladen velký důraz na granáty, kulomety atd., boj byl v posledním roce války více útočnější.

Někteří čs.vojáci postupně odjížděli do kurzů. 5.5.1918 odjela skupina vojáků do kursu plynových masek anglického typu v Colecchiu v provincii Parma. 9.5.1918 odjela skupina důstojníků do Milána na kurs bombometů Stockes. 29.5.1918 odjela skupina 12 důstojníků a 396 vojáků do Montecchia v Emilii do kursu plamenometů. Celá 7. a 8.rota divizních kulometů, důstojníci i vojáci, byla poslána do školy kulometů v Brescii. Kromě toho existovali kurzy pro střelbu z pušek a z pistolí.

V květnu 1918 odešla divize již do frontového pásma. Podle některých názorů nebyla ještě zcela vycvičena a to později přineslo v bojích na Piavě zbytečné ztráty.

V prosinci 1918, po skončení I.světové války, je divize přeměněna na armádní sbor, sestávající ze 2 divizí, každá ze 3 pluků. U sboru a u divizí byly příslušné jednotky, nyní tvořené převážně čs.vojáky. Existovalo také příslušné dělostřelectvo, 2 eskadrony jízdy a k dispozici byly 2 obrněné automobily. Také počet čs.důstojníků se ve sboru zvýšil. Počátkem prosince 1918 bylo po zkouškách několik desítek čs.poručíků jmenováno kapitány.

V Modeně existovala od 19.9.1918 čs.důstojnická škola. Bylo v ní okolo 140 žáků. Výcvik řídili čs.důstojníci, přednášky konali italští důstojníci v italštině. Zejména kvůli přednáškám v cizím jazyku byla úroveň získaného vzdělání hodnocena nízko. Žáci byli ve škole do přelomu listopadu a prosince 1918.

9.8.1918 byla ustavena Národní stráž, de facto skupina čs.karabiníků. Zmiňujeme jí zejména proto, že karabiníci odpovídali našim četníkům, obě skupiny měli své úkoly v míru i ve válce, a tak je dědicem čs.četnictva a tím i Národní stráže, nejen dnešní Policie ČR, ale i Vojenská policie. Národní stráž byla k dispozici veliteli sboru. její příslušníci prošly v Itálii 2 měsíčním teoreticko-praktickým kurzem v zařízeních karabiníků. Po válce byl v Kroměříži ještě vytvořen kurs pro výcvik příslušníků Národní stráže, která se měla stát jedním ze základů obrozeného čs.četnictva. Kurs měl zahájit činnost 2.1.1919. Měl trvat asi 4 měsíce. Z předmětů uveďme mravouku, sestavování protokolů týkajících se procesů, organický a všeobecný řád karabiníků, nauka o zbraních a střelbě, kázeňský řád vojenský, trestní zákoník, vojenský trestní zákoník, řád vnitřní služby, zákony týkající se veřejné bezpečnosti, zákoník trestního řízení a další. Kurs se měl oficiálně nazývat Škola Národní stráže. Školu měl řídit rotmistr karabiníků Sforni.

Autor: Bernard Panuš

(Tento dosud neuveřejněný článek byl použit při tvorbě popisků výstavy o čs. vojenském škoství v síni tradic ve Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově. Článek byl napsán v roce 2007.)