Čepice, Helmy, Papachy |
Furažka, později v čs.legionářských dokumentech nazývaná čepice (na rozdíl od papachy, zimní čepice), se objevuje u ruské armády v průběhu 19.století jako pokrývka hlavy vojáka pro dobu krmení koní. Poté, co se v ruské císařské armádě vystřídalo během 19.století (u pěchoty) množství nejrůznějších pokrývek hlavy, slavil zejména na začátku 20.století v ruské císařské armádě triumf návrat k ruským tradicím. Tak se objevuje v ruské armádě typ furažky bez štítku a později s koženým štítkem. Čs.legionářů se, zejména v prvních letech I.sv.války, týkala furažka zavedené v roce 1910 jako součást pochodového stejnokroje. Jednalo se o furažku s koženým štítkem ze záštitného (šedo-zeleného) sukna. Štítek se ve válce barvil šedo-zelenou barvou. V průběhu války docházelo k tvarovým úpravám furažky, např. i pouhým vyjmutím struny, která byla původně vsazena do horního okraje okolku. Pak se dala furažku různě ohýbat, upravovat a deformovat podle vkusu nositele. U čs.legií v Rusku se zejména od roku 1918 vyrábělo množství jakoby furažek, které ale už nemají s původní předpisovou furažkou mnoho společného. Vyjímkou nejsou ani fotografie 3 hlav čs.legionářů z nichž každý má zdánlivě furažku, ale ve skutečnosti má každý naprosto svébytnou pokrývku hlavy. Na fotografii je kopie předpisové furažky podle rozkazu z roku 1910 s vyjmutou strunou z horního okraje dýnka, s ohnutým a upraveným dýnkem, s koženým štítkem se zbytky šedo-zelené barvy a s kovovou kokardou pro mužstvoa bílo-červenou stužkou čs.legionářů na okolku furažky. Čepice vzorec 1919, tzv.vydumka, od počeštěného vydumat, dumat, tedy přemýšlet, myslet. Hovorový název zachycuje někdy až křečovitou snahu vymyslet svébytnou podobu pokrývky hlavy vojáka, která by nebyla podobná žádné jiné na světě (a zejména ve východní části Ruska, v oblasti působnosti čs.legionářů). Uvedený proces zachycuje i karikatura z legionářského časopisu Houpačky. Čepice vzorec 1919 byla, stejně jako kabát pro důstojníky, zavedena rozkazem č.41 z července 1919. Na rozdíl od kabátu pro důstojníky se čepice ihned začaly šít a to nejen z japonského khaki sukna, ale i z jiných materiálů jiných odstínů zelené, např. z plátna. Již na příslušné příloze ke zmíněnému rozkazu – nákresu, je čepice vzorec 1919 v přední části opatřena jednak bíločervenou stužkou ve tvaru obráceného písmene V a dále tzv.sdruženým znakem odboje (kterému se budeme věnovat v samostatném popisu). Čepice vzorec 1919 byly rovněž objednány v Japonsku a po návratu čs.legií je nosili i příslušníci čs.armády s domácím čs.označením. Na fotografiích se objevují i čepice vzorec 1919 bez tzv.sdružených znaků odboje a dokonce i bez bíločervených stužek, což koresponduje s nařízením, že např. zajatci pracující pro čs.legie nesmí bíločervené označení na čepicích nosit.
Na fotografii je čepice vzorec 1919 s příslušným označením. Přilba M15 "adrian" francouzské výroby byla během roku 1916 zavedena do výzbroje carské armády. Přilba pro carskou armádu byla opatřena carským odznakem a zbarvena zemitě hnědou barvou. Tyto přilby byly často využívány právě čs. legionáři, především pak údernýmy oddíly a rozvědčíky.
Přilba M17 "Sohlberg" finské výroby byla během roku 1917 zavedena do výzbroje ruské armády.
V zimě se používala "papacha", pokrývka hlavy z umělé či přírodní kožešiny.
Papacha předpisového vzoru
|