Bojová rekonstrukce Mladějov-Blosdorf má v našich krajích už dlouhou tradici, proto pro nás bylo povinností se zde ukázat, ačkoli se nám termín kryl s jinými akcemi. V pátek odpoledne dorazil náš předvoj v síle dvou bodáků a jedné zdravotní sestry a při pohledu na blížící se smršť jsme se ihned dali do stavby stanu poblíž obrněného automobilu Juráš. Vydatný déšť nás zastihl při stavbě, avšak správný čs. legionář je nepromokavý (na rozdíl od jeho uniformy) a tak jsme pokračovali hlava nehlava.

Po postavení stanu jsme si nabrali to správné množství slámy a šli jsme se sušit do hospodského stanu. Za nějakou dobu se k nám přidalo naše druhé křídlo - tutani ze z Plzně pod vedením Kaffua a tak večer s písní na rtech příjemně uběhl, až přišel čas jít spát. I noc by se obešla bez výjimečných událostí, snad jen to že jeden z vysokých funkcionářů našeho klubu byl v lehce podroušeném stavu kýmsi odložen zčásti před a zčásti na náš stan. Vtáhli jsme ho tedy dovnitř a spali až do rána.

Druhý den jsme vyhlíželi druhou část výpravy našeho klubu, mezitím jsme vyrazili korzovat do prostoru, abychom prohodili pár slov se známými a kamarády, které jsme dlouho neviděli. Po obědě se již čas nachýlil a my se jali chystat k nadcházející bitvě. Naším úkolem bylo přemístit se vlakem na bojiště a v pravou chvíli pomoci odrazit německý útok. To se napoprvé i napodruhé podařilo, bylo nám však scénářem dáno prohrát, proto jsme po nějaké době vyrazili do protiútoku hledat svou hrdinskou smrt. Poté co rakouští a němečtí vojáci vytlačili poslední naše vojáky z pozic, bylo dobojováno. Mrtví ožili a vyrazili jsme slavnostním pochodem za potlesku diváků na poděkování a předání odměn zasloužilým vojákům. Během tohoto shromáždění jsme opět vydatně promokli. Poznali jsme proto, že je čas k odjezdu, chvatně jsme se proto rozloučili a vyrazili přivítat našeho kamaráda, který se vrátil z opravdové války. To už je ale úplně jiná kapitola.

Autor: Petr Čížek

Fotogalerie