V pátek 6.8. jsme byli už od rána všichni jako na jehlách - blížil se Mladějov, proslulá bitva, na které se každý rok prověří schopnosti a výdrž všech zúčastněných. Nemohu mluvit za ostatní, ale posádka našeho auta dorazila v dobré náladě a hned jsme se za pomoci Rusů začali starat o střechu, nebo spíše palatku, nad hlavou, neboť nebe hrozilo průtrží. Večer jsme vše řádně oslavili (nutno zdůraznit zásluhy našeho předsedy při odklízení bahna, většinu ho odnosil na vlastních zádech).

Druhý den ráno, kdy již zcela seriózně lilo, jsme spočítali ztráty. Někteří obyvatelé palatek byli promočení, někteří zmrzlí a někteří byli dokonce podupáni svými spolunocležníky, kteří se přes ně sápali na svá místa. Také jsme postrádali jednoho Vorla kterého jsme později nalezli na nedaleké rozhledně. Kvůli dešti a blátu jsme většinu dne trávili schováváním se před deštěm a blátem. Na pietní akt ( který byl kvůli počasí dobrovolný ) se dobrovolně vydalo jen pár nepromokavců. Ostatní byli přinuceni vůlí našeho místopředsedy.

Po pietním aktu jsme se již plně soustředili na blížící se bitvu. Někteří si nechali zhotovit kabinetní fotografii v nedalekém fotoateliéru, aby měli památku na svou krásu před zohyzděním v boji. Poté už jsme se shromáždili na jiném místě než bylo dříve domluveno a vyrazili jsme do pozic. Tam proběhla blesková bojová porada a již jsme se chystali k útoku.

Bitvu samotnou asi nemá cenu příliš popisovat, stačí snad říci, že útok střídal protiútok, krev tekla proudem, pušky střílely, bomby bouchaly a vítězství slavné ruské carské armády a čs. legionářů nemohlo nic zabránit.

Po tradičním pobitevním nástupu a poděkování jsme jako každý rok obdrželi odznáčky s obrázky jakýchsi starých pánů a již jsme doplňovali střelivo na druhou bitvu - tentokrát ne na poli ale v lese. Jelikož nám připadla úloha obránců, vyrazili jsme vláčkem jako první. V lese jsme se podle důmyslného plánu našeho Bena rozmístili po obou stranách trati a krátíce si čekání šiškovou bitvou jsme skrytě vyhlíželi austrijský vlak. Dvěmi salvami jsme sestřelili mnohé rakušáky, zbytek se pokusil o chabý protiútok, ale byl našimi kulkami zahnán na ústup. Přes drobné ztráty byla i tato bitva víceméně vítězná.

Zbytek dne jsme se již plně věnovali oslavám našich slavných vítězství a zpěvu veselé písničky (za kterou bych chtěl poděkovat Chroustovi). Ráno jsme byli mile probuzeni Radkem Vorlem, který tentokrát vydržel ve stanu až do rána, stany jsme sbalili do velké blátivé koule ze které trčeli tyčky, sebe jsme sbalili do tvaru blátivých, smrdutých a mokrých pytlů od brambor, pokochali jsme se pohledem na auta zapadlá v blátě a směle jsme z té bahenní lázně vyrazili směrem k vytouženému k domovu.

Závěrem bych chtěl poděkovat organizátorům za organizaci, účastníkům za účast a sobě za to, že jsem půl dne v práci riskoval, že mě vedoucí chytí při psaní téhle stati. A taky samozřejmě za napsání tohohle článku.

Autor: Petr Čížek

Fotogalerie