Jako již tradičně, slaví pražsko-hradecká část Klubu přátel pplk. Karla Vašátka 28. říjen třikrát a ani letošek nebyl výjimkou.

            Účastnit se oslav našeho nejvýznamnějšího státního svátku o den dříve ve Slaném se téměř stalo naší milou povinností, proto kdo si mohl vyřídit dovolenou, ten si ji vyřídil a jelo se. Ze středy na čtvrtek jsme přespali v soukromém muzeu našeho pana předsedy (říká tomu byt) v Praze a tak jsme ve čtvrtek časně ráno mohli vyrazit směr Slaný, kde nás už vyhlížel pan Ing. Ľudovít Šikorský s menším ranním pohoštěním na radnici. Odtud jsme se vydali na místní hřbitov, kde se konal pietní akt u hrobů padlých v první světové válce, poté u hrobů československých legionářů a nakonec jsme se přesunuli k soše tatíčka Masaryka na náměstí. Nakonec následovala malá beseda a pozvání na oběd od pana starosty (zde jsme také přítomným představili naše uniformy). Den v příjemné společnosti příjemně utekl a nám nezbylo než se vydat domů a začít se chystat na zítřejší slávu.

             V Hradci Králové jsme se dostavili na náměstí T.G.Masaryka v tradičních deset hodin, uspořádali jsme se po pravé straně sochy našeho prvního prezidenta a sledovali program. Jako každý rok zde byli vyznamenáni různí významní a zasloužilí občané města. Po skončení ceremoniálu jsme se odebrali k sokolovně na Eliščině nábřeží na druhou část hradeckých oslav. Kdo by si však myslel že po takové dávce pietních aktů a proslovů jsme byli rádi, že je konec, šeredně by se spletl.

              Jednou z našich dalších 28. říjnových tradic je naše účast na oslavách v Pardubicích, které pořádá náš spřátelený Klub přátel vojenské historie Pardubicko, kteří se každý rok účastní v CK uniformách z období po osamostatnění(!), tzn. s červenobílými stužkami místo klasického jablíčka. Kdo by chtěl takto uvědomělého vojáka bývalé monarchie vidět na vlastní oči nechť se příští rok přijede podívat do Pardubic, myslím, že se jedná o celorepublikovou raritu. Zde jsme si vyslechli jeden z nejlepších projevů tohoto dne, po pietním aktu i pohovořili s našimi kamarády a vyrazili domů.

  Po tomto pietním maratonu jsme byli opravdu polomrtví, nicméně s dobrým pocitem, že jsme udělali co bylo v našich silách.

SVOBODNÉ ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLICE TŘIKRÁT SLÁVA!

Autor: Petr Čížek

Fotogalerie