Dne 2. července jsme se sešli v Malšově Lhotě u Hradce Králové, abychom si na místním náměstí u pomníku padlým v první světové válce připomenuli devadesáté čtvrté výročí bitvy u Zborova.

Pietní akt započal příchodem čestné stráže k pomníku a poté následovaly proslovy Bernarda Panuše a Jakuba Hlávka. První řečník velice poutavě vykresil hodnotu bitvy pro první odboj a její následný odkaz, jenž v období tzv. první republiky nesla a jenž bychom v dnešní době neměli zapomínat, naopak připomínat a vyzdvihovat.

Druhý řečník poté krátce zmínil rodáka z Malšovy Lhoty, Františka Vašatu, který v bitvě u Zborova, jakožto ruský legionář, padl. Hovořil o něm jako o prostém člověku, který vida určitou šanci na svobodu českého národa neváhal této vizi obětovat nejvyšší možnou oběť, vlastní život. Zároveň tento řečník zmínil, že prostých lidí, kteří položili své životy za nejistou vidinu lepšího života pro další generace a kteří pro většinu společnosti zůstanou anonymní, si musíme obzvláště vážit, neboť právě těmto lidem vděčíme velkou měrou za samostatnost a demokracii Republiky československé.

Po přednesení projevů byl k pomníku položen věnec a následně symbolickou minutou ticha projevena úcta ke všem padlým v první světové válce.

Je smutné, že bitva u Zborova, tato na výsost důležitá bitva pro faktický vznik samostatného Československa a následné udržování národní identity, již dnešní společnosti říká jen pramálo. Je proto na nás, abychom nedali této slavné události československých dějin v naších myslích zahynout, abychom svou neznalostí a lhostejností nešpinili památku těch, kteří pro samostatnost bojovali, zemřeli. Abychom nešpinili památku Františků Vašatů.

Autor: Jakub Hlávko