Dne 20. prosince jsem vedl na obchodní akademii v Hradci Králové přednášku o československých legiích a rád bych se zde podělil o své dojmy z této akce.

Přednášce byla vyčleněna jedna vyučovací hodina, tedy čtyřicet pět minut – jeden by řekl, že čas dovolující představit legie leda z vlaku. Avšak ukázalo se, že by stačilo sotva dvacet minut.

Přednášky o legiích pro středoškolské studenty rozděluji do dvou částí – do teoretické a praktické. V teoretické části (v případě této jednohodinové přednášky jsem jí vyčlenil dvacet minut) si se studenty obyčejně vysvětlujeme okolnosti první světové války, příčiny a podstatu prvního odboje a stručně představíme jednotlivé legie podle bojišť. Ve druhé části přednášky (v tomto případě úseku o dvaceti pěti minutách) jsou studentům ukazovány a popisovány části výstroje a výzbroje. Tato přednáška nebyla mou první, a proto mohu porovnávat. A musím říci, že má zkušenost z 20. prosince je zatím ta nejhorší.

Jistě, obchodní akademie – na této škole nikdo z dějepisu za posledních dvacet let nematuroval. Nezájem jsem očekával, ale tak vehementní jako u těchto „třeťáků“ opravdu ne. Je sice pravda, že v první fázi přednášky spolupracovali a odpovídali mi (někdy i správně) na mnou kladené otázky. Avšak z jejich tváří jste mohli číst apatii, v některých případech i nevraživost. Pozoruje toto jsem teoretickou část přednášky brzy opustil a přešel k části praktické, která byla studenty vždy velmi vlídně vítána.

Avšak ejhle, možnost vzít do ruky papachu, jinak snad nejoblíbenější rekvizitu, studenty nijak neoslovila, ostatně vlastně téměř vše si ohmatávali s chladem a lhostejností. Jen v jedné chvíli jsem si všiml dvou studentů, kteří si s veselostí obtěžkávali mosinku, a tak byli ihned vyfoceni jakožto výjimečný okamžik.

Odcházel jsem zklamaný, s otázkou na rtech, čím to je, že studenti nepřikládají otázce legií přílišnou váhu? Vzápětí jsem si odpověděl. Problematice prvního odboje se v dnešní době rozhodně nedostává tak širokého prostoru, který jí byl dáván během tzv. první republiky. Rozumím tomuto jevu - krev stydne, vzpomínky blednou a komunisté zadupali do země, co jen šlo (a dupou stále dál). Nezbývá než se zhluboka nadechnout a začít chystat další přednášku. Snad bude ta příští úspěšnější... .

Autor: Mgr. Jakub Hlávko

Fotogalerie