Naši výpravu za osvětou skautů již od začátku provázela smůla a nezdar. Vše začalo zaspáním TŘÍ účastníků výpravy (s hrdostí musím prohlásit, že já jediný jsem z nich stihnul vlak, i když bez pomoci Kuby bych to nikdy nedokázal. Díky Kubo:-).

Z vlaku jsme vystoupili ve stanici Potštejn a vyrazili jsme za jasným cílem:restaurace Na Vochtánce. Zde jsme se dvakrát (někteří i čtyřikrát) vydatně posilnili a takto posilněni jsme se vydali zdolat metlu okolí Potštejna - Modlivý důl, kopec tak strašný že když se sem ve středověku uchýlil jeden zavržený mnich, ani se za ním nikomu nechtělo.

My jsme však byli v dobré náladě a tak jsme dokonce ani nepotřebovali jít po stezce (která se však od okolního lesa plného výmolů, kořenů a padlých stromů moc neliší) a hravě jsme vyšplhali údolíčkem plným navalených kamenů, kmenů a podobného sajrajtu. Nahoře jsme si odpočinuli na pohřebišti ježků, kde se toho času nacházeli čtyři pichlaví kamarádi a vykročili po vyšlapané ,,cestě‘‘ která nám po našem výkonu připadala jako čtyřproudová dálnice (ne ta co je z Hradce do Prahy, ta je strašná). Pravda, chvíli jsme ještě bloudili po lese, ale jakmile se nám podle mraveniště podařilo určit sever, vyrazili jsme neomylně do vsi Polom. Odtud jsme už jenom sešli kopec a zanedlouho jsme už byli v táboře, kde jsme se za nějakou dobu setkali i s druhou částí výpravy kterou tvořili ženy, řidiči a ospalci. Ti byli unaveni naším dvouhodinovým zpožděním a tak se občerstvovali v Chocni. Pak už nám nic nebránilo si lehce pocvičit za skautským táborem, postavit si luxusní stan a poté konečně začít s tím proč jsme přijeli.

Přednášky se jako první chopil Kuba který děti šikovně uvedl do situace kolem vzniku čs.legií a svým strhujícím výkladem uvedl většinu dětí do transu. Potom nastoupil Ben se svými otázkami a odpověďmi (ptaliy se děti), tentýž poté podrobně představil uniformy čs. legií v Rusku, Francii a Itálii a poté následoval nepříliš povedený kvíz, který však ukázal, že děti mají hlavy jako houby. Když byly všechny otázky zodpovězeny, všechny zbraně důkladně osahány a všechny uniformy patřičně otrhány, automobilová skupina odjela a my zbylí, jsme rádi přijali pozvání od starších skautů na malé občerstvení do restaurace v Polomu. Zde nám velice chutnalo a do tábora jsme se vraceli v dobré náladě, Číža nám dokonce dával lekce z angličtiny.

Ráno se každý vzbudil, jak si večer ustlal, a po snídani, sbalení stanu a ranním rozkaze jsme se vydali zpět do Potštejna na vlak. Řeklo by se že Modlivý důl bude z kopce schůdnější, ale opak byl pravdou. Naše unavená těla jen těžko klesala koordinovaně a tak se mnohý bratr tázal sám sebe, zda se vůbec dožije konce ve stejném zdraví, v jakém se na akci hlásil. Naštěstí vše dobře dopadlo a když jsme v altánku pod kopcem chytli dech, vyrazili jsme na místo, které nám vždy dodalo potřebné síly - Vochtánka. Zde, jelikož jsme měli spoustu času,  jsme se důkladně občerstvili (někteří si dali i jídlo) a když se čas nachýlil, vyrazili jsme na vlak.

Do své domoviny jsme dorazili bez obtíží, cestou jsme měli k dispozici dokonce i biograf.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem zúčastněným a především Kubovi a Benovi za povedený výklad, ještě jednou zvláště Kubovi za jeho zásluhy a nasazení při převážení ospalců a jako již tradičně sobě za to, že jsem napsal tenhle report.