Píše se měsíc březen roku 2012 a my sedíme na výroční schůzi našeho klubu v novohradecké sokolovně, když se poprvé od našeho bratra předsedy dozvídáme, že se našemu klubu dostalo nabídky od Permského kraje (konkrétně Permského vlastivědného muzea) na cestu do dalekého slovanského Ruska. Jednalo se o cestu na jižní Ural do goroda Kungur na rekonstrukci pochodu 5. čs. stř. pluku, který absolvoval při osvobozování tohoto krásného města od bolševiků. Okamžitě se na výzvu přihlásilo několik bratří, kteří se rozhodli nést nadšeně tento úkol, o to větší radost byla po té, co jsme se v průběhu roku dozvěděli, že Ministerstvo obrany ČR a ČsOL na podzim v Kunguru odhaluje pomník padlým Čechoslovákům z okolí Kunguru a že je možnost pochod provést při této příležitosti a připojit se následně k delegaci. Začátkem září jsme se dozvěděli konečný termín 4. – 11. října 2012 a plni elánu jsme se pustili do příprav.

Čtvrtek 4. 10. 2012 – den odletu: Jelikož náš klub pochází ze všech koutů republiky, tak se bylo potřeba nejdřív sejít v Praze, odlet byl stanoven na 20:05CET z Ruzyně a tak jsme nikam nespěchali a scházeli se po celý den na ústředí Československé obce legionářské v Praze v hotelu Legie, kde jsme dostávali poslední instrukce a materiální pomoc v podobě nového spodního prádla a nových distinkcí, které jsme ihned došívali a když se přiblížila pátá hodina odjeli jsme na místo odletu, kde jsme vykonali kompletní předletovou přípravu v podobě toalety, nákupu potravin a čaje (jeden člen výpravy byl vážně nemocen rýmičkou). Odlet proběhl hladce a v průběhu letu se nic zvláštního nestalo.

Pátek 5. 10. 2012 – přílet a první seznámení s Uralem: Po čtyřhodinovém letu jsme o půl páté ráno (čtyřhodinový časový posun) přistáli na letišti v Jekatěrinburgu, kde na nás již čekali naši průvodci a hostitelé Dmitri Lobanov a kapitán  Alexandr M. Kručinin. Nasedli jsme do dodávky a okamžitě jsme se v prvním ruském mrazu vydali směrem na západ do třista kilometrů vzdáleného Kunguru. Jelikož jsme na to měli celý den, rozhodli jsme, že cestou budeme vyhledávat hroby našich legionářů z občanské války. První zastávka byla asi po hodině u kamene vymezujícího hranici Evropy a Asie, kde jsme si udělali hromadnou fotku a pelášili dál na západ po stopách našich legií. První vesnice, kterou jsme navštívili, byla Tatarská Byrma, kde Čechoslováci svedli tuhý boj s bolševiky a nedalekém lese se nám podařilo lokalizovat pomocí antropogeních tvarů reliéfu hrobové jámy, které jsme zaměřili pomocí GPS a zakreslili do mapy, stejně jsme postupovali i v dalších vesnicích a železničních stanicích, kde jsme měli zprávy o hrobech legionářů. Zajímavou zastávkou byl Molebský závod, kromě pozic Čechoslováků, bílých a bolševiků, zde byl památník UFO. V devadesátých letech zde prý bylo mnohokrát UFO spatřeno. Po nesčetně kilometrech na převážně nezpevněných cestách jsme v podvečer konečně dojeli do cíle do Kunguru.

Sobota 6. 10. 2012 – Pochod z Kyšertu do Kunguru: Crrrrrrr, crrrrrrrr, crrrrrrrrrr, zvoní budík v 7:00, všichni si rozlepují víčka a nikdo ne a ne vylézt. První kdo se rozhodne promluvit je náš bratr praporčík „přeřiďte ten budík o deset minut“. Nikdo neodmlouvá a jeden z nás přeřizuje. Crrrrr, crrrr, crrrr, po deseti minutách zvoní budík a nám to připadá, jak kdyby zvonil po 30 vteřinách a tak náš bratr praporčík znovu přikáže „přeřiďte ten budík o deset minut“ a scénář se opakuje, v tom se však rozlétnou dveře, ve kterých stojí náš velitel bratr Kručinin a zvolá něco rusky (z toho rozumíme akorát to, že máme vstávat, osprchovat se a připravit k odchodu na vlak). Nedá se nic dělat, stejně tak jako jsme poslouchali bratra praporčíka, musíme poslechnout i bratra kapitána. Když jsme došli na nádraží, tak jsme zjistili, že jsme tam jako jedni z prvních a ruští přátelé vlak nestíhají. Musíme tedy vyjet až druhým v 11 hodin (mohli jsme tedy ještě 12x přeřídit budík). Na nádraží si dáváme čaj a prozkoumáváme budovy, kde byl ubytovaný 5. čs. stř. plk. . Přišla hodina odjezdu, řadíme se a fasujeme zbraně od ruských kolegů z Permu a Jekatěrinburgu. Nastupujeme do vlaku a odjíždíme směr Kyšert. Zastavujeme však dřív, nechceme provokovat zbraněmi milici. Vystupujeme na břehu řeky a sestupujeme k ní. Již tam na nás čeká ochotný převozník, který nás přepravuje na druhou stranu (naštěstí nechce dvě mince, ale jen deset rublů). Na druhé straně se řadíme a vycházíme rekonstrukci pětadvacetikilometrového pochodu, který šel 5. pluk přes noc aby mohl za rozbřesku zaútočit na bolševiky obsazený Kungur. Cesta rychle v krásné krajině ubíhá a je zpestřena rekonstrukcí léčky maďarských bolševiků (mnoho bolševiků bylo maďarské a německé národnosti). Léčku jsme zvládli skvěle. Vpředu šla hlídka, která spatřila dým od zapáleného granátu (jmenovitě ho spatřil bratr des. Panuš) a zamezila tak momentu překvapení. Po odhalení léčky dal bratr kapitán rozkaz levé řadě k útoku a ta pod velením praporčíka Charfreitaga oběhla pravé křídlo bolševiků a zaútočila na ně ze stráně. To je tak zaskočilo, že byli nuceni ustoupit a následně se vzdát. Na naší straně však byly ztráty. „Na štítu“ jsme odnesli bratra praporčíka Charfreitaga, který byl zasažen z několika metrů do prsou. Plni zármutku jsme však pokračovali dál na Kungur. Celé to pak natáčela permská televize a, kdo ví, třeba teď máme v Rusku fanklub. Po příchodu do Kunguru jsme udělali pár společných fotek, bratry Rusy ubytovali u nás na ubytovně a šli jsme slavit do víru Kunguru.

Neděle 7. 10. 2012 – Muzeum helmy a Kynský závod: Po probuzení a rozhýbání svalů jsme se připojili k delegací ČsOL pod vedením br. Sitty, se kterou jsme se vydali na cestu do 200 km vzdáleného helmového muzea, kde ČsOL otvírala novou výstavu o legionářích. Po odhalení výstavy jsme si prošli muzeum a podrobně nám byla vylíčena výroba ruské helmy, která se tam vyráběla. Z Lisvy jsme se vydali do městečka Kyn, kde je pamětní deska čs. legionářům. K ní položil místopředseda ČsOL bratr MUDr. Sitta kytici a my v legionářském vzdali hold. Už se smrákalo a tak jsme se vydali na poslední místo dnešního dne do Kynského závodu, vesničky vzdálené asi 9 km od Kynu. Tam pro nás bylo připravené pohoštění a pravá ruská báňa (sauna, kde se lidé mlátí březovým proutím přes záda, nohy atd.). V Kynském závodu to byl pro mnohé nezapomenutelný večer, někteří ho však zapomněli ještě toho dne.

Pondělí 8. 10. 2012 – Návrat do Kunguru a prohlídka Kunguru: Ráno jsme se nasnídali a vydali na průzkum Kynského závodu. Průvodkyní nám byla místní velitelka kozáků. Kynský závod je malá vesnička ulicovitého uspořádání, přes kterou lemuje řeka Čusovaja. Dominantou malebného údolí je starý pravoslavný chrám. Celá vesnice je jakoby nezměněná po několik století. Jediné co zde připomíná moderní svět, jsou satelity, které jsou dominujícím prvkem každého obydlí. Po krátké procházce jsme nasedli do našeho mikrobusu a vydali se na cestu zpět do Kunguru. Cestou jsme se ještě jednou zastavili v Kynu a navštívili památník padlým rudoarmějcům. Do Kunguru jsme dorazili v celku brzy a zbyl nám čas na prohlídku města. Navštívili jsme místní pravoslavný kostel, památník obětem druhé světové války a mnoho dalších míst. 

Úterý 9. 10. 2012 – Perm:   V úterý byl náš nejvolnější den, který jsme mohli proležet na pokojích a relaxovat. To my však ne! Jsme kluci od přírody zvídaví a rozhodli jsme se odjet do 80 km vzdáleného Permu, přivítat delegaci ministerstva obrany a pokochat se tímto krásným městem. Nebudeme lhát, celý kochání se točilo kolem knihkupectví bratra Panuše, ale i tak jsme tam viděli mnoho krásných památek a pohledných žen. V pozdních odpoledních hodinách jsme delegaci odebrali dva vojáky a společně se rozjeli zpět do Kunguru, kde jsme si udělali malé rozlučkové posezení.

Středa 10. 10. 2012 – Odhalení památníku a odjezd domů: Středa byla asi nejdůležitější den naší výpravy. Ráno v sedm jsme měli budíček, následovala rychlá snídaně a pelášili jsme nacvičovat pořadovou přípravu k pomníku padlým Čechoslovákům z okolí Kunguru. Nebyli jsme však sami. Stejný nápad měli i ostatní složky, které přišli vzdát hold našim padlým, na jednom místě jsme se tedy sešli my – Vašátkovci (a jeden legionář z Mladé Boleslavi, který nesl standartu ČsOL), policejní škola RF, vězeňská služba RF, vojenská akademie RF a armáda RF.   Před dvanáctou hodinou přijela z Permu delegace ministerstva obrany ČR a ČsOL, delegáti Ruské federace a Permského kraje. To byl pro nás signál k nastoupení před památník na čestné přední místo. Ve dvanáct začal pietní akt příchodem náměstka MO Michaela Hrbaty s delegací MO, po které následovala delegace Československé obce legionářské v čele s br. Sittou a po nich delegace Ruské federace. Delegáti se prostřídali v projevech a nutno říct, že u všech bylo cítit, že to nejsou předem připravené fráze, ale upřímné a plnohodnotné myšlenky. Po nich přišla chvíle nejdůležitější – samotný akt odhalení pomníku, který vzbudil bouřlivý potlesk. To byl však již závěr pietního aktu a my jsme se připojili k delegaci MO a ČsOL a odjeli do nedaleké akademie, kde MO a ČsOL vyznamenalo válečné veterány Rudé armády, kteří osvobozovali naší vlast. Mezi vyznamenanýma byl však i jeden muž, který nebojoval ve druhé světové válce, a přesto byl vyznamenán. Byl to náš velitel, přítel a bratr kap. Kručinin. Za své neocenitelné služby, které dělá ve prospěch československých legií v RF, dostal jedno z nejvyšších vyznamenání MO ČR - Záslužný kříž ministra obrany ČR. Tím se naše cesta přiblížila ke konci a my jsme se vrátili do vlasti.

 Na tomto místě bychom rádi za náš klub podělkovali Permskému kraji za umožnění účasti na rekonstrukci pochodu, Ruské federaci za bezmeznou pomoc při připomínání osudů našich padlých vojáků, Československé obci legionářské a ministerstvu obrany za velkou podporu při podniknutí naší výpravy, v neposlední řadě bychom rádi poděkovali Vzdušným silám AČR, za přepravu zpět do naší krásné vlasti, Davidovi Pastyříkovi za to co dělá pro naši zem a br. kap. Milanovi Mojžíšovi a historikovi Tomáši Jaklovi za doprovod a pomoc při celé naší cestě.

Autor: Bc. Jaroslav Karas

Foto: Bc. Jaroslav Karas, Ing. Milan Mojžíš

Fotogalerie