Během letošní zimy jsme se sešli na střelbách s našimi kamarády z 18. C. k. řadového pěšího pluku a mimo jiné padla také řeč na plánované tradiční C. k. manévry. Pro zpestření této tradiční akce nám bylo nabídnuto podílet se na výstavě v prostorách zámku a zajištění legionářského dobového tábora. Neváhali jsme tedy ani chvíli a pustili se do příprav.

Jelikož v zimě byl náš „dobový“ tábor ještě v plenkách, začali jsme vymýšlet, co by mělo být součástí našeho tábora. Postupně jsme tedy začali kompletovat stany z předpisových carských palatek, nakoupili samovary, vyrobili cvičné pušky a ladili další drobnosti.

V pátek 27. května nadešel čas vyrazit směrem na Hrádek u Nechanic. Nebyla to zcela lehká anabáze, protože množství dobových exponátů a součástí tábora téměř převyšovaly objem mého osobáku a tak jsem vyjížděl z Hradce s Ládínkem ve zcela zastavěném autě, ze kterého bylo vidět naštěstí alespoň vpřed. Již se pomalu stmívalo, když jsme se uvelebili na baráčku osmnáctníků a zbytek večera jsme trávili družnými rozhovory. Abych nezapomněl, tak navečer ještě přijel s Radkem Chroust, bez kterého by nebylo možné uspořádat vystoupení kapely „Kudrnáči“.

Ranní vstávání bylo pro těžká víčka náročné, ale přesto jsme se přesunuli na nádvoří zámku, kde jsme začali stavět náš dobový tábor. Za necelou hodinku již bylo vše na svých místech a začali se sjíždět další bratři a naše zdravotní sestry. Před desátou hodinou dopolední také dorazil všemi očekávaný obrněný automobil „Juráš“ našeho kamaráda Honzy Queisnera. Automobil jsme rovnou zneužili v náš prospěch a vyrazili s ním na dřevo do našeho samovaru. Cesta to byla příjemná, i když poměrně krátká. Pro šikovnost nejmenovaného bratra jsme si mohli také vychutnat pohled na slečnu sekající dřevo, která jej chtěla uchránit před sebezraněním. Zbytek dne jsme pak trávili v našem táboře, kde jsme se zabavili nácvikem šermu bodákem, bratr Chroust bavil lidi svým výkladem o našich exponátech a někteří z nás se vydali na prohlídku místního zámku. Den ubíhal svižným tempem a tak jsme se ani nenadáli konce odpoledního programu. Následoval odjezd „Juráše“, balení tábora a odjezd k našim domovům.

Závěrem bych chtěl poděkovat Honzovi Queisnerovi za to, že nás přijel podpořit se svým obrňákem, Kubovi a Tomášovi za jeho dopravu, Ládínkovi za cvičné pušky, Chroustovi za poutavé výklady a všem ostatním za jejich účast. V neposlední řadě pak klukům osmnáctníkům za pozvání na tuto vydařenou akci!