Karel Olšina se narodil 3.3.1897 v obci Rymice, okr.Holešov otci Ignáci a matce Therezii, rozené Molkové, příslušný byl tamtéž. Před I.světovou válkou byl zaměstnán jako obuvník. Jako místo jeho posledního pobytu ve vlasti před odchodem do války je uvedena adresa jeho otce Rymice 4, pošta Všetuby, Morava.

V rakousko-uherském vojsku dosáhl hodnosti svobodník (Gefreiter) c.k.domobraneckého pluku č.25 (k.k.Landsturm-Infanterie-Regiment No 25). Je možné, že se jedná o omyl při zápisu a jedná se o c.k.zeměbranecký pluk č.25 (k.k.Landwehr-Infanterie-Regiment No 25), což by odpovídalo jeho věku.

Zajat byl 25.5.1917 na Monte Kuk. Poté vystřídal jako zajatec několik zajateckých táborů. V září 1917 se podle vlastních slov přihlásil do legií s několika dalšími druhy Národní radě v Římě. Přihláška byla psána ze zajateckého tábora Cossio d’Aroscia, z provincie Porto Maurizio v Itálii. Jeden z jeho druhů dokonce uváděl ještě dřívější datum přihlášení, a sice 5.8.1917. V prosinci 1917 posílal další přihlášku a byl v té době již důvěrníkem (zástupcem) Národní rady v táboře Cossio d’Aroscia. Důvěrníkem pravděpodobně zůstal i v dalších měsících, kdy vystřídal zajatecké tábory Campo Chiesa, Finalmarina a Fonte d’Amore. Od začátku června 1918 byl v československém táboře Foligno. Odtud byl poslán do Francie.

V polovině června 1918 byl již v Cognacu ve Francii. 15.6.1918 byl konečně zařazen do čs.zahraničního vojska. Obdržel osobní číslo 5157. Vzhledem k tomu, že je u Karla Olšiny uveden pouze 23.čs.střelecký pluk jako místo působiště, lze předpokládat, že předtím, od léta byl příslušníkem buď 21. nebo 22.čs.střeleckého pluku. 23.pluk začal totiž vznikat až na podzim 1918.

Do vlasti se Karel Olšina vrátil 16.1.1919 s 1.kulometnou rotou 23.pluku v hodnosti četaře.

Dne 6.3.1920 byl Karel Olšina „sproštěn k policii…výnosem MNO čj.: 246401/20“.

Dne 18.10.1920 mu bylo vystaveno legionářské potvrzení č.: 23083, ve kterém bylo jako čas jeho služby uvedeno 7.6.1918-31.12.1919. 5.9.1927 požádal zatímní strážník Karel Olšina (toho času byt. Praha II, Jindřišská 874) Kancelář legií při MNO o uznání prodloužení jeho legionářské služby od výše uvedeného přihlášení v roce 1917. Legionářská služba byla totiž počítána trojnásobně. Rozběhla se podrobná a obvyklá procedura hledání svědků. Kancelář legií oslovila především Památník odboje a tak byl získán kontakt na 6 svědků z řad legionářů, kteří byli následně také dotázáni. Nakonec byla Karlu Olšinovi legionářská služba prodloužena od 1.9.1917.

(Texty z výstavy v Praze - o legionářích - četnících, policistech.)