Narodil se 7.5. 1893 ve Frenštátě pod Radhoštěm. Přes finanční potíže studoval na pražské umělecké akademii pod vedením prof. Pirnera, Hynaise a Schwaigra, jejichž tvorba a láska k rodnému kraji podnítila v mladém umělci potřebu boje proti tyranům. Založil umělecký kruh Koliba. Na výstavě tohoto sdružení r. 1914 poprvé vystavoval svá díla, ukazujíc tak na krásu a národní ryzost Valašska.

Přišla první světová válka a Bartoš narukoval ke 100. pěšímu pluku v Itálii. 2. července 1915 utekl na doberdské planině do italských zákopů, šťasten, že už nemusí být rakouským vojákem. Dostal se do zajateckého tábora ve Finalmarině, na západ od Janova. Přísné zajatecké zákony nedovolovaly umělci opustit tábor. To jej však neodradilo, za poslední peníze si pořídil malířské potřeby a maloval výjevy ze života zajatců a také četné vzpomínky na rodný kraj atd.. V lednu 1917 byl přemístěn do československého zajateckého tábora v Santa Marii C. V.. 17.1. 1917 byl vytvořen Československý dobrovolnický sbor a Bartoš byl mezi prvními členy. V Santa Marii C. V. vytvořil řadu nádherných pláten s vlasteneckou tématikou. Aby co nejvíce probouzel v našich zajatých krajanech národní cítění a hrdost, založil Bartoš Umělecký odbor ČDS. Stejně pokračoval také v táboře v Padule, kam byli českoslovenští zajatci v červenci  1918 přemístěni. Kromě malířského umění byl Bartoš také dobrým recitátorem. 7. 11. 1918 v Padule byla pořádána ČDS pořádána akademie ve prospěch fruilských uprchlíků. Bartoš zde přednesl Bezručovy básně „ Ostrava“ a „ 70 000“, od československých posluchačů a italských důstojníků, (kterým byly básně přeloženy), sklidil velký potlesk.

Československá armáda byla po čase v Itálii povolena a začátkem května odejel Bartoš do Foligna a jako desátník přidělen k 31. pluku. Brzy byl odvolán k velitelství čsl. divize a poslán k výzvědným hlídkám I. armády, aby maloval výjevy ze života na frontě i na odpočinku. V červenci 1918 se vrátil k divizi a pokračoval neúnavně ve svém umělecko propagačním úkolu až do převratu.

Po návratu do vlasti byl přidělen Kanceláři čsl. legií a 1. 8. 1919 byl jmenován podporučíkem. Krátký čas v říjnu 1919 pracoval v Památníku Odboje na instalaci výstavky v Obecním domě. V důsledku těžké nemoci odešel do výslužby, aby posledních sil využil k intenzivní malířské činnosti věnované především myšlence národní revoluce,rodnému valašskému kraji a obrazům šťastného domácího života. Dne 28. června 1926 v Hor. Mokropsech u Prahy vydechl naposledy, oplakáván svou milovanou manželkou a tříletou dcerkou….

Bartošovo umělecké dílo lze rozdělit do tří částí: 1) doba zajatecká a propagační, 2) obrazy z dějin italské legie, 3) dílo naplněné poválečným varem sociálních proudů a symboliky lepšího příštího národa v našich matkách a dětech.

Mezi nejvýznačnější díla patří obraz:: “ Za svobodu“ – v pohlednicovém formátu byl rozšířen v době války v Itálii ve 20 000 výtiscích, dále pak další díla:“ Serbie“, “Za cizí zájmy“, “Kanonenfutr“, “Rakouská humanita“, “Svatojánský večer“, “Horníci“, “Matka“ atd. .

Informace pro tento článek jsem čerpala z knížky Františka Bednaříka “ Břetislav Bartoš, malíř umělec a obětavý šiřitel československého odboje v Itálii“.