Čeněk Holoubek se narodil 25.1.1896 v obci Sedlo (jinde Lhota u Sedla), okr.Horažďovice, domovskou obec měl ve stejném místě, č.p.10. Před válkou byl krejčí, svobodný. Do rakousko-uherské armády byl odveden v roce 1916 a ve stejném roce nastoupil službu u c.k.zeměbraneckého pluku č.28 jako pěšák, tehdy posádkou v Linci v Rakousku. Zajat byl 20.8.1917 v Canale v Itálii. V zajetí pobýval také v táboře Vittoria.

Do čs.vojska se Čeněk Holoubek přihlásil 16.3.1918. Od 3.4.1918 byl zařazen v 5.pracovním praporu, jednom z předchůdců našich vojenských jednotek. 18.4.1918 vykonal slib čs.vojáka. Jeho osobní číslo bylo 8657. 11.5.1918 byl přeložen z 6.roty 33.čs.pluku k diviznímu oddílu kulometů.

Později byl přeložen k 39.čs.střeleckému pluku. 12.6.1919 má v záznamech poznámku o návratu z dovolené k 12.rotě 39.pluku. 23.9.1919 byl vyslán na služební cestu do Rumunska. Její účel není z dokumentů patrný.

3.4.1920 byl střelec Čeněk Holoubek zproštěn vojenské služby „do 31.10.1920“, brzo nato 11.4.1920 je zproštěn vojenské služby dle denního rozkazu č.97. Zřejmě se jedná o rozkaz ošetřující přestupování z vojska do státních služeb. Den 11.4.1920 je uveden jako datum ukončení jeho legionářské kariéry i v jeho legionářském potvrzení. Podle jiných dokumentů byl Čeněk Holoubek z vojska „propuštěn zdráv“ k 1.12.1920, pro případ další války byl zařazen podle své domovské příslušnosti k čs.pěšímu pluku č.11 v Písku. Demobilizační záznam vypracovaný v Bratislavě nese datum 25.11.1920 a oznámení o demobilizaci 22.1.1921. V legiích byl Čeněk Holoubek vyznamenán „Revoluční medailí“ a nezjištěnou italskou medailí.

Krejčí Čeněk Holoubek se dne 24.2.1925 ve Střelských Hošticích, soudní okres Horažďovice, oženil s 23-letou Annou Pikosovou ze Sedla č.22. 28.6.1925 se manželům Holoubkovým narodila dcera Vlasta Anna.

Dne 31.5.1927 byl Čeněk Holoubek jmenován s platností od 1.6.1927 „prozatímním strážníkem“ sboru uniformované stráže bezpečnosti v Praze.

Jak uvádějí pozdější dokumenty, od 31.10.1928 bydlel zatímní strážník Čeněk Holoubek v Modřanech, Tyršově čtvrti, ul.Sokolská č.p.1043. Modřany byly tehdy samostatnou obcí u jižního okraje Prahy. 25.12.1928 se mu narodil syn Jiří, který byl pokřtěný již v Modřanech.

Až dne 14.8.1929 bylo prozatímnímu strážníku Čeňku Holoubkovi z oddělení Staré Město propůjčeno „systematizované místo III.platové stupnice zřízenecké ve stavu mužstva uniformované stráže bezpečnosti s hodností nadstrážníka s účinností od 28.6.1929“.

Dne 31.12.1930 bylo nadstrážníkovi Holoubkovi, oddělení Staré Město, propůjčeno „systematizované služební místo II.platové stupnice zřízenecké v osobním stavu mužstva uniformované stráže bezpečnosti v Praze s úředním titulem obvodního inspektora II.třídy s účinností od 1.1.1931“.

28.12.1935 bylo obv.insp.II.tř.Čeňku Holoubkovi vysloveno policejním prezidentem pochvalné uznání za zadržení a předvedení pachatele krádeže pánského kola, 24.2.1938 pak pochvalné uznání za zadržení a předvedení pachatele, který vyloupil výkladní skříň a za zajištění odcizeného zboží.

To se ale již nad ČSR stahují mraky. Čeněk Holoubek zůstal ve službě ještě několik let, ale pak ho dostihla německá protilegionářská opatření. 29.9.1941 byl, nyní štábní strážmistr Čeněk Holoubek, číslo evid.1021, oddělení Staré Město, vyrozuměn, že bude ke dni 31.10.1941 přeložen do trvalé výslužby. Přeložení bylo provedeno, Čeňkovi Holoubkovi byla vyplácena penze a ostatní náležitosti

15.12.1941 oznamuje policejní šstr.v.v. Čeněk Holoubek, že nastoupil do vedlejšího zaměstnání u Jaroslava Vašaty, nájemce Obecního domu v Praze I., Hybernské nám.1, jako výpomocný pokladník.

Dalším dokumentem k životu Čeňka Holoubka je jeho Prozatímní služební průkaz, vystavený 16.5.1945 Velitelstvím uniformované policie v Praze, který dokazuje, že jmenovaný nastoupil dne 5.5.1945 službu u uniformované policie v Praze. Přesnější údaje o eventuelní účasti Čeňka Holoubka na pražském povstání nemáme. 26.7.1945 byl štábní strážmistr v.v.Čeněk Holoubek opět povolán k výkonu služby „u místního velitelství Sboru národní bezpečnosti v Praze dnem 5.května 1945“.

Dnem 28.10.1946 byl Čeněk Holoubek jmenován praporčíkem SNB a dnem 1.10.1947 vrchním strážmistrem SNB.

Zajímavým dokumentem v životě Čeňka Holoubka je potvrzení o tom, že v době od 21.7. do 3.8.1947 odpracoval 170 brigádnických hodin v Doupovském oblastním horském pastevním družstvě. Neméně zajímavým dokumentem je Přihláška o proplacení pojistek italských legionářů z 30.4.1948. Pojistku měl podle italských předpisů každý italský a tedy i čs.voják.

To je ale již konec kariéry Čeňka Holoubka v bezpečnostních sborech. Dne 13.3.1951 byl Čeněk Holoubek nálezem superarbitrační komise uznán trvale neschopným ke službě v SNB a dnem 31.3.1951 přeložen do trvalé výslužby.

Čeněk Holoubek byl od 1.1.1931 nepřetržitě do 18.9.1950 členem Podpůrného fondu státní uniformované stráže bezpečnosti v Praze. V letech 1939-1945 byl pojem „státní“ v názvu nahrazen slovem „vládní“. Poslední razítko z roku 1950 je již Revolučního odborového hnutí, Svazu zaměstnanců SNB Praha.

(Texty z výstavy v Praze - o legionářích - četnících, policistech.)