Velitel 4.pluku od 8.10.1918 do 10.3.1919 (podle podpisů)

Miloš Žák se narodil 11.6.1891 v Brně. Jeho domovskou obcí bylo Blansko, politický okres Boskovice, které uváděl i jako svou poslední předválečnou adresu. Jeho otcem byl Dr. Rudolf Žák, advokát v Blansku. Miloš Žák šel po základní škole na 8 let na gymnázium do Brna, poté studoval 6 semetrů práva v Praze a ve Vídni. Byl kandidátem práv (Iuris Kand.), uváděno je také „iurist“. Před válkou byl svobodný, katolík,  jako svou politickou příslušnost uvedl „realista“ a hlásil se k členství v Sokole. Uváděl znalost jazyka ruského, německého, srbského a francouzského a to slovem i písmem.

Kdy byl Miloš Žák odveden není možné z listin zjistit. V rakousko-uherské armádě Miloš Žák absolvoval „jednoroční dobrovolnickou školu u p.p.78“. Válečná doba v rakousko-uherské armádě se mu počítala od 26.7.1914 do 30.6.1917, účastnil se tedy války od samého začátku.

Zajat byl jako nadporučík c.a k.pěšího pluku č.78 1.7.1917 n.st. u Kalusz. Byl v zajateckém táboře v Dárnici, kde se hned 2.7.1917 přihlásil do čs.vojska. V zajetí tedy moc času nepobyl.

Miloš Žák

K čs.jednotkám přišel 8.8.1917 st.st. z „Dárnického oddílu“ a jako bývalý důstojník byl přidělen k 5.č.-s.střeleckému Pražskému pluku jako „kandidát důstojnické hodnosti štábskapitána. Přidělen k učebnému oddílu při 5.p pluku ku projití přípravného kurzu“ (r.Formační komise čs.vojsk č.49 § 1). V legiích dostal osobní číslo 36149. Buď po absolvování uvedeného přípravného kurzu nebo ještě v jeho průběhu se Miloš Žák  účastnil údernického kurzu v Borispolu, ve kterém byl od 20.9.1917 (od počátku kurzu) instruktorem úderné taktiky. To předurčilo jeho další zařazení. 7.10.1917 byl po absolvování kurzu pro důstojnické kandidáty jmenován štábs-kapitánem a zapsán jako „mladší důstojník kurzu pro výcvik úderníků“ do seznamu důstojníků 5.č.-s.střeleckého Pražského T.G.Masaryka pluku (r.Formační komise čs.vojsk 95 § 1).

23.11.1917, po skončení údernického kurzu, byl převeden k 7.č.-s.střeleckému Tatranskému pluku, vyškrtnut v seznamu důstojníků 5.pluku a zapsán do seznamu důstojníků 7.pluku (r.7.pl.č.183 § 4). Stejným rozkazem byl u tohoto pluku jmenován velitelem úderné roty, pozdější 3.úderné roty Úderného praporu II.č.-s.střelecké divize.

V hodnosti kapitána (má být zřejmě napsáno „štábskapitána“-tato hodnost byla v říjnu 1918 přejmenována na kapitána) byl 6.1.1917 od 7.č.-s.střeleckého Tatranského pluku přidělen Údernému praporu (r.ÚP č.10 § 7). V Úderném praporu byl podle dokumentů opět dvakrát naznačen velitelem 3.úderné roty – 5.1.1918 (r.ÚP č.9 § 4) a 13.4.1918 (r.ÚP č.95? §?).

V rámci Úderného praporu byl zvolen delegátem na sjezd čs.vojska, který se měl konat 20.1.1918 v Kyjevě (r.ÚP č.24 § 3). Tento sjezd byl pro všechny turbulence revolučních časů odložen.

5.3.1918 byl jmenován velitelem vlaku štábu II.divize a 4.4.1918 tuto funkci předal škpt.Mrázkovi, veliteli 2.dělostřeleckého parku (2.č.-s.dělostřelecké brigády). Pravděpodobně se však ve funkci osvědčil, protože 10.4.1918 byl jmenován velitelem vlaku ČsAS a OČsNR. To byla doba, kdy čs.legionáři mířili na východ s vidinou toho, že budou na lodích přetransportováni do Francie, na západní frontu. Zároveň to byla doba, kdy vztahy čs.vojáků a bolševiků směřovali k otevřenému konfliktu. Je nutné ještě zmínit, že Žákova 3.úderná rota plnila postupně funkci ochrany obou výše uvedených štábů a že cestovala na východ odděleně od samotného Úderného praporu.

Po zahájení bojů s bolševiky byl Miloš Žák jmenován velitelem bojových částí čs.sboru, nalézajících se v prostoru města Petropavlovska a okolí, kam stačil dojet vlak štábu čs.sboru a OČsNR. Následují různá pověření do velitelských funkcí: 9.6.1918 převzetí velení bojové výpravy útočící z Petropavlovska na Išim. Ukončeno 14.6.1918. 16.6.1918 převzetí velení obchvatné skupiny, která 18.6.1918 dobyla Troick.

Mezitím byl v rámci vyřešení nejasného postavení Úderného praporu v rámci II.divize Úderný prapor definitivně osamostatněn, což se projevilo i vyškrtnutím Miloše Žáka ze seznamu důstojníků 7.pluku (17.6.1918) a zapsáním do seznamu důstojníků Úderného praporu (r.7.pl.č.115 § 7).

Nicméně, boje probíhaly dál. 17.6.1918 převzal Miloš Žák velení „avantgardu“, tedy předních jednotek, útočících od Miass na Zlatoust, který byl dobyt. 25.6.1918 převzal velení útočné skupiny, která dobyla 27.6.1918 Kusinský závod. 28.6.1918 převzal velení skupiny, která měla dobýt západo-uralskou železnou dráhu. 1.7.1918 převzal velení bojové skupiny, které se měla probít a spojit s tzv.Penzenskou skupinou, tedy s jednotkami čs.sboru, ve kterých působil i 4.č.-s.střelecký pluk Prokopa Velikého. Toto spojení se podařilo 6.7.1918 na stanici Minjar a bylo jedním z důležitých mezníků těchto počátečních bojů s bolševiky.

8.7.1918 byl Miloš Žák „velitelem uralského frontu plk.Vojcechovským jmenován velitelem západouralské skupiny, jíž dán úkol zmocniti se západouralské železné dráhy a nástupem od Kuzina forcírovati pád města Jekatěrinburka, kteréhož úkolu skupina dobytím Jekatěrinburku dne 25.7.1918 dosáhla“. Tím ovšem boje o důležité město Jekatěrinburk a okolí neskončili. 28.7.1918 převzal Miloš Žák velení Lisvenské bojové skupiny. Tato skupina dále pokračovala v bojích ve směru od Kuzina a 10.8.1918 obsazením stanice Kumys dobyla část Lisvenské dráhy. Jak je zřejmé, železnice hrály v bojích s bolševiky důležitou úlohu. Okolo železné dráhy se rozvíjel postup vpřed i ústup.

To už se čas velení v boji Miloše Žáka chýlil ke konci. 11.8.1918 byl Miloš Žák opět plk.Vojcechovským jmenován „velitelem obranné skupiny města Jekatěrinburku, jež 13.8.1918 bitvou u Baltyma definitivně zlomila nápor nepřítele, směřující k znovudobytí města“. 14.8.1918 převzal Miloš Žák velení východouralské bojové skupiny s úkolem rozvinout předchozí úspěchy útokem podél železniční dráhy vedoucí z Jekatěrinburku do Jegoršina. Zde už ale svou práci nedokončil.

23.7.1918 byl Miloš Žák u Chrompiku raněn. Na léčení byl v Čsl.nemocnici č.1 v Jekatěrinburgu.

13.9.1918 (jinde je uvedeno 27.8.1918) byl povýšen (jinde jmenován) na podplukovníka (r.ČsAS č.100 D nebo r.ČsAS č.94 D § 1) a současně jmenován velitelem 4.čs.střeleckého pluku Prokopa Velikého. 29.9.1918 byl i formálně převeden ke 4.čs.střeleckému pluku Prokopa Velikého a vymazán ze seznamu Úderného praporu (r.ÚP č.230 § 9). 7.10.1918 se 4.pluku skutečně ujal (r.4.pl.č.311).

Ovšem již po několika měsících 10.3.1919 nejprve prozatímně předal mjr.Vobratílkovi velením plukem, 12.3.1919 byl vymazán ze seznamu důstojníků pluku a 22.3.1919 byl převeden v pravomoc štábu ČsVR (r.osobních změn č.23 § 7).

23.3.1919 10.7.1920 byl jmenován prozatímním náčelníkem štábu I.divize (r.ČsVR č.22 § 3) a tento úřad skutečně přijal 26.3.1919 (r.I.div.č.16 § 1,2). I.divize v té době již plnila úkoly ochrany úseku transsibiřské magistrály od Nižně-Udinska do Irkutska. Služba to však zdaleka nebyla odpočinková, protože rozehnané bolševické skupiny se postupně spojovali do větších partyzánských jednotek a útočili zejména na železnici.

Miloš Žák tak 19.5.1918 odjel na „tajšetský úsek za účelem ujmutí se přímého velení Kansko-Tulunské skupiny“ (r.štábu I.div.27 § 2). 8.7.1919 se Miloš Žák i se štábem Kansko-Tulunské skupiny vrátil a opět se ujmul svých povinností prozatímního náčelníka štábu divize.

18.8.1919 (jinde je uvedeno zcela chybné datum 10.7.1920) byl Miloš Žák definitivně jmenován náčelníkem štábu I.divize (r.I.div.59 § 1).

16.1.1920 se Miloš Žák ještě nakrátko účastní velení v boji, když je „jmenován náčelníkem štábu avantgardu čs.vojsk při bojovém nástupu proti vojskům atamana Semenova“ (r.I.div.1 § 1). Tato trapná epizoda, kdy se do sebe pustili bývalí spojenci, naštěstí brzo skončila.

8.2.1920 je Miloš Žák – s největší pravděpodobností již ve Vladivostoku – jmenován velitelem 18.lodního transportu na lodi Madawaska. Tato loď měla ale zřejmě jiné úkoly a tak je Miloš Žák 20.2.1920 jmenován velitelem 18.lodního transportu na lodi Sheridan. 28.2.1920 tato loď, 18.transpor i Miloš Žák skutečně odplouvají směrem k domovu.

Do ČSR se Miloš Žák vrátil oficiálně 23.4.1920, služba v legiích se mu počítala do 30.4.1920.

Ještě během pobytu v čs.legiích jsou v jeho Kvalifikační listině pochvalné poznámky: „Schopnost ve službě řadové…velmi schopen“, „…činnost odborně spisovatelská…vědomosti teoretické…odborně vojenské příspěvky do voj.časopisů, jako výborný důstojník gen.štábu zabývá se studiem vojenské taktiky a teorie“, „schopnost ve službě polní…jako velitele…jako vojáka…velmi schopen“, teoretická a praktická znalost jiných druhů zbraní – „údernictví velmi dobře“ a tak dále, a tak podobně.

Za svou službu byl Miloš Žák vyznamenán 29.6.1919 francouzským válečným křížem (Croix de Guerre) s palmou (rozkaz I.divize č.60), 19.7.1919 řádem M.R.Štefánika „Sokol“ s meči (rozkaz I.divize č.60), 20.2.1920 Čs.válečným křížem (rozkaz č.5/1) a zcela nepochybně obdržel čs.revoluční medaili a medaili vítězství. Mezi vyznamenání je zapsána i pochavala z 13.7.1919: „Dík jménem služby, vyslovený mu za energické a neúnavné splnění vložené naň úlohy, vyčištění silně ohroženého úseku Tulun-Kansk bolševiky (rozkaz č.59).

Autor: Bernard Panuš