Antonín Alexej Brych se narodil 28. 5. 1896 otci Františku Brychovi  z Milčic č.23 a matce Františce, rozené Arnsteinové z Kuří. Jeho domovskou obcí byla Praha. Adresa jeho rodičů byla Korunní tř. 62, Královské Vinohrady. Vystudoval vyšší reálnou školu s maturitou v Praze 2 a ještě před válkou jeden semestr na Technické škole v Praze. Zaměstnáním byl technik. Byl příslušníkem Sokola. Uměl jezdit na kole, na koni a řídit automobil, dále ovládal těsnopis. Uměl jazyk ruský a částečně německý a francouzský.

Antonín Alexej Brych ve třicátých letech

Do války byl odveden 15. 4. 1915 (do RU armády), v té době byl svobodný a bezdětný a studoval Technickou školu. V rakousko-uherské armádě v době zajetí příslušel k 102. pěšímu pluku, kde dosáhl hodnosti jednoročního dobrovolníka desátníka. V rakouské armádě absolvoval 3 měsíce v důstojnické škole ve Velkém Varandíně.

Byl zajat 24. 9. 1915 u Mlynova. V zajetí setrval do 5. 8. 1916. Místo posledního pobytu v zajetí byl Taškent – Turkestan.

Přihlášku do československých legií podal 11. 3. 1916. Dle jiného dokumentu se přihlásil do československých legií již 17. 12. 1915 v Kokandě Taškentu. Do československého vojska byl přijat 6. 8. 1916 v hodnosti vojín a zařazen k 1. střeleckému pluku. V jiném dokumentu je datum přijetí již 5. 7. 1916. Místem přijetí byla Kokanda Taškent.

Průběh služby:

6. 8. 1916 byl zapsán do neslužebního stavu 1. záložní roty. (R. 1. stř. pl. č. 735 §3)

6. 10. 1916 zapsán do seznamu střelců 1. střeleckého pluku i dobrovolcem do záložní roty. (R. 1. stř. pl. č. 735)

26. 10. 1916 byl převeden do 11. roty 1. střeleckého pluku. (R. 1. stř. pl. č. 801 §4)

27. 10. 1916 byl povýšen ze střelce na desátníka a naznačen velitelem roty. (R. 1. stř. pl. č. 802 §7)

19. 11. 1916 byl povýšen na četaře. (R. 1. stř. pl. č. 825 §9)

6. 12. 1916 přijal pravoslaví a jméno Alexej. (R. 1. stř. pl. č. 853 §8)

10. 3. 1917 byl přidělen na službu k 5. rotě 1. střeleckého pluku. (R. 1. stř. pl. č. 937 §11)

23. 3. 1917 byl odvelen zpět k 11. rotě a naznačen k projití připravovaného rozšířeného kurzu samostatného učebního oddílu u štábu brigády. (R. 1. stř. pl. č. 950 §7)

24. 3. 1917 předán na požitky ke štábu 84. pěší divize. (R. 1. stř. pl. č. 964 §11)

27. 3. 1917 byl převelen k 3. střeleckému pluku Jana Žižky z Trocnova a vymazán ze seznamu 1. střeleckého pluku. (R. 1. stř. pl. č. 954 §12)

30. 3. 1917 zapsán do 5. roty 3. střeleckého pluku. (R. 3. stř. pl. č. 4 §4)

9. 4. 1917 naznačen do učebního oddílu. (R. 3. stř. pl. č. 13§5)

19. 4. 1917 odeslán do učebního oddílu k projití kurzu při štábu československé brigády v Berežnici (poddůstojnická škola). (R. 3. stř. pl. č. 23 §8)

20. 5. 1917 po ukončení kurzu v učebním oddílu složil zkoušku s dobrým prospěchem (R. 3. stř. pl. č. 57 §2)

24. 5. 1917 vrátil se z učebního oddílu. (R. 3. stř. pl. č. 58 §5)

25. 5. 1917 naznačen k vykonávání úřadu mladšího důstojníka 5. roty (naznačen důstojnickým čekatelem). (R. 3. stř. pl. č. 59 §4)

9. 6. 1917 naznačen ubytovatelem. (R. 3. stř. pl. č. 74 §27)

22. 7. 1917 byl zproštěn funkce ubytovatele a vrátil se k vykonávání svých řadových povinností. (R. 3. stř. pl. č. 117 §4)

25. 8. 1917 rozkazem č. 932 armády jiho-západní fronty ze dne 25. 8. 1917 povýšen za chrabrost v boji na řadového praporčíka. (R. 3. stř. pl. č. 178)

29. 9. 1917 byl naznačen mladším důstojníkem 5. roty. (R. 3. stř. pl. č. 186)

3. - 5. 10. 1917 nemocen. (R. 3. stř. pl. č. 190 §190)

28. 10. 1917 poslán na služební cestu do Staro-konstantinova do důstojnické školy grenader  při štábu XI. ruské armády (kurz školy granátníků). (R. 3. stř. pl. č. 218)

12. 11. 1917 byl raněn ve škole grenader při štábu XI. ruské armády do boku (těžce), na léčení byl v nemocnici v Proskurově do 8. 12. 1917.

8. 12. 1917 se vrátil z nemocnice. (R. 3. stř. pl. č. 258)

29(23). 12. 1917 byl naznačen velitelem oddílu granátníků. (R. 3. stř. pl. č. 277)

8. 2. 1918 rozpuštěním oddílu granátníků navržen mladším důstojníkem, převeden jako mladší důstojník do pěšího výzvědného oddílu 3. pluku, zvaným též oddílem pěších rozvědčíků. (R. 3. pl. č. 309 §3)

22. 5. 1918 byl vyslán na služební cestu do Penzy do 24. 5. (R. 3. stř. pl. č. 361, 367)

1. 10. 1918 byl povýšen OČsNR po návrhu velitele armádního sboru za chrabrost a vynikající službu v posledních bojích, jakož i za věrné a svědomité plnění povinností na řadového podporučíka počínaje dnem 1. 10. 1918 (Rozkaz armádního sboru č. III. § 1 ze dne 15. 10. 1918). (R. 3. stř. pl. č. 430)

14. 11. 1918 byl raněn pádem z koně u vesnice Karamely (lehce) a odpraven do nemocničního vlaku č. 2. (R. 3. stř. pl. č. 451 §3)

27. 11. 1918 se vrátil po vyléčení za zdravotního vlaku. (R. 3. stř. pl. č. 462 §2)

6. 2. 1919 nařízením M. V. ze dne 6. ledna 1919 č. 418 po návrhu velitele československého vojska na Rusi povýšen na řadového poručíka (Úřední věstník č. 2 ze dne 6. 2. 1919). (R. 3. stř. pl. č. 515)

27. 2. – 7. 3. 1919 byl vyslán na služební cestu do Čeljabinska. (R. 3. stř. pl. č. 532, 541)

30. 3. 1919 by naznačen zatimním velitelem strážního oddílu. (R. 3. pl. č. 561 §1)

31. 3. 1919 přijal velení strážního oddílu. (R. 3. stř. pl. č. 564 §4)

3. 4. 1919 na vlastní žádost zbaven úřadu velitele strážního oddílu a nastoupil úřad mladšího důstojníka v pěší výzvědné rotě. (R. 3. stř. pl. č. 565 §2)

4. 4. 1919 předal velení strážního oddíl. (R. 3. stř. pl. č. 568)

7. 4. 1919 naznačen zatimním velitelem pěší výzvědné roty. (R. 3. stř. pl. č. 569 §1)

9. 4. 1919 přijal zatimní velení pěší výzvědné roty. (R. 3. stř. pl. č. 572 §2)

2. 6. 1919 zbaven na vlastní žádost úřadu zatímního velitele pěší výzvědné roty a nařízeno mu odebrat se v pravomoc velitele poddůstojnické školy. (R. 3. stř. pl. č. 613 §1)

5. 6. 1919 dostavil se do pravomoci velitele poddůstojnické školy. (R. 3. stř. pl. č. 619§1)

15. 6. 1919 naznačen komendantem pluku a velitelem strážního oddílu. (R. 3. pl. č. 654 §10)

17. 6. 1919 nastoupil úřad komendanta pluku a velitele strážního oddílu. (R. 3. pl. č. 667 §7)

20. 6. 1919 Rozkaz československému vojsku na Rusi z 31. 5. 1919 č. 37§3: Veliteli výzvědné roty poručíku Brychovi, praporčíkům Zvičicovi a Kubíčkovi, kteří neohroženě zůstali na vykázaném místě na stanici Rapgou do jejich směny 1. plukem vyslovena mnou jménem služby pochvala. Podepsal velitel československého vojska gen. major Syrový. (R. 3. stř. pl. č. 631)

9. 9. 1919 byl poslán na služební cestu na stanici Polovina. (R. 3. stř. pl. č. 711§11)

11. 9. 1919 vrátil se za služební cesty. (R. 3. stř. pl. č. 714§4)

8. 11. 1919 jmenován komendantem rajonu (rozkaz pos. č. 58§3). (R. 3. stř. pl. č. 770§2)

15. 11. 1919 nastoupil úřad komendanta rajonu  Inokentěvské posádky. (R. 3. pl. č. 772 §3)

3. 12. 1919 onemocněl.

7. 12. 1919 předal velení strážního oddílu. (R. 3. stř. pl. č. 802§3)

15. 12. 1919 přijal velení strážního oddílu. (R. 3. stř. pl. č. 807§3)

23. 12. 1919 předal úřad komendanta rajonu a vykonávání strážní služby na stanici Inokentěvská. (R. 3. stř. pl. č. 826§1)

26. 6. 1920 osobní oddělení v souhlase s výnosem Ministerstva národní obrany č. j. 8339 III/3 odd. ze dne 1. 11. 1919 nařídilo, aby hodnost poručíka v československém zahraničním vojsku zaměněna byla hodností nadporučíka. (R. 3. stř. pl. č. 860§2)

1. 1. 1920 byl povýšen na kapitána.

14. 6. 1920 předal velení štábního oddílu dne 12. června nadp. Gaerovi. (rozkaz 20 lodního transportu č. 33§1)

22. 8. 1920 předal kancelář oddílu veliteli 4. roty a odjel dne 18. 8. na dovolenou. (R. 3. stř. pl. č. 898§4)

14. 8. 1920 se vrátil do vlasti.

Konec působení v legiích 29. 9. 1920 u 3. střeleckého pluku v hodnosti kapitán. Dne 10. 9. 1920 se přihlásil k činné službě. Od 29. 9. 1920 konal službu u Ministerstva národní obrany v osobnostní a stížnostní komisi. (Výnos M. N. O. č. j. 159311/8 j. 29. 9. 1920)

Z kvalifikačního zápisu přímého náčelníka (Němec):

Znalosti vojenské služby jako důstojník ovládá dobře, ačkoli povinnosti služby někdy vykonává poněkud netečně. Dobrý instruktor pro výcvik v údernickém cviku, má znalosti o údernické teorii, neb prošel údernický kurz ruský při štábu jz. fronty v r. 1917. V bojích proti sovětským vojskům, jsa mladším důstojníkem výzvědného oddílu, prokázal svoje schopnosti s rychlou rozhodností ve vedení výzvědné služby i dobré služby operujícím částem. Dosti chladnokrevný, avšak vůči sobě opatrný a ostražitý. Je dosti samostatný, stará se vyplnit každý příkaz pokud možno rychle. Na podřízených vyžaduje plnění jejich povinností přesně, ale ve svých příkazech není vytrvalý, takže vždy na něho nemůže se úplně spolehnouti. Povahy je veselé, charakteru lehkomyslného. Miluje zábavy, tanec, též náruživým milovníkem druhého pohlaví.

Účast v bojích

Zúčastnil se tažení a bojů proti rakousko-uherským vojskům na jiho - západním bojišti. Při nástupu u Zborova měl hodnost nebojovou. Při ústupu z Ukrajiny se nacházel v pěším výzvědném oddílu. Jako mladší důstojník téhož oddílu zúčastnil se všech tažení a bojů proti vojskům sovětské vlády na Urale i v Sibiři a sice: Vystoupení v Čeljabinsku (17. 5. a 27. 5.), boje u Argajaše (9. 6.), oba boje u Trojicka (13. a 19. 6.), nástup na Zlatoúst, boje u Ust-Katavu (5. 7.), Vjakové, Njazepetrovska (14. 7.), Araslanova (18. 7.), rozvědky u vesnice Jakové, nástup s kozáky na Bilimbaj, boje u stanice Chrompik (23. 7.), vzetí Jekatěrinburgu (25. 7). Boje na západo-uralské dráze: boje u vesnice Perenjaky, boje u Kynu (7. 8.), boje u stanice Kruticha na závodské dráze (18. 8) (železniční vlečce k průmyslovému závodu). Nástup na Věrch-Nějvinsk (25.8.). Ústup z Utkinského závodu (5. 9). Nástup na Utkinský závod (6. 9.). Vedl celou řadu rozvědek na západo-uralské dráze u stanice Uň a Kyn. Vedl pěší výzvědný oddíl v bojích na Ufimské frontě a rozvědky na Syzraňské frontě (7. 9. – 27. 9.). Nástup na Kyn (29. 9.).  Boje u vesnice Bišedy a Karamely. (13. 11). Boje u Karamely (14. 11). Na cestě z Jekatěrinburgu na východ se zúčastnil boje při přepadení bolševiky stanice Tajšet, jako velitel pěšího výzvědného oddílu.

Antonín Alexej Brych (stojící vlevo) s Vratislavem Charfreitagem a dalšími bratry

Cesta do vlasti

„……10. února 1920 v noci odjeli jsme do Vladivostoku. Ráno asi o 9 jdeme na nákup. Koupil jsem boty v kůži aj. asi za 4.000 rublů. Co značí u nás peníze a co zde? Ale ta vnitřní radost, že kupuješ pro drahé doma. Do vědomí brzkého odjezdu to blaží nevýslovně a zapomínáš, že draho, že jsi na půdě Vladivostoku a těšíš se jen a jen na odjezd…..“

Mount  Vernon- nalodění  13. Dubna 1920

..“… Loď jest přes 100m dlouhá, 19m široká  a 24 m vysoká. Kolos o 4 komínech tvoří sám pro sebe svůj svět se vším komfortem a lidskými vymoženostmi. Kabiny přepychově zařízené, část přímo luxusní. Koupelny, salony, jídelna zařízená jako v nejkrásnějším hotelu v Praze. Samá zrcadla, plyš, koberce, malby, měděné skulptury. Chod lodi přímo nádherný, o mořské nemoci bez bouře není co mluviti. Kabina moje nevelká, zařízena však velice slušně s drátěnými lůžky, matrací a přikrývkami, takže ani v civilu tak přepychově jsem nespal. V kabině umyvadla, stolky, židle. Jediná chyba, že je tmavá a musí se celý den svítit.  Na lodi nachází se radiostanice, nemocnice, dvě jídelny. Stravuji se v I. třídě. Jídlo vždy z více chodů, velice rozmanitých, některé velice lahodné. Mořské ryby různě připravované, ovoce, cukroví. Mnoho toho není, ale stačí to. Je to dobré. Každý má svoje místo u stolu. Nejhůře je s personálem, se kterým dorozumíváme se více posunky a narychlo dřeme nejnutnější anglická slova. Věstového nepotřebuji, každá kabina má svého mulata, který vše obstarává.  Celkem cestujeme přepychově….“

15. 4. 1920 - Japonsko,Muroran

2. 5. 1920 - 14. 5. 1920 - San Francisko

24. 5. 1920 - Panama, Balboa

26. 5. 1920 - 5. 6. 1920 - Christobalský přístav

12. 6. 1920 - neplánované přistání pro zlomený lodní šroub Newports News (Norfolk)

Mezi 10. 7. 1920 - 21. 7. 1920 - návštěva New Yorku a Niagarských vodopádů

22. 7. 1920 -  nalodění na loď Amerika

19. 8. 1920 - Terst

V Československé armádě dosáhl hodnosti major. Za manželku si vzal Terezii Krakešovou a měl jednoho syna. Antonín Alexej Brych Zemřel 18. 5. 1943.

Autor: Ing. Monika Doubková