Dne 13. ledna 1933 byl v Praze pohřben se všemi poctami generál Jaroslav Červinka, jenž si získal velké zásluhy o budování našeho vojska za světové války v Rusku. Jeho životní osudy jsou velmi zajímavé. Narodil se r. 1848 v Ostředku u Benešova. V 18 letech vstoupil jako dobrovolník do rakouské ar­mády, s níž se účastnil války r. 1866. Po válce zůstal na vojně a dosáhl u hulánů hodnosti nad­poručíka. Ale jeho slovanské srdce ho táhlo ji­nam, na východ - do Ruska. Byl přijat do rus­ké armády v r. 1875. V ruských službách za­žil druhé válečné tažení proti Turecku r. 1878. V roce 1909 odešel do pense jako generálmajor.

Když v r. 1914 vznikla světová válka, bylo mu 66 let. Přesto se dobrovolně hlásil do armá­dy, nebolť viděl, že nadchází doby, kdy se bude rozhodovat o bytí a nebytí našeho národa.

V r. 1915 byl mu svěřen úkol generála pro zvláštní služby při štábu náčelníka kyjevského okruhu. Tím se dostal do těsných styků s naším nově se tvořícím vojskem v Rusku. Rok nato svěřilo mu ruské vrchní velitelství organisovat II. Československou divisi. Jeho velké zkušenosti a nadšení tuto obtížnou práci velmi umožnily.

Když v listopadu 1917 ruské hlavní velitelství povolilo vytvořit československý armádní sbor, stal se generál Červinka inspektorem našich zá­ložních vojsk v Rusku. Této funkce se vzdal v březnu 1918, když naše vojsko odcházelo z Ruska do Francie.

Do osvobozené vlasti se vrátil přes Ukrajinu. Doma mu jako starému jezdeckému odborníkovi bylo svěřeno naše remontnictvo. V roce 1924 odešel znovu do výslužby po plných 59 letech vojenské služby.

Zbytek svého života věnoval ve svém venkov­ském soukromí práci literární a práci mezi legi­onáři. V 85 letech odešel k velké armádě jako voják, který mohl o sobě říci hrdě, že vykonal svou povinnost. Za tu jeho velkou, ušlechtilou a poctivou práci mu patří nehynoucí vzpomínka celého národa.

Hrob rodiny Červinkových na Olšanských hřbitovech.