František Doležal se narodil 3.11.1894 ve Vysokém Veselí nad Cidlinou, kde měl i domovskou obec. Pro ruské úřady za války byl katolík. Vystudoval „českou reálku“ v Jičíně. V době sepisování legionářských dokumentů uváděl znalost jazyků německého, ruského a částečně francouzského, vše slovem i písmem a jako zvláštní znalosti dále jízdu na kole a fotografování. Před I. sv. válkou byl svobodný.

František Doležal

 Kdy byl odveden do rakousko-uherské branné moci se nepodařilo zjistit. Dne 21.6.1915 nastoupil službu jako jednoroční dobrovolník (Einjährig Freiwilliger) v „oddělení jednoročních dobrovolníků“ při C.k.zeměbraneckém pěším pluku č.12 (K.k.Landwehr-Infanterie-Regiment No.12) v Nagi Kaniži v Uhrách. Pluk měl před válkou velitelství v Čáslavi. V tomto „oddělení“ byl 2 a půl měsíce. Dne 1.9.1915 byl přidělen do důstojnické školy pro jednoroční dobrovolníky v Dorogu, taktéž v Uhrách. V důstojnické škole strávil 2 měsíce. Postupně byl 15.9.1915 povýšen na svobodníka (Gefreiter), 2.10.1915 na desátníka (Korporal) a 12.10.1915 na četaře (Zugsführer). Konečně 18.11.1915 složil zkoušku na kadet-aspiranta (Kadettaspirant) a byl také 5.1.1916 na kadet-aspiranta povýšen.

Po výcviku odjel 28.3.1916 s 19. pochodovým praporem k frontě, ale pravděpodobně ještě ne ke svému pluku, protože od 28.4.1916 navštěvoval 1 a půl měsíce důstojnický kurz 4. rakousko-uherské armády ve Vladimíru Volyňském na území dnešní Ukrajiny.

 Konečně 10.6.1916 odjel - pravděpodobně po úspěšném absolvování kurzu - s 21. pochodovým praporem na frontu ke svému pluku.

Celkem brzy na to, 5.7.1916, byl zajat Rusy v boji u Sijemky v hodnosti kadet-aspiranta, ve funkci velitele blíže nezjištěné čety a roty C.k.zeměbraneckého pěšího pluku č.12. Z dokumentů se dá vyčíst, že František Doležal byl v zajetí v Semipalatinsku. Uváděl, že se tam v prosinci 1916 poprvé přihlásil do čs. vojska, na přesný datum si nevzpomněl. Učinil tak prostřednictvím důvěrníka zajatecké organizace Vladimíra Dufka (později čs. důstojníka). Jako svědky přihlášení se do vojska uváděl po válce štkpt. Ladislava Janiše a kpt. Jaroslava Kunsta. Dufek přihlášky odeslal do Kyjeva Svazu čs. spolků na Rusi. František Doležal uvádí, že ruský náčelník zajateckého tábora slíbil brzký odjezd do vojska. Jednání bylo zdlouhavé. František Doležal tedy učinil s dalšími přihlášku do srbského armády na příslušném ruském velitelství v Semipalatinsku. Píše, že: „V důsledku přihlášky byli jsme skutečně vypraveni ze Semipalatinska 16. května 1917. Dorazili jsme však pouze do Tjumeni, neboť na dotaz omské brigády u srbské divize v Oděsse došla odpověď téměř zamítavá (přijetí srbského příslušenství [byla by nutná žádost o srbské státní občanství-pozn.aut.]), bylo to právě v období secesse českých důstojníků ze srbské armády. V Tjumeni byli jsme ihned přihlášeni do místní české organizace. Předsedou byl Dr. Kníže, jednatelem byl Šejd. Bylo nutno čekati dále na povolání a odjezd do vojska se uskutečnil teprve na zakročení emisaře podporučíka Stratila. Do čs. vojska jsem odjel s partií vedenou jednatelem Šejdem“. Posledním místem zajetí bylo tedy pro Františka Doležala západosibiřské město Tjumeň (později čs. legionářům dobře známé).

Den přímého zařazení do čs. jednotek se v různých dokumentech nepatrně liší. V jednom je uvedeno, že 25.9.1917 přišel z Tjumeni do Borispolu a byl zařazen do důstojnické školy při II. č.-s.střelecké divizi. Jinde se jako datum zařazení do vojska uvádí 26.9.1917. A v dalším dokumentu je jako datum vstupu do čs. vojska uvedeno 13.9.1917, přepsané na 25.9.1917.

František Doležal začal svou dráhu v čs. legiích jako střelec [prostý vojín-pozn.aut.]-kandidát na důstojnickou hodnost, tak, jak to bylo tehdy u bývalých rakousko-uherských důstojníků a čs. legií obvyklé.   

Dne 29.10.1917 ukončil František Doležal úspěšně pětitýdenní důstojnickou školu a byl „přejmenován“ na nejnižší důstojnickou hodnost, jako ruská armáda v době války znala, na praporčíka. Současně byl stejného dne 29.10.1917 přidělen k 7. č.-s. střeleckému Tatranskému pluku. Jeden z dokumentů ale uvádí, že byl do pluku přidělen už 27.10.1917 jako „mladší důstojník v záloze pro příští nově formované části“. Jeho osobní spis ze 17.4.1918 („poslužnyj spisok“) podepsal velitel pluku kpt.Gajda (pozdější známý generál).

Zúčastnil se odchodu tohoto pluku z Berezan (Berezaně) na Ukrajině na východ. Tehdy si asi jako ostatní čs. legionáři myslel, že odjede na západní frontu do Francie. Aby mohl vůbec Č.-s.sbor odejít na východ, musel bojem udržet železniční uzel a stanici Bachmač. František Doležal se ve dnech 6.-13.3.1918 tohoto boje účastnil jako příslušník 10. roty pluku, v oddílu kpt. Eduarda Kadlece (pozdějšího generála) a to ve směru z Bachmače na Gomel.

Z dokumentů vyplývá, že František Doležal s plukem dojel pouze do Penzy, středoruského města nedaleko od řeky Volhy (v ruském měřítku). U 18.4.1918 má v dokumentech poznámku: „OČsNR odbor pro Rusko čís.33.407 přidělen k 5. ešelonu novobranců v Penze“. Brzo na to, dne 20.4.1918, byl rozkazem Č.-s. armádního sboru č.175/2 (asi č.175 § 2) přeložen ze svého pluku do 1. č.-s. střeleckého záložního Husitského pluku. I během cesty do Francie se do čs. vojska neustále hlásili další dobrovolníci, které bylo nutno zorganizovat a dát jim velení. František Doležal byl tedy určen na tuto zodpovědnou funkci.

Tak se i stalo, že se František Doležal dne 29.5.1918 zúčastnil vystoupení tzv. Penzenské skupiny [čs. vojsk] proti bolševikům v povolžském městě Syzrani. Z 5. Ešelonu novobranců se stal Samostatný záložní půlprapor, nazývaný též Samostatný Davlekanovský půlprapor. František Doležal velel nezjištěné četě 2. roty tohoto půlpraporu.

16. ešelon - Syzraň - 19.5.1918. Sedící - podkap. Snopek, prap. Suchý Stojící - podpor. Janiš, prap. Doležal, podp. Karmazín, podp. Mach, por. Dr. Leritner, prap. Andryáš, por. Krupička

Boje v rámci Penzenské skupiny byly Františku Doležalovi počítány do 6.7.1918 a od 6.7.1918 do 3.11.1918 se účastnil tažení na Povolžské frontě. V rámci posledně jmenovaných jsou zvláště zmíněny boje u Balašejky 29.9.1918.

Jako výraz uznání za boj byl z 1. záložního pluku, I. Kurganského pochodového praporu a Samostatného Davlekanovského půlpraporu (Samostatného záložního půlpraporu) vytvořen dnem 15.8.1918 9. č.-s.střelecký K. H. Borovského pluk, jehož příslušníkem se tím pádem stal i František Doležal.

V době od 25.8.1918 do 25.9.1918 si František Doležal relativně odpočinul jako velitel železniční stanice (v originále - železničního uzlu) Čižmy. Během té doby byl 2.9.1918 přidělen k 10. rotě 9. pluku a 11.9.1918 byl ustanoven velitelem nezjištěné čety této roty. Jeden dokument tuto změnu klade do 16.10.1918.

V plukovní kronice se píše, že 14.10.1918 na st. Asekěevo byl Samostatný Davlekanovský půlprapor fakticky zrušen a stejného dne vyšel i jeho poslední rozkaz. 2. rota půlpraporu posílila 3. rotu pluku. František Doležal šel tedy do 10. roty za úplně novými lidmi.

Od 28.9.1918 byl František Doležal v bojích na Inzenské frontě a zúčastnil se těchto bojů až do ústupu ze Syzraně a Samary. Podle dokumentů až 22.10.1918 převzal velení své čety v 10. rotě. Co přesně dělal František Doležal od 25.9.1918 do 22.10.1918, není zatím přesně zjištěno, je však pravděpodobné, že ze st. Čižmy jel ke své rotě.

Po bojích a po vyvedení čs. jednotek včetně 9. pluku z protibolševické fronty se tento pluk přesunul na počátku listopadu 1918 nejprve na Ural. Zde pluk střežil část železnice mezi Čeljabinskem a Kurganem. III. prapor pluku včetně 10. roty byl nejzápadněji, v uhelném rajonu okolo města Šumicha.

Začátkem ledna 1919 se pluk přesunul na Sibiř do Kansku Jenisejského. Pluk opět střežil přidělený úsek železnice a město.

Dne 6.1.1919 byl František Doležal povýšen na podporučíka řadové služby.

V době od 15.5.1919 do 23.6.1919 se František Doležal účastnil bojů, resp. protipartyzánských operací, na tzv. Manské frontě v Sibiři. Konkrétně bojoval 18.5.1919 u místa s názvem Bliž.Imbeř, 23.5.1919 u Narvy a 11.6.1919 u Lukovských chutorů.

Od 30.6.1919 do 4.7.1919 zastával dočasně úřad velitele 10. roty. Poté byl 7.8.1919 ustanoven na funkci velitele půlroty 10. roty. Od 7.11.1919 do 12.11.1919 byl opět prozatímní velitel 10. roty. To se opakovalo ještě v době od 24.9.1919 do 3.10.1919.

To se ale již Čs. vojsko na Rusi chystalo k odjezdu z veliké země.

Dne 1.4.1920 byl František Doležal povýšen na poručíka řadové služby.

Z Vladivostoku odjel František Doležal 8.6.1920 s 29. transportem čs. vojska na anglické lodi Protesilaus. Plavil se do kanadského Vancouveru, kam přijel 21.6.1919. Odpoledne stejného dne už odjel vlakem na východ. Dne 27.6.1920 dorazili vlaky do Quebecu. Pak se pluk přesunul asi 17 km od města do vojenského tábora Valcartier. Po krátkém pobytu naplněném sportovními zážitky odjel František Doležal 18.7.1920 z Valcartieru vlakem do Halifaxu. Odtud odplul na lodi Minnekahda do německého přístavu Cuxhafenu. Poněkud složitější cestou přes Německo se František Doležal dostal 4.8.1920 do ČSR. Pluk byl přivítán v České Kubici a v Domažlicích a pak jel do Mostu.

Po návratu byl František Doležal dne 13.8.1920 odeslán na jednoměsíční dovolenou.

Pak začala další etapa života Františka Doležala.Podle oznámení Městského úřadu ve Vysokém Veselí nad Cidlinou z 30.4.1924 byl v té době František Doležal četnickým štábním kapitánem u [úřadu] Exponovaného štábního četnického důstojníka v Českých Budějovicích.

Autor: Bernard Panuš