Není známo přesné datum jeho přihlášení do čs.vojska, služba v rakousko-uherské armádě mu byla počítána do 31.7.1917. Je uvedeno několik dat jeho vstupu do vojska. Nejpravděpodobnější je, že Theodor Dvořák vstoupil do vojska 30.8.1917 (17.8.1917 st.st.) v Borispole. Služba v legiích podle zákona o legionářích se mu počítala od 29.8.1917. Byl zařazen do 5.č.-s.střeleckého Pražského T.G.Masaryka pluku. Jeho osobní číslo bylo 36 150. Ihned po svém zařazení v roce 1917 byl odeslán do důstojnického kursu II.č.-s.střelecké divize v Borispolu v délce trvání jeden a půl měsíce. V tomto kursu již přednášel o údernické taktice. Po absolvování kursu mu byla, zřejmě vzhledem k jeho předchozí aktivní službě, 12.10.1917 (29.9.1917 st.st.) přiznána hodnost štábskapitána (podkapitána). Na základě projevených údernických znalostí v důstojnickém kursu byl jmenován instruktorem údernictví a rozkazem 5.pluku č.135 ze dne 6.11.1917 (24.10.1917 st.st.) § 5 odvelen k sestavení údernického kursu pro důstojníky a poddůstojníky II.divize v Borispolu. Po shromáždění všech důstojníků a poddůstojníků údernický kurs 10.11.1917 (28.10.1917 st.st.) začal. Rozkazem II.divize č.35 ze dne 30.12.1917 (17.12.1917 st.st.) bylo nařízeno údernický kurs rozpustit a vycvičené důstojníky a poddůstojníky poslat k 5.-8.pluku. O tom všem není v osobních materiálech škpt.Dvořáka překvapivě napsáno. Je zde pouze uvedeno, že 21.12.1917 (8.12.1917 st.st.) je škpt.Dvořák převeden rozkazem II.divize č.39 § 2 k údernému praporu a jmenován jeho velitelem. K shromáždění vytvořených úderných rot došlo během 10.-16.1.1918 v městečku Jagotín. Rozkaz č.1 Úderného praporu byl vydán 10.1.1918 (28.12.1917 st.st.). V Jagotíně byl Úderný prapor do 3.3.1918.

Jako velitel Úderného praporu prodělal škpt. Dvořák ústup z Ukrajiny a cestu směrem do Vladivostoku. 26.4. 1918 se vlak Úderného praporu zastavil v Kansku-Jenisejském. K povstání proti bolševikům v tomto městě došlo brzo ráno 30.5. 1918. V materiálech škpt.Dvořáka jsou uvedeny následující boje proti bolševikům: boje při vzetí města Kanska 29.5.1918, boje u Kljukvené 16.6.1918, pochod na Krasnojarsk 17.-19.6.1918, boje u Nižního Udinska 22.-28.6.1918, pochod Bělá-Kultuk 8.-14.7.1918, boje u Kultuku 14.-20.7.1918, pochod Bajkal-Posolskája 10.-16.8.1918, boje u Posolskoj 16.-21.8.1918, boje u Nevjanska 7.9.1918. Následující boje u Vrchní Tavalgy 15.-17.9.1918, původně vepsané do spisku, jsou přeškrtnuté. Další vepsané účasti v bojích jsou Anatolská-Šajtanka 19.-20.9.1918 a poslední boje u Nižního Tagilu 22.9.-4.10.1918. Je otázka, zda se jich škpt.Dvořák zúčastnil, protože podle jiných listin byl nejprve 16.9.1918 odeslán nemocný do Jekatěrinburgské nemocnice, kde pobyl do 21.9.1918 a téměř ihned po návratu byl odeslán 27.9.1918 do Petropavlovské nemocnice, kde byl až do 11.11.1918. Jeho nemoc nebyla dosud zjištěna. V jiných listinách má škpt.Dvořák uvedeny boje: na východní frontě v Sibiři od vystoupení v Kansku, Krasnojarsk, Věrchně Udinsk, severouralská fronta do 22.9.1918.

Mezitím byl škpt.Dvořák povýšen na kapitána dne 27.8.1918 rozkazem Č.-s.sboru č.94D § 1, což bylo oznámeno v rozkaze Úderného praporu ze dne 15.9.1918 č.222 § 3 (v poslužném spisu nesprávně uveden § 2). Na základě známého rozkazu Č.-s.sboru č.117 ze dne 27.10.1918, který upravoval mimo jiné systém hodností, byl kpt.Dvořák automaticky přejmenován na majora.

12.11.1918 je mjr.Dvořák odvelen do štábu Č.-s.sboru, což je uvedeno v rozkazu Úderného praporu ze dne 20.11.1918 č.256 § 6, 30.11.1918 je vyčíslen ze seznamu Úderného praporu rozkazem Úderného praporu ze dne 14.12.1918 č.268 § 6. Tím jeho aktivní služba u úderníků končí, pravděpodobně vlivem nemoci. Úderný prapor se v té době nacházel na cestě z Jekatěrinburgu, štáb sboru se nacházel v Čeljabinsku. 4.12.1918 je definitivně převeden ke štábu sboru a zapsán do jeho seznamu důstojníků rozkazem štábu sboru č.58 § 1. Za dva dny nato, 6.12.1918 ještě formálně předává velení Úderného praporu, je jmenován instruktorem údernictví a odjíždí k 1.č.-s.střeleckému Husitskému Jana Husi pluku k vedení údernického kursu. To je určeno rozkazem štábu sboru č.59 § 12. V té době se 1.pluk od 7. do 17.12.1918 stěhoval z Čeljabinska do Petropavlovska, kde pak byly jeho jednotky do 10.2.1919. Také v kronice 1.pluku je drobná zmínka o tom, že byl v době pobytu v Petropavlovsku "zřízen kurs pro instruktory rotného údernictví". Bohužel dosud nevíme, zda se výcvik měl týkat jen 1.pluku nebo celé I.divize, s eventuelním záměrem vybudovat další úderný prapor.

2.2.1919 se mjr.Dvořák vrací od 1.pluku do Čeljabinska a ihned odjíždí do štábu právě zbudované III.divize (rozkaz štábu sboru č.11 § 4) do Krasnojarska. Téhož dne je současně jmenován vojenským attaché (přidělencem) k ruské Západní armádě (rozkaz štábu III.divize č.42). Právě vytvořená Západní armáda, od 1.1.1919 pod velením generál-poručíka M.V.Chanžina (později gen.dělostřelectva), bojovala na nejsevernějším úseku protibolševické fronty. Jižněji byla Sibiřská armáda gen.Gajdy a ještě níže Jižní armáda gen.Dutova. Štáb Západní armády se nacházel v Čeljabinsku a zde se pravděpodobně nacházel i mjr.Dvořák. Od 21.6.1919 měl pravděpodobně možnost potkat i nového velitele Západní armády generál-poručíka K.V.Sacharova. 8.7.1919 byl mjr.Dvořák zproštěn úřadu přidělence (rozkaz štábu III.divize č.81) a je převeden do zálohy skupiny B.

1.9.1919 je mjr.Dvořák přidělen (v některých dokumentech se uvádí, že dočasně) k leteckému oddílu, respektive asi do letecké školy, do kursu pozorovatelů (rozkaz štábu sboru č.109, rozkaz leteckého oddílu č.235/II ze dne 4.10.1919). To odpovídá situaci za I.sv.války, kdy na rozdíl od dnešní doby byli k letectvu přidělováni lidé fyzicky méně schopní (viz např. M.R.Štefánik). V té době byl letecký oddíl na cestě z Omska do Nikolska-Ussurijského (27.8.1919 projížděl oddíl Irkutskem), kam dorazil 15.9.1919 a kde delší dobu setrval. 5.1.1920 se mjr.Dvořák (římský katolík) oženil v římsko-katolickém kostele v Nikolsku-Ussurijském. Jeho budoucí ženou byla Věra Konstantinovna Pjankova (pravoslavná), narozená v květnu 1898 v Kyštýmu, Permská gubernie. Oddávajícím byl probošt Dr.Julius Bryllik. Pro oba novomanžele to byla první svatba. 17.1.1920 podává mjr.Dvořák žádost o sňatek, respektive spíše o schválení sňatku. Sňatek je 21.1.1920 schválen děžurným generálem (podpis nečitelný) a ještě jednou je povolen Náčelníkem prvního referátu Vojenské správy 2.2.1920 (jinde uvedeno ještě datum schválení 27.1.1920). 14.2.1920 žádá "major Leteckého oddílu Čechovojsk" Dvořák o vydávání podpory jeho ženě, jak píše, "nyní ve Vladivostoku". 15.4.1920 je tato podpora ve výši 120 rublů měsíčně přiznána od 14.2.1920. Na základě toho je vydán 15.4.1920 Československou republikou, Vojenským referátem vojenské správy na Sibiři, Etapním oddělení předtištěný Průkaz č.960 na jméno Dvořáková Věra Konstantinovna. Záznamy o vydaných penězích nebo naturáliích bohužel nejsou vyplněné.

V té době, na přelomu let 1919 a 1920, kdy již nebyla šance, že by byl letecký oddíl využit, začaly se dohadovat možnosti evakuace. V tomto smyslu odjel mjr.Dvořák spolu s několika dalšími důstojníky 2.1.1920 na krátkou služební cestu do Vladivostoku. Vrátil se 4.1.1920 se zprávou, že 7.1.1920 má být letecký oddíl ve Vladivostoku. Z Nikolska-Ussurijského se odjíždělo v noci z 5. na 6.1.1920, 6.1.1920 byl oddíl ve Vladivostoku. 10.1.1920 oddíl odjel do vlasti. Mjr.Dvořák byl z těch, kteří zůstali a ještě zajišťovali odevzdávání přebytečného materiálu leteckého oddílu. Spolu s manželkou a dalšími zbylými členy letecké školy byl evakuován transportem č.21 lodí "Titan" (někdy uvedeno "Titan Opalava"), který odjel z Vladivostoku 15.4.1920 a přes Hong-Kong, Singapur, Aden a Suezský průplav dorazil do Terstu 4.6.1920. Dne 8.6.1920 dorazil mjr.Dvořák do vlasti. Tímto dnem mu končí i počítání legionářské služby. Po návratu sloužil dále v čs.armádě, jednotku se dosud nepodařilo zjistit. Možná zůstal mjr.Dvořák u letectva, ale na jednom z dokumentů týkajících se mjr.Dvořáka je razítko Velitelství čs.horského praporu č.10.