Ferdinand Flum se narodil 17.11.1892 v Nechanicích, kde měl i domovskou příslušnost. Ve škole byl 5 let v obecné škole, 3 roky v měšťance v Nechanicích č.4, 2 roky v odborné škole v Nechanicích, kde se vyučil cukrářem a ještě 1 rok na odborném cukrářském kurzu v Praze. Zaměstnán byl jako cukrář, jinde uvedl kancelářskou praxi u firmy Antonín Munzar v Nechanicích. Před válkou bydlel v Nechanicích č.50, byl svobodný. Ze zvláštních znalostí uvedl v roce 1919 znalost jízdy na kole, motocyklu, na koni a znalost ruského jazyka slovem i písmem. Jako svou politickou příslušnost uvedl „realista“, byl tedy členem nebo příznivcem Masarykovy České strany pokrokové, menšího subjektu tehdejší české politické scény.

V rakousko-uherské armádě stihnul všechno v roce 1915. Byl v tomto roce odveden, nastoupil službu u c.a k.pěšího pluku č.18 a 21.9.1915 byl v Lucku zajat. Měl hodnost pěšáka.

Jako místo posledního pobytu v zajetí má uvedeno Samarská gubernie, Saratov, Bogulmo, nemocnice č.185. Do čs.vojska se přihlásil 4.12.1917 v Žitomíru. Zařazen byl 19.12.1917 (jednou uvedeno 15.12.1917) do 1.č.-s.střeleckého záložního Husitského pluku v hodnosti střelce. Jeho osobní číslo bylo 43328.

10.2.1918 přišel od záložního pluku na doplnění k 1.č.-s.střeleckému Jana Husi pluku. S plukem ze zúčastnil ústupu z Ukrajiny, bojů o Penzu 28.-29.5.1918 a bojů o Bezenčuk 5.6.1918. 19.6.1918 byl přidělen k 2.zdravotnímu vlaku jako kuchař. Formálně byl 3.2.1919 vymazán ze seznamů 1.pluku pro 2 měsíční nepřítomnost.

16.6.1919 přišel na službu do Vojenské nemocnice č.1 v Irkutsku (pouze jako přivelený, formálně byl obnoven jeho vztah k 1.pluku). 17.7.1919 bylo prohlížen lékařskou komisí, 19.8.1919 pak byl IV.vojenskou lékařskou komisí I.divize uznán za neschopného vojenské služby a určen k evakuaci do vlasti. 10.10.1919 byl zahrnut do seznamu stálého personálu nemocnice. V jiné poznámce je uvedeno, že 20.10.1919 byl převeden v pravomoc velitele 1.čsl.nemocnice. Na 15.12.1919 měl již předepsanou kolonku o probíhající evakuaci do vlasti, tento záznam je ale škrtnut. Místo toho byl 19.1.1920 odeslán na služební cestu do zdravotního vlaku č.4 ze které se vrátil 29.3.1920. Tentýž den je rozhodnuto o jeho evakuaci do vlasti s Vojenskou nemocnicí č.1. 23.4.1920 se Vojenská nemocnice č.1 nalodila na loď „Amerika“ a s XXII.transportem se vydala na cestu domů.

10.6.1920 přijel personál nemocnice do Prahy a 16.6.1920 byl Ferdinand Flum odeslán na repatriační dovolenou. Demobilizován byl 5.10.1920 domobraneckým okresním velitelstvím v Jičíně. Po válce se stal podúředníkem Univerzity Karlovy v Praze. Oženil se s Annou, roz. Bělinovou, bydlel v Praze-Veleslavíně č.54. Zemřel za nešťastných okolností 3.11.1934 v místě svého bydliště. Jeho nekrolog vyšel v novinách  Kanceláře legií při MNO „Čsl.legionář“ dne 19.11.1934, pohřeb se konal 8.11.1934 v krematoriu v Praze-Strašnicích s vojenskými poctami.

Autor: Bernard Panuš