Jan Hejl se narodil 10.4.1893 v Jirchářích. Dětství prožil v Praze, kde chodil do obecné školy, měšťanky a obchodní školy, kterou ukončil v červnu 1911. Za světové války byl odveden k c.k.zeměbraneckému pluku č.8. S plukem odjel do Srbska a později na frontu do Karpat a později u Lublina přeběhl k Rusům. V červenci 1917 absolvoval poddůstojnickou školu 1.záložního praporu v Bobrujsku. Se záložním plukem se účastnil bitvy u Bachmače a později prošel boji a taženími v Penzenské skupině čs.vojsk. Na Sibiři sloužil u intendantstva 1.střelecké divize ve funkci hlavního hospodáře divize. 16.4.1920 byl povýšen na poručíka správní služby ruských legií a jako hlavní hospodář 21.transportu lodi Titan a později jako velitel lodi Orotawa se 9.6.1920 vrátil do republiky. V legiích byl vyznamenán křížem sv.Jiří, Československým válečným křížem, revoluční a spojeneckou medailí.

Po svém návratu do republiky postupně dosáhl hodnosti kapitána v záloze. V červenci roku 1921 byl přijat do služeb Policejního ředitelství v Praze, kde na policejním presidiu působil v tiskovém oddělení až do příchodů Němců, kteří jej jako všechny legionáře předčasně penzionovali. Mjr.Hejl byl vyzván k odbojové činnosti. Stal se členem vojenské organizace Obrana národa. Od samého začátku byl mjr.Hejl členem redakce ilegálního časopisu „V boj – družstvo v prvním sledu“, kam dodával důležité články ze zahraničních tiskovin a časopis pomáhal distribuovat. Mjr.Hejl byl také členem významné, protiněmecké, ilegální skupiny, která vznikla na pražské radnici z rozkazu gen.Eliáše a pod přímým dohledem pražského primátora Klapky. Ilegální aktivita mjr.Hejla v protektorátu byla symbolizována „Informační ústřednou – Pravda vítězí“, kterou sám založil a do jejíhož čela se postavil. Při květnovém povstání roku 1945 se dal mjr.Jan Hejl k dispozici revolučnímu velení v Roztokách u Prahy. Byl náčelníkem štábu vojenské posádky Roztok u Prahy v bojovém úseku Praha – Bubeneč – Kralupy a všech okolních obcí na pravém i levém břehu řeky Vltavy. 29.října 1947 president republiky udělil mjr.Hejlovi Československou vojenskou medaili za zásluhy a 17.ledna 1948 obdržel uznání ministra národní obrany za podporu národního odboje směřujícího k osvobození republiky.

Jan Hejl zemřel 4.1.1978 v Praze.

(Texty z výstavy v Praze - o legionářích - četnících, policistech.)