Josef Husa se narodil 28.4.1896 v obci Včelnička, okr.Křivoklát (jinde okr.Kamenice n/Lab.) a jeho domovskou obcí byla Nová Huť, okr.Rakovník. Vychodil 8 tříd obecné školy, 1 rok měšťanské školy a 3 roky pokračovací odborné školy, vše v Nové Huti.. Před I.světovou válkou se živil jako sklář v Nové Huti. Byl v té době svobodný. Jako svou politickou orientaci uváděl později při vstupu do legií „sociální demokrat“. Pokřtěn byl nicméně jako katolík. Jako své zvláštní schopnosti uváděl při vstupu do legií umění jízdy na kole.

Za války sloužil v rakousko-uherské armádě od roku 1915, kdy byl i odveden, a to v jindřichohradeckém c.a k.pěším pluku č.75 v hodnosti pěšáka (tzn.vojína). Zajat byl 14.8.1916 u obce Josefůvka na východní frontě. Jako místo svého posledního pobytu v zajetí uvedl stanici Čašča (jinde Čadča) u Petrohradu, Petrohradská gubernie.

Do čs.vojska se Josef Husa přihlásil podle dobových dokumentů dne 10.9.1917 v Čašči a zařazen do vojska byl dne 8.10.1917 v Žitomíru. On sám jako dobu přihlášení uváděl srpen 1917 a v roce 1931 mu služba byla skutečně uznána od 24.8.1917 podle níže uvedeného dokumentu. Spolu s Josefem Husou se přihlásilo z uvedené stanice asi 12 dalších lidí, mezi nimi i František Adámek z Vožic, se kterým později složil ve stejném pluku. Přihlášení byl přítomen i jeden z četných emisarů (náborových komisařů) Odbočky Č.s.národní rady v Rusku, por.Španiel. Památníku osvobození se v dubnu 1931 podařilo objevit dopis z 24.8.1917 kde je spolu s Josefem Husou jmenováno 9 dalších vojáků, kteří se tehdy přihlásili.

Nejprve krátký čas pobyl od 8.10.1917 v Dárnici a příslušel do 3.roty Č.-s. střeleckého záložního praporu. 16.10.1917 byl záložní prapor v souvislosti s postupným budováním Č.-s.armádního sboru přejmenován a rozšířen na Č.-s.střelecký Husitský záložní pluk a z jeho 3.roty se stala 7.rota. 29.10.1917 byl Josef Husa odeslán s tzv.pochodovou rotou (pochodová rota byla určena k přemístění vojáků na posílení jednotek a po splnění tohoto úkolu se rozpustila) na doplnění právě vytvářeného 4.č.-s.střeleckého Prokopa Velikého pluku. V tomto 4.pluku byl zařazen 1.11.1917 do jeho 7.roty. V této době byl v hodnosti střelce (tzn.opět vojína). Bylo mu přiděleno osobní identifikační číslo 17094.

Se 4.plukem prodělal Josef Husa ústup z Ukrajiny na jaře 1918 a jak uvádějí dobové dokumenty, bojoval v březnu 1918 u Bachmače.  Následně se účastnil spolu se svojí 7.rotou od května 1918 bojů s bolševiky od Penzy do Samary, na Nikolajevském bojišti i tragického ústupu od Kazaně.

15.3.1919 byl Josef Husa převeden v rámci 4.pluku od 7.roty do hospodářské roty (jinde uvádí on sám jako místo přemístění „provijantní vlak 4 pluku“).

21.10.1917 Josef Husa, jak to někteří legionáři dělali, vystoupil oficiálně z římsko-katolické církve a zůstal bez vyznání.

Do vlasti se Josef Husa vrátil v roce 1920 z Vladivostoku 20.transportem na lodích Mont Vernon a Amerika. Do ČSR přijel 14.8.1920.

Josef Husa měl právo nosit Čs.revoluční medaili a Spojeneckou válečnou medaili.

10. nebo 17.12.1920 byl Josef Husa demoblilizován. V té době již měl domovskou obec z nezjištěných příčin v obci Kunemil, okr.Čáslav přestože jeho oficiálně uváděná adresa byla Nová Huť č.13. Jeho oznámení o demobilizaci, zasílané od Čs.domobraneckého okresního velitelství v Čáslavi k 37.oddělení MNO v Praze nese datum 22.2.1921.

23.7.1924 bylo Josefu Husovi vydáno legionářské potvrzení č.16815, později po výše uvedené opravě bylo nahrazeno potvrzením č.72461. Doba legionářské služby byla důležitá z hlediska peněžních nároků.

Josef Husa se v nezjištěnou dobu stal příslušníkem čs.státní policie, konkrétně náležel policejnímu ředitelství v Košicích. V roce 1931 byl obvodním inspektorem II.třídy, stále v Košicích.

(Texty z výstavy v Praze - o legionářích - četnících, policistech.)