Život Nikolaje Jevgenijeviče Šiškovského je ukázkou života ruského důstojníka. Narodil se 22.1.1882 ve Vybogské gubernii (přesné místo se nepodařilo zjistit) v rodině dědičných šlechticů Volyňské gubernie. Studoval v Pskovském kadetském sboru (vojenské střední škole) v Pskovu a v Alexandrovském junkerském učilišti (vojenské vysoké škole) v Moskvě. Začátek studia ve vojenském učilišti dne 1.9.1901 mu byl počítán jako začátek vojenské služby.

Školu ukončil s výtečným prospěchem v hodnosti podporučíka – jak bylo obvyklé – a byl přidělen do 8.finského střeleckého pluku. Na vysvětlenou uvádíme, že pluk byl „finský“ jen dle jména, jeho vojáci pocházeli z Ruské říše, nikoliv z Velkoknížectví finského. V pluku zastával funkci pobočníka u I.praporu.

18.10.1905 byl převeden do 3.střeleckého pluku, kde jak bylo obvyklé, střídal různé funkce. Postupně byl prozatímním velitelem 8.roty, po povýšení na poručíka mladším důstojníkem „učebné komandy“ (plukovní školy poddůstojníků), prozatímním náčelníkem „učebné komandy“, mladším důstojníkem 1.roty, mladším důstojníkem kulometného oddílu a náčelníkem „nestrojové roty“ (roty kuchařů, ševců atd.).

Jak je uvedeno v jeho materiálech, 6.12.1910 byl výše zmíněný 3.střelecký pluk přejmenován na Leib-gardový 3.střelecký pluk. Šiškovský se tedy stal důstojníkem gardy. V roce 1911 byl povýšen na štabs-kapitána, v roce 1913 se stal velitelem 3.roty pluku.

19.7.1914 odpochodoval s plukem do války. Během roku 1915 byl náčelníkem hospodářské části pluku, stal se zástupcem velitele pluku a byl povýšen na kapitána.

27.5.1915 byl evakuován (není zřetelné, zda po zranění, ale lze to předpokládat) a zařazen do 2.gardového střeleckého záložního praporu. V týlu zastával různé funkce. Ke svému pluku se vrátil až 3.2.1917. Stal se velitelem 11.roty, krátce na to 9.roty a na konci února 1917 velitelem II.praporu pluku. 5.4.1917 byl povýšen na plukovníka. To již ale bylo po únorové revoluci, která radikálně změnila běh dějin nejen Ruské říše.

Dne 18.8.1917 byl plukovník Šiškovský převeden v pravomoc náčelníka štábu I.česko-slovenské střelecké divize a 24.8.1917 byl s definitivní platností určen jako velitel nově vznikajícího 4.česko-slovenského střeleckého pluku.

28.3.1918 obdržel třídenní dovolenou. 4.pluk se v té době nacházel v Polonnoje na území dnešní Ukrajiny. K pluku se plk.Šiškovský již nevrátil. Ve vzpomínkách současníků je jeho odchod vzpomínán jako útěk, div ne zbabělost, ale je nutné si uvědomit, že politické vedení našeho odboje, tedy OČsNR tehdy ustupovala skoro všem požadavkům bolševické vlády s vidinou odchodu do Francie. Jedním z požadavků bylo i to, aby v čs.jednotkách nebyli ruští důstojníci. Rozkazem pluku ze dne 11.4.1918 bylo nařízeno plk.Šiškovského vyškrtnou ze seznamu důstojníků pluku. Další osud plk.Šiškovského se nepodařilo zjistit.

Plk.Šiškovský byl vyznamenán řádem sv.Anny IV.stupně s nápisem „Za chrabrost“, řádem sv.Anny III.stupně s meči a bantem (mašlí), řádem sv.Stanislava III.stupně s meči a bantem (mašlí) a řádem řádem sv.Anny II.stupně s meči a bantem (mašlí). Byl doporučen k vyznamenání řádem sv.Vladímíra IV.stupně s meči a bantem (mašlí).

Autor: Bernard Panuš