Jan Jerie se narodil 17.11.1887 v Hrádku u Nechanic, okr.Hradec Králové (jinde je uveden Prostějov a také Uherské Hradisko). Příslušný byl do Hrádku u Nechanic. Chodil 3 roky do obecné školy v Hrádku a 2 roky do měšťanky v Nechanicích. Před válkou pracoval jako tesař v Hrádku. Jako zvláštní znalost uváděl jízdu na kole. Jako svou adresu uvedl nejdříve adresu otce Františka Jerie, U.Hradisko, Prostějov, ale tento údaj je později přeškrtnut a je zde uvedeno jméno jeho ženy Marie Jerie, Hrádek u Nechanic. Jako svou politickou příslušnost uvádí národní socialista.

Do rakousko-uherské armády byl Jan Jerie odveden 10.5.1908. Kde vykonával vojenskou základní službu není zjištěno. V době války nastoupil službu 28.7.1914 v Jičíně a sloužil u c.a k.pěšího pluku č.74 jako pěšák.

Zajat byl velmi brzo, 13.9.1914 u Nemirova. Jednou z věcí, kterou dohodli zástupci našeho odboje v Rusku s ruskou vládou, bylo zaměstnávání našich dělníků a řemeslníků v ruských továrnách. Aby nedošlo k omylu, v drtivé většině případů se tito de facto váleční zajatci mohli volně bez dozoru pohybovat na záruku našich odbojových organizací v místě, kde pracovali a za svou práci dostávali plat, postupně stejný, jako ruští dělníci. Některé to vedlo k tomu, že této práci dávali přednost před vstupem do vojenských jednotek. Nešlo tedy v drtivé většině případů o nějakou „otrockou práci“ apod.. Jan Jerie byl podle vlastních slov zaměstnán od 10.8.1916 v jižním Rusku, v Taganrogu, v Rusko-Baltickém závodě na dělostřelecké náboje jako soustružník. Do tohoto závodu přišel z Taškentu. Co dělal tam, není zjištěno. Po válce Jan Jerie žádal Kancelář čs.legií při MNO o uznání legionářské služby. Uváděl 2 svědky své válečné činnosti, předsedu taganrogské čs.zajatecké organizace dr.Němce a člena výboru této organizace Rudolfa Robla. Archiv ruské legie sděluje v odpovědi Kanceláři čs.legií ze dne 20.10.1920, že: „Na závod přišel skutečně z Taškentu a jelikož není v archívu z tohoto místa žádných záznamů, není nám možné zjistiti, jestli jmenovaný při učiněné přihlášce na práce pro obranu zavázal se vstoupiti do československého vojska“. Nakonec mu byla legionářská služba uznána skutečně od 10.8.1916.

V továrně pracoval Jan Jerie do 15.3.1918. Následně musel absolvovat cestu z jižního Ruska, z Taganrogu, do středního Ruska, do Penzy. Do vojska se přihlásil 1.4.1918 v Penze. Jako datum zařazení do čs.vojska mu bylo vedeno někde datum 1.4.1918 a jinde 15.5.1918. Na jedné z listin je veden od 2.4.1918 jako zapsaný do seznamu 5.č.-s.střeleckého Pražského T.G.Masaryka pluku a od 26.5.1918 do 4.pochodové (dočasně u pluku vytvořené) roty. Zařazen byl jako střelec, jeho osobní číslo bylo 59115.

13.12.1918 je Jan Jerie převeden do II.pochodového praporu při II.divizi. Ihned 14.12.1918 je povýšen na svobodníka „za správné konání služby“. 9.2.1919 je prapor přejmenován, respektive použit, při tvoření 12.čsl.střeleckého pluku (později, podle materiálů Jana Jerie od 6.12.1919, 12.střeleckého pluku M.R.Štefánika). Jan Jerie je příslušníkem 5.roty pluku. 9.4.1919 je přeložen „v zájmu služby“ ke strážnímu oddílu. Takový strážní oddíl (policejní oddíl, policejní komanda) existoval u každého pluku a konal službu dnešní Vojenské policie. Tato služba byla v průběhu roku 1919 v Čs.vojsku na Rusi (dříve Č.-s.armádní sbor) reformována. Byly vytvořeny strážní oddíly u velitelství všech 3 divizí i u velitelství Čs.vojska na Rusi. Konaly službu vojenské policie, kriminální služby i justiční a vězeňské stráže. 24.11.1919 byl podle rozkazu Čs.vojska na Rusi z října 1919 i u 12.pluku dosavadní název „strážní oddíl“ změněn na „strážnický oddíl“ a celá služba na „strážnickou“ (na rozdíl od různých strážních formací, které zůstaly, ale nekonaly službu vojenské policie).

31.12.1919 byl Jan Jerie povýšen s platností od 1.1.1920 na desátníka a 3.5.1920 s platností od 1.5.1920 na četaře, vždy „za svědomité konání povinností a bezúhonné chování“.

Jan Jerie odjel s 33.transportem čs.vojska 21.7.1920 z Vladivostoku. 9.9.1920 dojel do Terstu a 14.9.1920 dosáhnul vlasti. 18.9.1920 byl odeslán na repatriační dovolenou.

Jako účast v bojích má uvedenou ochranu magistrály (sibiřské železnice) na úseku Krasnojarsk-Filimonovo a boje zadních jednotek III.divize při odchodu vojska do Vladivostoku, vše s 12.plukem. O ukončení jeho služby jsou v dokumentech různé údaje. Jeden říká, že byl demobilizován 21.12.1920.

Autor: Bernard Panuš