Josef Jiroutek se narodil 27.6.1889 otci Josefovi. Příslušný byl do Roudničky, okr.Hradec Králové. Vychodil obecnou a měšťanskou školu. Pracoval jako hotelový domovník v nezjištěném hotelu. Jeho manželkou byla Anna Jiroutková, bydlící v Mladé Boleslavi 64. Její jméno spolu s bydlištěm je bez upřesnění uvedeno v kolonce „Místo posledního pobytu doma (rodičů, příbuzných)“. Politicky se hlásil k národním sociálům (Česká strana národně sociální).

Mobilizován byl v roce 1915. Nastoupil službu u c.k.zeměbraneckého pluku č.2 jako řadový vojín. Zajat byl 16.6.1916 v Brodech (jinde se uvádí „u Rudnice“). V zajetí naposledy pobýval v cukrovaru, ve Špikově, v Podolské gubernii.

Jako dobrovolec se přihlásil 1.4.1917. K jeho rusky psanému Poslužnému spisku je přilepen hektografovaný lístek s nevyplněným dnem a měsícem a s rokem 1917, který vlastnoručně podepsal. Text na lístku je: „Potvrzuji tímto, že vstupuji dobrovolně do řad Česko-Slováckého vojska“. Čas jeho zařazení do vojska zůstává vzhledem k množství údajů  v osobním spisu nezjištěn. 4.7.1917 měl být zařazen do Č.-s.založního praporu, do nestálého stavu 2.roty. V tomtéž dokumentu 12.8.1917 odchází s pochodovou rotou na doplnění 2.č.-s.střeleckého pluku a je vymazán ze seznamu záložního praporu. Podle jiného dokumentu měl 27.8.1917 přijít ke 2.pluku od záložního praporu a měl být zapsán k 11.rotě. Podle třetí listiny měl být zařazený do čs.vojska 6.7.1917 a to do 2.č.-s.střeleckého pluku, 11.roty, jako střelec. A napočtvrté měl být zařazen do čs.vojska 15.6.1917 v Bobrujsku. Tak nebo onak, jeho staré osobní číslo bylo 9984, nové pak 98290.

16.10.1917 je v jeho složce nečitelný záznam o převelení. 5.1.1918 byl Josef Jiroutek povýšen na svobodníka. Stále byl u 2.pluku. následně se pravděpodobně s 2.plukem účastnil bojů proti bolševikům.

12.10.1918 byl „vyznamenán a pochválen uveřejněním jeho hrdinných skutků v plukovním rozkazu č.854“.

20.3.1919 byl odeslán na léčení do Petropavlovské nemocnice, kam přišel 27.3.1919. 29.4.1919 byl předán do 5.zdravotnického vlaku, kam dorazil 30.4.1919 a kterým odjel na další léčení do Vladivostoku. 3.6.1919 přišel do nemocnice na Ruském ostrově (v blízkosti Vladivostoku). Od 30.6.1919 byl přidělen hospodářské části nemocnice na Ruském ostrově jako holič. Brzo nato, 3.7.1919, byl převeden do IV.etapní stanice na Ruském ostrově jako ošetřovatel choromyslných. Mezitím byl 6.7.1919 po více než 2 měsíční nepřítomnosti vymazán ze seznamů pluku.

1.5.1920 byl Josef Jiroutek povýšen na desátníka (jinde je toto upřesněno na desátníka správní služby). Již mu byl vystaven Evakuačním úřadem čsl.vojska na Rusi evakuační Průkaz a měl brzo odjet domů.

Dne 5.7.1920 ve 22:00 hod večer se na Ruském ostrově (v rajoně ruského 35.pluku) stala nešťastná událost, která byla pro Josefa Jiroutku osudná a která je ovšem svým způsobem  aktuální i dnes. Přespřílišná sebedůvěra, nedodržování bezpečnostních předpisů – to může přivodit neštěstí i v dnešní době. Nechme hovořit dobový Protokol: „Vypovídají četař 4.etap.stanice S v a t o š Josef a střelec téže části Š e p Václav, kteří bydleli se zraněným Jiroutkem. Z výpovědi obou svědků nešťastného případu vysvítá:

Desátník Jiroutek prošel kurs granátnický a dle jeho vlastních slov byl znalcem granátů a třaskavin. Minu, která byla příčinou nešťastného zranění, našel Jiroutek mezi patronami. Byla prý obalena smolou a to vedlo Jiroutka k domněnce, že to není mina, nýbrž předmět k illuminaci, cosi jako pochodeň. Proto nepovažoval ji za nebezpečnou a dokonce prý dne 4. července sekal do ní sekerou v přítomnosti Šepa, ba i zapálil jí, ale Šep ji zhasnul a varoval jej před neopatrným zacházením s minou. Jiroutek odbyl ho poukazem na své znalosti a zacházel neopatrně s minou dále. Večer dne 5. července v době koncertu pořádaného na oslavu výročí Mistra Jana Husi při prvním výstřelu z hmoždíře, vyběhl Jiroutek na ulici, vrátil se s poznámkou: „…já jim musím odpověděti…“ – zapálil za dveřmi minu, patrně v domnění, že je to illuminační předmět. Šep, který stál opodál za dřevěným domkem a díval se na hořící Husovu hranici, slyšel pojednou ohromnou detonaci, běžel k místu, kde se stal výbuch a našel Jiroutka v tratolišti krve, jak naříká“.

Následky byly strašlivé. Přestože šel náhodou okolo lékař, který ihned poskytl první pomoc, zranění byla příliš vážná. Několik slov z Lékařského nálezu: „Na pravé ruce první, druhý a třetí prst utržen, čtvrtý a pátý zůstal viseti na kousku kůže…S obou ran [na hlavě] vytékala massa mozková…Pavé oko úplně vyraženo…“. Josef Jiroutek zemřel dne 5.8.1920 ve 13:00 hod v Čs.vojenské nemocnici č.5 ve Vladivostoku. Do vlasti se vrátila pouze bedna s jeho osobními předměty. Josef Jiroutek byl pohřben 8.8.1920 na hřbitově „Ullis“ ve Vladivostoku do hrobu č.170.

Autor: Bernard Panuš