Narodil se 5. 4. 1890 v Praze. Jeho otec byl spisovatel Jan Klecanda, buditelský novinář a lidový novelista. Jiří Klecanda absolvoval gymnázium v Praze, v Žitné ulici, studoval historii na pražské univerzitě a zároveň pracoval v Zemském archívu. V roce 1909 odcestoval do Petrohradu studovat byzantologii – kolébku slovanství.

Přes velké finanční a v důsledku toho i zdravotní potíže se pilně věnoval studiu, koncem roku 1909 se stal pomocníkem v Imperatorské  akademii nauk v Petrohradě. Pracoval především ve slovanském oddělení a doplnil jej o československý oddíl. V roce 1910 pracoval 11 měsíců na své disertační práci s názvem “ Život sv. Ondřeje řeckého“, která byla otištěna ve Zprávách Akademie nauk. V letech 1910 – 1915 pracoval při vydávání Slovanské bibliografie. Pracoval na byzantské paleografii. Za světové války velmi brzy zanechal vědecké činnosti a věnoval se našemu boji za svobodu.

V roce 1912 Jiří Klecanda vynaložil nemalé úsilí, aby Pěvecké sdružení moravských učitelů vystoupilo ve třech hlavních městech ruské veleříše, což se v roce 1913 uskutečnilo. Zájezd

posílil národní uvědomění i sebevědomí našich krajanů žijících v Rusku a vzbudil zájem v kruzích vážné inteligence. Náročné přípravné práce umožnily Klecandovi poznat krajany mimo Petrohrad a ukázaly jeho neobyčejnou schopnost i výkonnost.

Dne 4. srpna 1914 se konala v Petrohradě velká manifestace vyvolaná protestním projevem našich krajanů proti ústředním mocnostem. O dva dny později byl na schůzi Českého výpomocného spolku ustanoven Komitét pro pomoc obětem války, zejména pro ochranu našich krajanů, kteří byli rakouskými či uherskými příslušníky, neboť právě oni byli citelně poškozováni a ohrožováni mimořádnými válečnými opatřeními. Klecanda hned na ustavující schůzi Komitétu 7. srpna 1914 podal návrh na sestavení memoranda o československé otázce a našem programu samostatnosti. Klecanda vypracoval Pamětní spis o československé otázce, který Český výpomocný spolek v Petrohradě vydal tiskem a podal vládě, vlivným osobám ze světa  politického, vojenského i kulturního.

Pamětní spis o československé otázce byl odborným vědeckým pojednáním a jeho zásadní význam spočíval ve skutečnosti, že hned od počátku našeho boje za svobodu byl jasně a správně vysloven program jednoty československé. Klecanda byl delegátem v deputacích, které memorandum odevzdávaly členům vlády. V první polovině září 1914 Český komitét v Moskvě svolával zástupce ostatních krajanských spolků k vypracování memoranda pro cara, to mu pak bylo odevzdáno 17. 9. 1914 čtyřčlennou deputací za účasti Klecandy. V březnu 1915 byl na sjezdu v Moskvě ustanoven Svaz československých spolků na  Rusi. Svaz měl za úkol zabývat se spolkovou agendou, péčí o válkou poškozené krajany, v neposlední řadě zde probíhala činnost revolučně – politická, práce pro samostatný československý stát, který má vzniknout za bezprostřední účasti našeho národa, zejména tvořením dobrovolnického vojska.

Klecanda byl zvolen tajemníkem Svazu. Díky jeho nezdolnému úsilí bylo dosaženo velkých úspěchů: při rozšiřování České družiny na pluk a pak na brigádu, založení týdeníku Čechoslovák v Petrohradě, souhlas vlády s projektem zaměstnat naše zajatce v továrnách pracujících pro ruskou armádu ajn. To bylo do roku 1915…V roce 1916 kyjevská skupina strhla na sebe vedení Svazu a Klecanda se pak začal věnovat především propagační činnosti. Měl rozsáhlé styky ve vědeckých, úřednických i politických kruzích, což mu umožnilo hájit naši věc i přes podvratnou činnost několika našich lidí a zastánců odumírajícího režimu.

Na počátku května 1917 byl svolán druhý výroční sjezd Svazu. Měl charakter československého národního sjezdu, zúčastnili se ho jak delegáti krajanských spolků, tak i zástupci oddílů našeho vojska a revolučních organizací zajateckých. Hned na první pracovní schůzi byla jako nejvyšší orgán naší národní revoluce uznána Československá národní rada v čele s profesorem Masarykem a bylo usneseno zřídit pro Rusko její Odbočku. Klecanda byl zvolen tajemníkem Odbočky.

V Rusku v té době panovalo dvojvládí – vládní orgány se přely o moc se sověty, kteří byli proti pokračování války. Úkoly našeho vedení se v této situaci velmi ztížily. Předseda Odbočky, prezident Masaryk, ve svých pamětech vzpomíná: „ Velkou pomocí mě byl Jiří Klecanda…Znal dobře poměry v Petrohradě, v ministerstvech a armádě, a byl svým literárním povoláním ve styku s akademiky a profesory. Jako sekretář Odbočky chodil se mnou po všech ruských civilních a vojenských úřadech. Mnohé obchůzky a intervence vykonával sám úspěšně…byl spolehlivým tlumočníkem našeho programu.“

V první polovině října 1917 nejvyšší ruské velitelství povolilo zformovat československý armádní sbor a uznalo jako autoritu Československou národní radu. Klecanda byl jmenován plnomocným zástupcem ( komisařem ) Československé národní rady ve stanu nejvyššího velitele ruských front. V polovině listopadu se zmocnili vlády nad Ruskem bolševici. Klecanda měl osobní proti- bolševické cítění, přesto i s úřady nového režimu usilovně jednal o našich politických a vojenských věcech. Profesor Masaryk  7. 3. 1918 odjížděl z Ruska a Klecandu zplnomocnil , aby jménem Československé národní rady jednal ohledně politických otázek. V té době bylo naše vojsko na cestě z Ruska. Klecanda vyjednával se sovětskou vládou o průjezdu vojska do Vladivostoku a dosáhl uspokojivé dohody o tom, jak provést odzbrojení našeho vojska, sovětskou vládou požadované. Mezitím orgány této vlády v Penze přinutily naše vedení k přijetí podmínek daleko těžších. Pro Klecandu to byl další důkaz neupřímnosti sovětů k našemu vojsku.

Na počátku dubna 1918 přijel Klecanda do Penzy, aby informoval Odbočku. Nastaly nové potíže v naší přepravě a tak Klecanda 10 .4. odjel vyjednávat do Samary, tam onemocněl, 16. 4. jej převzal do ošetřování československý lékař, téměř se již uzdravil, ale přišla další těžká zdravotní komplikace, které jeho vyčerpané tělo 28. 4. 1918 podlehlo. Zemřel ve vlaku na nádraží v Omsku, kde byl pochován na tamním hřbitově. Umřel ve středu vojska, pro které pracoval od počátku světové války. Na poslední cestě jej doprovodila čestná rota, nad otevřeným hrobem zazněla naše národní hymna. Na jeho hrobě v Omsku mu byl velmi brzy postaven prostý pomník. Při manifestačním legionářském sjezdu 28. června 1924 byla odhalena pamětní deska na jeho rodném domě v Mezibranské ulici v Praze 2 .

Veškeré informace o Jiřím Klecandovi jsem čerpala ze sepsaných vzpomínek Jana Kudely -jeho přítele, který na něho vzpomíná jako na milého člověka, s úctou a láskou…

Když jsem dočetla poslední řádky této malé knížečky, na mysl mi přišel krátký ale výstižný verš:

Pro národ svůj

Hlavou proti zdi bych šel,

Byť bych při tom

Duši svou vypustiti měl!

Jan Klecanda se  svým způsobem bytí zařadil mezi ty velké Čechy, kteří si tento verš prožili doslova a do písmene…Čest jeho památce.