Lavr Georgijevič Kornilov se narodil 31.8. 1870 v Usť – Kamenogorsku ( v dnešním SV Kazachstánu ). Na studiích si vedl velmi úspěšně. Nejprve absolvoval školu 1. Sibiřského kadetského sboru imperátora Alexandra I. v Omsku. Poté si pro své matematické nadání vybral Michajlovské dělostřelecké učiliště v Petrohradě, které dokončil v hodnosti podporučíka. Své vzdělání dovršil na nejprestižnější ruské vojenské škole – Nikolajevské akademii generálního štábu, v srpnu roku 1897 složil poslední zkoušky a v hodnosti kapitána z akademie odešel.

Služba ve střední Asii a Indii ( 1898 – 1904 )

Od roku 1898 se věnoval zpravodajské službě ve Střední Asii. Na základě této činnosti vydal roku 1901 knihu “ Východní Turkestán a Kašgarsko“, v níž zveřejnil informace o této dosud neznámé zemi, popsal její geografii, obyvatelstvo a armádu. Kapitán Kornilov byl povýšen na podplukovníka a vyznamenán Řádem sv. Stanislava III.stupně a Řádem sv. Vladimíra IV. stupně. V letech 1904 – 1904 působil v Indii, podrobně sledoval britská koloniální vojska a jejich vazby s místními.

Rusko – japonská válka ( 1904 – 1905 )

8.února 1904 japonské námořnictvo zaútočilo na přístav Port Artur. V této válce se Lavr Kornilov vyznamenal v bitvě u Mukdenu a za projevené hrdinství a odvahu obdržel Řád sv, Georgie IV. stupně a zlatou šavli s vyrytým nápisem “ Za chrabrost “. V lednu 1906 se Lavr vrátil z Mandžuska do Petrohradu jako důstojník.

Kornilov v Číně (1907 – 1904 )

Kornilov pracoval jako vojenský atašé v Číně a dle zvyku, zvláštní pozornost věnoval vojákům a organizaci armády. O čínských silách se vyjádřil takto: „ Moderní čínská armáda se vyvíjí teprve krátce a vykazuje proto mnoho nedostatků. Pokud však vezmeme v úvahu samotný počet vojáků a téměř nevyčerpatelné zálohy, je nutné Čínu považovat za potencionálního nepřítele.“

První světová válka

Na počátku světové války byl Kornilov velitelem 1. brigády 48. pěší divize, která chránila levé křídlo generála Brusilova, jež operovala v Haliči. Boje se navzdory počasí vyvíjely dobře: 19. listopadu byla dobyta Dukla, 23. listopadu Rusové překročili Lapkovský průsmyk a postupně sestupovali do Uherské nížiny. 8. armádní sbor obsadil Medzilaborce a 24. sbor získal Humenné. V bojích v Karpatech Kornilov se svou divizí zajal 1200 nepřátelských vojáků i s jejich velitelem, generálmajorem Wilhemem Raftem. 29. ledna 1915 Kornilovova divize ( nazývaná Ocelová ) zajala cca 3000 rakousko – uherských vojáků. Lavr byl 14. února 1915 povýšen na generálporučíka.V druhé polovině dubna podnikl velmi odvážný útok na nepřátelskou divizi, při které byl těžce raněn a spolu se sedmi dalšími vojáky zajat. V rakouském táboře mu byla poskytnuta nejlepší lékařská péče. Když se vzpamatoval ze svých zranění, začal studovat české dějiny a český jazyk – to jej velmi ovlivnilo a stal se velkým příznivcem našeho československého boje za národní svobodu a nezávislost. V zajetí pobyl přes rok. Za pomoci českého lékaře Františka Mrňáka se mu podařilo utéci zpět do Ruska. Po příjezdu do Petrohradu byl Lavr prohlášen národním hrdinou a vyznamenán Řádem sv. Georgie III. stupně.

Rusko na cestě k revoluci, rok 1917

V únoru 1917 vypukla v Rusku revoluce. Car Mikoláš II. Byl svržen. Kornilov, jakožto velitel petrohradského vojenského okruhu nechal cara i s rodinou uvěznit. Lavr měl udržet a zklidnit bouřící se petrohradské davy. Chtěl nasadit armádu, ale po neshodě s Prozatímní vládou , s Kerenským v čele, se vzdal své funkce a opět zamířil na frontu.

V průběhu revoluce se začala ruská armáda zevnitř brzy rozpadat vlivem bolševické protiválečné propagandy. Kerenský, předseda Prozatímní vlády, jmenoval Kornilova velitelem ruské armády, jejíž morálka upadala a stávala se neschopnou v boji proti nepříteli. Vzhledem k této situaci Kornilov vypracoval vlastní program jak posílit armádu, který u Prozatímní vlády nebyl schválen. Především Kerenský se obával síly a vlivu Kornilova a to do té míry, že jej falešně obvinil z plánovaného převratu a nechal nakonec uvěznit spolu s dalšími “ Kornilovci“ v Bychově ( Mogilevská gubernie, SV Běloruska ).

V říjnu 1917 bolševici svrhli Prozatímní vládu a provedli další převrat. Vězni v Bychově byli postupně propuštěni. Zbylých pět vězňů včetně Kornilova propustil nový vrchní velitel armád Nikolaj Nikolajevič Duchonin, aniž by informoval celoarmádní výbor – ten nechal Duchonina za tento čin brutálně zavraždit. Propuštěným generálům ( Lavr Kornilov, Anton Děnikin, Ivan Romanovský, Sergej Markov, Alexandr Lakomský ), se podařilo uprchnout za kozáky k břehům Donu. Začala se formovat protibolševická Dobrovolnická armáda, jejíž velitelem byl jmenován v prosinci 1917 Kornilov. Alexej Kaledin byl pověřen formováním kozáckých jednotek na Donu, Vasilij Flug sjednocoval protibolševický odpor na Sibiři, Michail Alexejev celou akci finančně zaštiťoval a vyjednával se spojenci v zahraničí. Bohužel kozáci nebyli jednotni, ti co se přiklonili k bolševikům zřídili Kozácký vojensko – revoluční výbor v čele s Fjodorem Podtělkovem. Ataman donského kozáctva tuto proradnost neunesl a počátkem roku 1918 se zastřelil.

Postupující sovětská armáda Vladimíra Alexandroviče Antonova – Ovsejenka donutila Kornilova  přesunout Dobrovolnickou armádu do Kubáňských stepí. Mnohonásobná přesila Rudých drtila unavené a promrzlé vojáky Dobrovolnické armády, avšak ti se svým Kornilovem v čele,neztráceli naději. Kornilov se rozhodl udeřit na bolševické vojenské síly koncentrované v Jekatěrinodaru ( od roku 1920 Krasnodar ). První útok skončil neúspěchem. Kornilov se nenechal odradit a na 13.4. 1918 stanovil datum druhého útoku na město. Nedaleko bojiště, v osamělé budově 2 km od města, umístil Lavr sídlo generálního štábu. V den připravovaného útoku seděl Kornilov u stolu a studoval útočný plán, když přímo do místnosti vletěl granát a střepina prorazila Kornilovovi spánek.

Kornilov byl tajně pohřben cca 50 km od Jekatětinodaru u malé vesničky Gnachbau ( součást německé kolonie ). Bohužel 15.4 1918 obsadili vesnici Rudí, tělo hrdiny vykopali, zneuctili a rozprášili po okolní krajině.

Na závěr několik slov M. J. Janovského :

„ Zejména my Čechoslováci, kterým se dostalo v dějinách naší veliké anabase té slávy a cti, abychom také pro Rusko prolévali krev, budeme vždy ctíti v Kornilovovi vojevůdce, který jest příkladem vojenských ctností, vlastence, který na věky bude hlásat proti všem nepřátelům vnějším i vnitřním :“ Lepší smrt, než život v otroctví.“ “

Informace jsem čerpala :

M. J. Janovský “ Generál Lavr Georgievič Kornilov “

Josef  Šach “ Rek osmnáctého roku “

A v neposlední řadě z velmi obšírně vypracovaného životopisu, který v případě zájmu, naleznete na internetové adrese : www.palba.cz/ lidé,militárie a jiné/osobnosti,vojáci,příběhy/Lavr Kornilov

Mým záměrem bylo připomenout si významného člověka, který vždy stál za Čechoslováky v době, kdy se rozhodovalo o samotném vzniku naší republiky.

Autor: Radka Růžičková