Velitel 4.pluku od 6.4.1919 do návratu do vlasti

Josef Kroutil se narodil 10.3.1879 v Koválovicích u Tištína, okr. Kojetín, na Moravě. Po ukončení základního vzdělání absolvoval s maturitou 8 tříd českého gymnázia v Třebíči. Ze znalostí jazyků uváděl ruštinu, němčinu a francouzštinu („málo“), obojí slovem i písmem. Byl přednostou stanice v Barnsdorfu u Krňova ve Slezsku. Toto povolání mu dovolovalo do rubriky zvláštních znalostí uvádět: „telegrafování, telefonování, jízdu na koni, na kole a dopravní službu na žel.dráze“. Před válkou byl ženat a měl 3 děti, jako bydliště uváděl výše zmíněný Bransdorf u Krňova ve Slezsku.

Josef Kroutil

Kdy byl Josef Kroutil odveden do rakousko-uherské armády nebylo zjištěno. 1.10.1898 nastoupil službu jako jednoroční dobrovolník u 54.pluku a na 12 měsíců byl v „důstojnické škole pro jednoroční dobrovolníky při 54.pěším pluku“. Postupně byl povyšován: roku 1899 na desátníka a pak na šikovatele, roku 1900 na kadet-šikovatele, roku 1901 na „fänricha“, roku 1905 na poručíka. 1.1.1914 byl přeřazen k 32.zeměbraneckému pluku. Kdy konkrétně byl mobilizován není zřejmé. Válečná služba se mu počítala od 1.12.1914. Dne 4.12.1914 byl „naznačen“ na velitele čety, 28.12.1914 „odejel do pole v hodnosti poručíka v úřadě velitele čety“. 1.1.1915 byl povýšen na nadporučíka. V lednu a v únoru 1915 se zúčastnil bojů na řece Nidě, všeobecného nástupu (útoku) od vsi Siemiechów na řece Bělé, přes Rzeszów k Starému Městu na Sáně. 19.5.1915 byl zajat „jako nadporučík v úřadě velitele setniny“ (roty). Místo pobytu v zajetí nebylo zjištěno. Služba v rakousko-uherské armádě se mu počítala do 30.6.1917.

Do čs. armády se přihlásil v roce 1916, zařazen byl 31.7.1917 v hodnosti poručíka („přejmenován z odpovídající hodnosti rakouské služby“) k 3.č.-s.střeleckému pluku, kde byl ustanoven skutečným velitelem III.praporu. Za dobrý výcvik dobrovolců byl pochválen v plukovním rozkazu. Měl osobní číslo 36.002.

V září 1917 byl nejdříve dne 7.9.1917 „v zájmu služby“ převeden do 1.č.-s.stř.Husitského záložního pluku s „naznačením na úřad velitele praporu“ a ve dnech 15.-17.9.1917 byl zatímním velitelem 2.č.-s.střeleckého pluku, tehdy již Jiřího z Poděbrad. To bylo jen dočasné „angažmá“, 2.pluk si téměř ihned převzal definitivní velitel plk.Koňjuka. Por.Kroutil 9.9.1917 přijel k 1.záložnímu pluku a 12.9.1917 se ujmul velení III.praporu tohoto pluku.

Do konce roku 1917 vykonal Josef Kroutil 2 služební cesty a dne 18.12.1917 odjel do Polonného na 1 a půl měsíční kurs pro velitele praporů zřízený při štábu I.divize. Rozkazem z 16.10.1917, uveřejněném v rozkaze pluku ze dne 23.12.1917 byl „určen na službu v hodnosti podkapitána“. 9.2.1918 se Josef Kroutil vrátil z kurzu k pluku a následujícího dne si opět převzal svůj III.prapor. To se ale již 1.záložní pluk chystal k odjezdu z Ukrajiny a 23.2.1918 pluk skutečně opustil Žitomír.

Pluk se účastnil bojů u Bachmače a 10.3.1918 se bojů zúčastnil i Josef Kroutil.

Dne 23.3.1918, když byl pluk v Razskazově, odešlo v souvislosti s chystaným odjezdem pluku do Francie množství důstojníků a vojenských úředníků (Rusů i Čechů) z pluku a to včetně dosavadního velitele pluku pplk.D.N.Makarova. 25.3.1918 byl Josef Kroutil ustanoven „zatímním“ velitelem pluku, což bylo ještě potvrzeno rozhodnutím I.divize, uveřejněným v plukovním rozkaze ze dne 2.4.1918. Josef Kroutil se svých povinností oficiálně ujal 3.4.1918. Dodáváme, že pluk byl v Razskazově několik týdnů až se 29.3.1918 vydal na další cestu na východ.

Během svého velení vykonal Josef Kroutil další dvě služební cesty. 24.4.1918 předal velení plukem por.Petříkovi a od stejného dne byl pomocníkem velitele pluku, kdy mu současně bylo nařízeno plnit povinnosti velitele III.praporu.

9.5.1918 byl Josef Kroutil rozhodnutím OČSNR jmenován komisařem při štábu 1.záložního pluku a 11.5.1918 byl jmenován velitelem II.ešelonu (vlaku) ustupujícího pluku.

To ale již pomalu byla doba otevřeného nepřátelství mezi čs.dobrovolníky a bolševiky. V noci z 28.na 29.5.1918 se 1.záložní pluk (spolu se 4.plukem) účastnil bojů  a obsazení Penzy. Josef Kroutil se bojů účastnil také. Z dalšího bojového nasazení má Josef Kroutil uvedeno: 6.6.1918 u Bezenčuku, 25.-26.6.1918 u Buzuluku, 22.7.1918 na Tirlanské frontě, 6.-21.8.1918 u Nikolajevska.

V materiálech Josefa Kroutila je další záznam k jeho osobě až u 15.8.1918, kdy byl z 1.záložního pluku a dalších jednotek utvořen 9.čs.stř.pluk K.H.Borovského. Ke stejnému datu byl ale Josef Kroutil „naznačen“ velitelem zcela nového 1.čs.stř.záložního pluku se sídlem v Omsku a z jeho „starého“ pluku mu bylo souzeno odejít. Z dalších záznamů uveďme, že Josef Kroutil byl rozkazem I.divize, uveřejněným v rozkazu 9.pluku ze dne 29.8.1918, povýšen „za chrabrost a vynikající službu v posledních bojích“ na kapitána. 3.9.1918 odjel Josef Kroutil ke svému novému pluku.

V dalších záznamech jsou poněkud nejasnosti, protože Josef Kroutil se měl velení nového pluku ujmout až 6.4.1919. Jiný dokument není tak skoupý. Josef Kroutil podle něj 3.9.1918 odjel od 9.pluku a 7.9.1918 se ujal velení 1.záložního pluku v Omsku. 30.9.1918 se pak měl stát posádkovým velitelem (jen čs.jednotek) v Omsku. V Omsku měl také potlačit bolševické povstání.

V souvislosti s rozkazem Čs.sboru č.117 byl Josef Kroutil v říjnu 1918 přejmenován z kapitána na majora.

V některých dokumentech následuje až záznam z 11.4.1919: „Na základě telegramu velitele čsl.vojska na Rusi z 19.t.m.č.1543 jmenován velit.4.pluku“. V jiných dokumentech je ale uvedeno, že 17.3.1919 je Josefu Kroutilovi přikázáno převzít velení 4.plukem a že 23.3.1919 předal velení 1.záložního pluku a byl vyškrtnut ze seznamu tohoto pluku.

O převzetí velení 4.plukem není ve Služebním výkazu Josefa Kroutila ani řádka. Následují záznamy o služebních cestách, např. do Irkutska nebo do Čeremchova.

Dne 24.9.1919 bylo v rozkazu 4.pluku uveřejněna zpráva ze dne 28.7.1919 o vyznamenání  Josefa Kroutila „řádem M.R.Štefánika „Sokol“ I. (s meči)“. 21.10.1919 je uveřejněno jeho povýšení na podplukovníka řadové služby. 23.3.1920 byl „dekorován zástupcem anglické vlády anglickým křížem „Distinguished Service Order“. Stejného dne byl jmenován velitelem 20.lodního transportu (transportu 4.a 5.pluku) a z Vladivostoku byl na lodi Amerika evakuován do vlasti.

Do ČSR přijel Josef Kroutil 13.6.1920. Legionářská služba mu byla počítána do 1.7.1920. 4.pluku velel do roku 1921. Od roku 1921 do roku 1922 byl velitelem Čs.pěšího pluku č.6 Hanáckého, od roku 1923 (jinde – od roku 1922) velel 13.pěší brigádě v Olomouci, od roku 1930 8.pěší divizi v Opavě. V roce 1935 byl penzionován. Byl členem Nezávislé jednoty čs.legionářů.

Divizní generál v.v. Josef Kroutil zemřel 22.1.1936. Smuteční obřad začal s veškerými poctami v Opavě, pohřeb se konal v Koralovicích nebo Kovalovicích u Nezamyslic na Moravě.

Autor: Bernard Panuš