U některých čs.legionářů, zejména čs.legionářů z Ruska, se při nejlepší snaze nepodaří z archívních materiálů sestavit přesný průběh jejich vojenské služby. Snad se k nim někdy přihlásí jejich potomci a na světlo Boží se dostanou zastrčené deníky, zaprášené dokumenty a popraskané fotografie. Tím spíše hrozí zapomenutí tzv.čs.Kornilovcům z let 1918-1919, kteří – přestože bojovali proti témuž nepříteli – nebyli zrovna připomínáni ani v dobách 1.republiky. Faktem ovšem zůstává, že mnohým z nich byl přiznán charakter čs.legionářů a rozhodně by neměli zůstat zapomenuti. Jedním z nich byl i voják, jehož osud budu popisovat v následujících řádcích.

Václav Mašlan se narodil 7.4.1896 v Kostelci, v politickém okrese Holešov, který byl i jeho domovskou obcí. Otec se jmenoval Antonín. Václav Mašlan absolvoval 5 tříd obecné školy a 1 třídu měšťanské školy, alespoň tak vykládám poznámku „1 měst.“ v dokumentech. Před válkou byl dělníkem a byl svobodný.

Ve válce sloužil u c.a k.pěšího pluku č.54 (K.u.K.Infanterie-Regiment No 54, před válkou byl v Olomouci) a u c.a k.pěšího pluku č.57 (K.u.K.Infanterie-Regiment No 57, před válkou byl v Tarnowě, v Haliči). Proč šel k 57.pluku se nepodařilo zjistit.

Zajat byl 17.1.1916 u obce nebo v oblasti s názvem Bučač. V zajetí byl v zajateckém táboře v Dárnici u Kyjeva.

V „Českém vojsku“ byl od 14.9.1916 (st.stylu), byl zařazen do nestálého stavu 1.záložní roty (v zázemí), o čemž je zmínka v r.č.768 § 7 1.č.-s.střeleckého pluku. Jeho osobní číslo bylo 37173.

Dne 20.11.1916 (st.stylu) byl převeden z 1.záložní roty do Č.-s.záložního střeleckého praporu a vymazán ze seznamů 1.pluku (r.č.820 § 6 1.pluku).

Ovšem podle „poslužného spisku“ záložního praporu byl převeden z 1.pluku nestálého stavu 1.záložní roty už 19.11.1916 (st.stylu) a „začíslen v spisky“ praporu  „s naznačením“ do 2.roty (r.č.3 § 8 záložního praporu).

Dne 16.12.1916 (st.stylu) měl být Václav Mašlan poslán s pochodovou rotou na doplnění 1.č.-s.střeleckého pluku (na frontu) a vyškrtnut ze seznamů praporu (r.č.31 § 16 záložního praporu). V následující poznámce ze stejného 16.12.1916  je uvedeno, že v rozporu s § 16 r.č.31 nebyl odtransportován do 1.pluku, ale do 2.č.-s.střeleckého pluku (r.č.69 § 5 záložního praporu). Jinde je ovšem uveden datum dřívější – již 15.12.1916 (a opět r.č.31 § 16 a r.č.69 § 5, obojí záložního praporu).

„Poslužný spisek“ 2.pluku také uvádí dřívější datum, a sice že už 15.12.1916 Václav Mašlan přibyl ze záložního praporu a byl zapsán do seznamů pluku a 11.roty (r.č.227 § 2 2.pluku). Zachoval se rusky psaný podpis Václava Mašlana ze 14.2.1917 (st.stylu) pod prohlášením, že jako střelec 11.roty 2.pluku „dobrovolně vstupuje do služby JEHO CÍSAŘSKÉMU VELIČENSTVU v Česko-Slovenské střelecké brigádě“.

Další zápis je zaškrtaný, ale jiný dokument informaci částečně potvrzuje – Václav Mašlan přijal buď 2.2.1917 nebo 4.2.1917 (obojí st.stylu) pravoslaví a jméno Vjačeslav (r.č.279 § 3 2.pluku).

Buď dne 7.7.1917 nebo dne 2.8.1917 byl Václav Mašlan raněn a odeslán na léčení (r.č.481 § 25 2.pluku).

V „knize podpor str. 156 zápis č.2703“ nalezli pracovníci KLEGu poznámku, že Václav Mašlan byl odtransportován prostřednictvím „57.týlového evakuačního punktu“ a že mu byla vyplacena podpora 3 ruble.

Dále pracovníci KLEGu zjistili, že dne 16.7.1917 byl Václav Mašlan „lékařskou komisí při lazaretu č.7“ odeslán na jednoměsíční zdravotní dovolenou. Opět je zde odkaz na „knihu podpor II.str. 164“. Bohužel se zatím nikomu nepodařilo zjistit, kam přesně odjel. Pokud by se dalo soudit z několika jiných příkladů, vydal se do jižního Ruska.

Jak bylo obvyklé, dne 7.12.1917 byl Václav Mašlan po déle než dvouměsíční nepřítomnosti u jednotky vyškrtnut ze seznamu pluku a roty (r.č.640 asi 2.pluku).

Dále o Václavu Mašlanovi po několik měsíců nic nevíme. Léčení na jihu mu patrně zabránilo k návratu k Č.-s.sboru.

Dne 28.3.1918 padl Václav Mašlan v Kubánské oblasti v boji u Filipovky jako „příslušník Kornilova praporu“. Pohřben byl ve vesnici Kalužinskaja.

Pokud můžu soudit z nám známé literatury (a pokud jsem se nezmýlil o 13 dní), byla to doba, kdy vojáci protibolševické Dobrovolnické armády předpokládali brzké dobití Jekatěrinodaru. Ing. L.V.Polovcov, přímý účastník, píše: „Na břehu Kubáně proti Jelizavetinské je živo. 2.a 3.brigáda se již přepravila a druhý den se bijí pod Jekatěrinodarem. Markovci ochraňují týl přepravy, odrážejí bouřné útoky námořníků přibyvších z Novorossijska. Přeprava šla pomalu; přihnaná ze sousedního statku pramice byla děravá a její provaz nebyl v pořádku. Ale molodci Češi z inženýrského [ženijního – pozn.aut.] praporu pracovali bez ustání. Upletli druhý provaz, přivázali pramici a převoz se urychlil. Provaz se znovu trhá; opět ku práci. Velice pomohli armádě tito Češi již dříve správkou neschůdných zdánlivě hatí a zničených mostů. A hned od sekery a lopaty k pušce a směle do boje. Jejich vůdcové – hrbaťoučký plk.Král a pplk.Němeček – vždy stejně klidní, jak v boji, tak v práci, byli neúnavní. Málo Čechů se vrátilo z pochodu; složili kosti za sesterskou jim jedinou Rus.”. Pokud tedy lze odhadovat, zúčastnil se Václav Mašlan více než poloviny Ledového pochodu.

Legionářská služby byla Václavu Mašlanovi nejdříve uznána dne 6.4.1925 v době od 14.9.1916 do 7.12.1917, později, po objevení a prozkoumání dalších faktů v prosinci 1935, v době od 14.9.1916 do 23.3.1918. O jeho uznání jakožto legionáře se staralo i v roce 1925, i v roce 1935, DOV Valašské Meziříčí, což si překládám jako „doplňovací okresní velitelství“, ale mohu se mýlit.

Autor: Bernard Panuš