Arnošt Nohýnek se narodil 5.1.1877, jeho rodnou i domovskou obcí byly Kocňovice, okr.Mnichovo Hradiště. Jako vzdělání uváděl 5 tříd obecné školy, 5 třídy měšťanské školy a odbornou sklenářskou školu v Mnichově v Bavorsku. Arnošt Nohýnek se živil jako sklenář. Jako zvláštní znalosti v legiích uváděl jízdu na kole a na koni, znalost německého i ruského jazyka slovem i písmem. Politicky se hlásil k národním sociálům (Česká strana národně sociální). Místem jeho posledního pobytu před I.světovou válkou byly Nechanice, kde měl svou ženu a kde bydlel v Palackého ul.61. Měl 2 děti. V jednom z dokumentů jsou jako domovská uvedeny již Nechanice.

Do rakousko-uherské armády byl odveden 29.3.1901, o jeho základní vojenské službě nevíme nic. V první světové válce nastoupil službu v Mladé Boleslavi v c.k.zeměbraneckém pluku č.10 jako pěšák (dnes vojín). V jednom z dokumentů je uváděna jeho služba v c.a k.pěším pluku č.94, ale může jít i o omyl. Zajat měl být jako příslušník 10.zeměbraneckého pluku 22.3.1915 v Přemyšlu.

Jako poslední místo pobytu v zajetí je uvedeno Paramanův rudník (doly) v Donské oblasti (oblasti, která byla pod správou Donského kozáckého vojska). Do čs.vojska se Arnošt Nohýnek přihlásil v červnu 1917 v Novočerkassku. Do čs.vojska byl zařazen 26.9.1917 (jinde 15.10.1917) v Borispole, kde u 5.č.-s.střeleckého Pražského T.G.M.pluku existoval sborný punkt-shromažďovací místo-při tvoření II.č.-s.střelecké divize. Zařazen byl jako střelec, jeho osobní číslo bylo 50113. Přímo do jednotky byl zařazen 2.11.1917, a to do výše uvedeného 5.pluku, do 9.roty. U 9.roty byl zapsán 7.11.1917.

Již 30.11.1917 byl převeden do divisijního obozu (zásobovacího oddílu) II.divize a byl vymazán ze seznamů 9.roty a pravděpodobně i 5.pluku. S obozem se účastnil následujících událostí, ústupu z Ukrajiny a zahájení bojů s bolševiky. Konkrétně je v jeho materiálech uvedena účast v bojích v Nižně-Udinsku dne 22.5.1918.

22.8.1918 byl převeden z divizního obozu a zapsán při úřadu Hlavního vojenského kontrolora. Zatím není zjištěno, zda tento úřad byl součástí našich jednotek nebo ruských protibolševických jednotek. 6.9.1918 byl povýšen na svobodníka a 1.10.1918 na desátníka. 24.12.1918 ze zúčastnil likvidace povstání v Kulomzině. 1.7. (ijůna) 1919 byl převeden do oddílu zvláštního určení při francouzské vojenské misi. 1.9.1919 byl převeden do pravomoci štábu Čs.vojska na Rusi.

14.1.1920 přišel od štábu Čs.vojska na Rusi a vrátil se k obozu, tentokrát k obozu čs.posádky města Irkutska (jinde města Irkutska a stanice Innokentěvské). 8.2.1920 byl „naznačen četařem“ I.vozatajské čety. Nejednalo se tedy pravděpodobně o povýšení, ale o jmenování do úřadu. Brzo, 12.2.1920 byl zařazen do II.vozatajské čety jako poddůstojník. Opět se pravděpodobně jednalo o zastávání úřadu. 28.2.1920 byl potvrzen jako člen komise, přebírající výstroj. 22.3.1920 se stal skladníkem skladu zbraní. 22.4.1920 mu byla na základě vyšších rozkazů „přiznána“ hodnost desátníka s platností od 17.1.1920. Pokud by jsme připustili, že v případě úřadu Hlavního vojenského kontrolora se jedná o ruský úřad, měl by tento zmatek v povyšování jisté vysvětlení. U některých jedinců a v některých případech docházelo totiž v čs.jednotkách ke složitému uznávání a neuznávání hodností dosažených v ruské armádě (byť třeba v letech 1914-1917).

25.4.1920 byl Arnošt Nohýnek převeden z obozu do pravomoci velitele čs.posádky města Vladivostoku. 2.5.1920 byl převeden na „výkon služby“ (tj.převeden z dosavadních nebojových funkcí) a zapsán do seznamu 1.roty čs.Vladivostocké posádky. 13.7.1920 byl Arnošt Nohýnek převeden do pravomoci náčelníka štábu čs.oddílu Dálného východu. Tento oddíl, kterému velel gen.Čeček, byl na úrovni divize, ale plnil specifické úkoly. Arnošt Nohýnek byl určen ke službě ve strážnickém oddílu (oddílu Vojenské policie). Na jiném lístku, který se nachází v dokumentech Arnošta Nohýnka, je zpráva o zaslání služebního výkazu od 1.roty Vladivostocké posádky náčelníku strážnického oddílu při velitelství čs.vojsk Dálného východu. 28.9.1920 byl Arnošt Nohýnek povýšen na četaře řadové služby.

Do vlasti se Arnošt Nohýnek vrátil s 35.transportem.

Autor: Bernard Panuš