Josef Tomášek se narodil 1.2.1886 v Nechanicích, okr.Hradec Králové, příslušný byl tamtéž. Vychodil obecnou a měšťanskou školu. Před válkou byl zaměstnán jako hudebník. Oženil se 19.5.1910 v Petrokovské [údaj je špatně čitelný] gubernii, Lodžském újezdu, městě Lodž, v římsko-katolickém kostele Sv.Kříže se slečnou Emilií Česakovou. Do války se narodilo 1 dítě.

Jak sám píše, před válkou žil s ženou ve Varšavě. Toto město bylo tehdy součástí Ruské říše. Po vypuknutí války byla celá rodina v roce 1915 evakuována do Orenburku.

V Orenburku se Josef Tomášek podle vlastních slov přihlásil v roce 1916 do místní čs.organizace, tedy v době počátku jejího fungování. Setrval v ní do roku 1918. Jako důvody, proč nevstoupil do čs.vojska, uváděl:

„1.)tělesná slabost, pro níž jsem v Rakousku nebyl odveden a 2.)starost o často churavou ženu v cizině“. Dále uvádí v „žádosti o přiznání práva legionáře“: „v červenci a srpnu 1918 usnadňoval jsem svojí pomocí obtížnou práci českých kontrarozvědek v Orenburgu, jakožto místních poměrů znalý. Když čsl.vojsko odstoupilo od Samary, byli jsme v Orenburgu zbaveni železničního spojení se Sibiří a tu s úmyslem vstoupiti do čsl.legií vyjel jsem 22. října 1918 vozem do Trojicka a odtud drahou do Omska, kamž jsem dojel 10. listopadu 1918 a následujícího dne, tj. 11. listopadu byl přijat jako dobrovolec a přidělen do 9.roty 1.zál.pluku. V té době ani já, ani kdokoliv jiný v Omsku ničeho nevěděl o převratu ve vlasti 28./X.1918“.

Josef Tomášek se totiž do čs.vojska přihlásil až po datu, kterou zákon po válce stanovil pro uznání charakteru legionáře. Tím datem byl právě den vzniku ČSR. Z dokumentace v jeho složce víme, že Josef Tomášek byl skutečně členem orenburské čs.organizace od roku 1916 do roku 1918. Potvrzuje mu to bývalý předseda této organizace Gründl. Ve složce je také potvrzení o zaplacení tzv.Národní daně, dobrovolného příspěvku na odboj, vybíraného mezi Čechy a částečně i Slováky po celém světě.

Z hlediska jiných dokumentů byl Josef Tomášek zařazen do seznamu Omské sborné stanice v Omsku 11.11.1918. 15.11.1918 byl zařazen do 9.roty 1.čs. střeleckého záložního pluku. Tato jednotka byla nově vytvořená, nemá nic společného s 9.čs.střeleckým plukem K.H.Borovského a brzo se zmenšila jen na záložní doplňovací rotu. Většina dobrovolníků už byla přidělena k jednotkám a noví zájemci nebyli. Josef Tomášek měl hodnost střelce a osobní číslo 78430. Jeho žena zůstala v Omsku.

Dalším údajem je až jeho prohlášení za sběha 6.5.1919. Toto prohlášení však bylo 22.5.1919 zrušeno. Co v té době dělal Josef Tomášek není zjištěno, jen z jedné poznámky by mohlo vyplývat, že v Omsku u pluku byl do ledna 1919. Současně byl Josef Tomášek 22.5.1919 přidělen ke strážní rotě v Charbině.

Ze dne 5.6.1919 je přiložen první záznam o šetření lékařské komise z Vladivostoku, která u střelce 1.záložního pluku Josefa Tomáška shledala nedoslýchavost na pravé ucho.

3.7.1919 měl být Josef Tomášek převeden do 7.roty nového 1.záložního pluku, ale jiným písmem má ke stejnému datu 3.7.1919 napsáno: „Vzhledem k likvidaci 1.zál.čsl.stř.pluku 1.zál.dopl.rota vyděluje se jako samostat.jedn[otka]. Vymazán ze seznamu pluku…Zapsán do seznamu zál.dopl.roty“.

Z 5.7.1919 je v dokumentaci další doklad o konání lékařské komise ve Vladivostoku, která zkoumala střelce „1.zál/9“ jednotky Josefa Tomáška a opět shledala onemocnění. Z dalších poznámek je zřejmé, že Josef Tomášek žil od 6.7.1919 ve Vladivostoku, v místě zvaném Ruský ostrov. V nezjištěný čas dostal jako voják „dovolenou bez omezení lhůty“. Nakonec byl 1.9.1919 Josef Tomášek určen k evakuaci. Mezi říjnem a listopadem 1919 ještě probíhá korespondence čs.vojenských úředníků, mimo jiné o Josefu Tomáškovi. Žádají provedení prohlídky některých vojáků u lékařské komise a: „budou-li uznáni schopnými, ať vykonávají službu“. Josef Tomášek ovšem odjel i s ženou (o dítěti není zmínka) 22.11.1919 11.transportem na lodi Italy-Maru z Vladivostoku. 6.1.1920 byl přistál transport v Terstu a následně se Josef Tomášek dostal po letech do vlasti.

Zajímavou součástí spisu je Průkaz č.673 vydaný v nezjištěnou dobu v I.evakuační stanici ve Vladivostoku paní Emilii Tomáškové. Ten jí umožňoval jakožto manželce čs.legionáře pobírat určitou podporu.

Autor: Bernard Panuš