"Legionářům z Ruska je jeho jméno dobře známo. Ač ruské národnosti, pochopil duši na­šich dobrovolců a tak jim splácel za důvěru láskou, oddaností. Vedl je od vítězství k vítěz­ství, vzdoroval s nimi až desetinásobným přesi­lám. To voják, dodejme dobrý voják, neza­pomíná.

Gen. Vojcechovský, nar. 29. října 1883 ve Vi­tebsku, absolvoval konstantinské dělostřelecké učiliště a nikolajevskou akademii generálního štábu. Účastnil se jako mladičký důstojník války rusko-japonské. Deset let poté válčí na zá­padní frontě ruské. Po dalších třech letech při­chází jako podplukovník gen. štábu do našich legií, jím začíná se náčelnictví štábu 1. divise „husitské“, stává se velitelem 3. pluku, v Čelja­binsku je náčelníkem štábu čsl. armádního sboru. Zde na hranicích evropsko-asijských do­stává se mu slavného úkolu, který nebyl myslitelný bez naprosté důvěry sjezdu čsl. vojsk na Rusi, resp. zvoleného jim výkonného výboru. Nekonečný_-řetěz nedorozuměni mezi čsl. legie­mi a místními sověty podél železnice propuká posléze v ozbrojený konflikt, tříčlenné vojenské kolegium je pověřeno provést evakuaci čs. vojsk „vlastním pořádkem^" a vedle por. Čečka a kap. Gajdy je oním třetím právě pluk. Vojcechov­ský. Prvý před Volhou, druhý za Irtyšem a třetí uprostřed obou skupin, vzdálených od se­be několik tisíc km, v počáteční vojenské situ­aci, jaké válečné dějiny dosud neznaly, tak za­čata byla anabase. Z původního zajištěni boku magistrály vznikla v oblasti jekatěrinburské hlavní fronta, kterou organisuje plk. Vojce­chovský s jedinečným zdarem, arciť nikoliv bez těžkých obětí. Bitva tagjlská jest jedním z ratolístků ve věnci krásných úspěchů tohoto velitele. Vystřídán gen. Gajdou a jeho 2. divisí a mladým armádním sborem gen. Pepeljajeva, odchází s prořídlými čs. prapory velet jižnější skupině, kde jmenován generálem čs. vojsk na Rusi.

Když legie zrevidovaly své úkoly na Rusi a táhly se na magistrálu, odešel tento ruský vlastenec pochopitelně tam, kam mu kázalo svě­domí, k tzv. kolčakovské armádě. S touto sdílí dobré i zlé, více však zlého. Žádný osud není tak černý, nemilosrdný, aby zastínil tragédii zbytků této armády. Vedl je gen. Vojcechovský přes zamrzlé jezero Bajkalské dále k východu, kam se čs. divise byly přece jen dostaly za úče­lem konečné repatriace kolem zeměkoule."  (Národní politika - vydáno za období první republiky)

Generál Vojcechovský odjel v květnu 1920 do Evropy a na jaře roku 1921 byl opět přijat do služeb čsl. armády. Z počátku byl velitelem 24. pěší brigády, potom velitelem 9. pěší divise. Od roku 1927 do roku 1935 byl zemským vojenským velitelem v Brně. Od roku 1935 pak zemským vojenským velitelem v Praze. V osudovém září roku 1938 společně s generálem R. Lužou vyvíjel nátlak na E. Beneše, aby vydal příkaz k boji. Za nacistické okupace se podílel na budování odbojové organizace Obrana národa. Během okupace však byl pod neustálým dohledem Gestapa. Dne 12.5.1945 byl odvlečen sovětskou jednotkou SMĚRŠ do sovětského svazu a to za mlčení čs.orgánů. Zahynul dne 7. dubna 1951 v táboře Ozerlag v Tajšetu. Čest jeho památce!