Josef Výtvar se narodil ve středu 1. října 1891 ve Velkém Oseku. Dne 7.srpna 1905 úspěšně absolvoval měšťanskou školu. Od 13. března 1911 do 14. září 1912 pracoval jako pomocný skladní dozorce K. k. Rakouských státních drah. Dle osvědčení vydaném tímto úřadem, před nástupem na povinnou vojenskou službu, svou práci konal velmi pilně a dokonale.

Dne 1. října 1912 byl odveden k 36. pěšímu pluku, který měl tou dobou sídlo v Mladé Boleslavi. Těsně před koncem jeho dvouleté presenční služby ho však u pluku zastihla všeobecná mobilizace a následně osudný den 28. července 1914, kdy byla vyhlášena Rakousko-Uherskem válka Srbsku. V Mladé Boleslavi setrval do začátku srpna a následně s 36. pěším plukem, 14.Feldkompanií odjel na frontu. Již dne 16. srpna 1914 byl povýšen do hodnosti desátníka a následně 12. listopadu vyznamenán za udatnost stříbrnou medailí 2. stupně a povýšen do hodnost četaře. O jeho službě v rakouské armádě se toho však moc nedochovalo. Dne 23. 5. 1916 (jinde uvedeno také 1. 8. 1916, v dopisu od přítele jest uvedeno datum 27. 5. 1916) se dostává do zajetí u Siňavy v Haliči. Sám Josef Výtvar uvádí, že do zajetí se dostal dobrovolně, což však není nijak podloženo.

Josef Výtvar ve vlasti ( s dekorací za 1. ledový pochod)

Ze zajateckého tábora se dostal do zaměstnání na rudníku Paramonova (Donská oblast) v závodě na výrobu podkov. Zároveň uváděl, že právě zde byl jedním ze zakládajících členů zajatecké organizace Čechů, která byla založena v tomto místě začátkem roku 1916. Z dalších dokumentů se lze dočíst, že se v dubnu roku 1916 hlásil do Československého vojska na Rusi, což také potvrdil v roce 1932 jednatel organizace Josef Borovec a bratr Bohumil Jarý. Tento fakt však vzhledem k nedostatečné dokumentaci armáda neuznala. V archivu památníku odboje se však nachází záznam o přihlášce Josefa Výtvara na práce pro obranu a osvobození ze dne 15. července 1916, což nebylo bráno jako přihláška do vojska. Pravdou je, že toho času většina závodů nechtěla České pracovníky z důvodů kvalitní kvalifikace propouštět a uvolňovat je do vojska, což je také v jednom dokumentu komentováno Josefem Výtvarem kde uvádí, že na rozkaz Kijeva má zůstat v závodě pracujícím pro armádu. Ze záznamů vydaných Vlasovským podkonním závodem lze vyčíst, že i zde byl hodnocen jako dobrý pracovník.V závodě formálně setrval do 8. ledna 1918. Ze závodu se měl dostat k 6. Čs. Střeleckému pluku, konkrétně k 6. rotě. Podle dokumentů se však již 5. ledna 1918 vydal s transportem Čechoslováků přes Charkov do Borispolu. Následkem bolševického povstání však byla v tomto směru trať přerušena a nebylo možno se na určené místo dostat. Proto se tato skupina snažila objet překážku přes Rostov. Na Rostov se však již tou dobou  valili Němci a Maďaři. Proto se rozhodl (pravděpodobně 8. ledna 1918) zde vstoupit do právě se tvořícího Československého inženýrného pluku Dobrovolnické armády gen. Kornilova. Přesný popis jeho působení se bohužel nedochoval, ale z některých dokumentů je možné vyčíst, že do dne 14.6.1918 přijímal účast ve všech bojích Dobrovolnické armády za svobodu Donu a Kubáně a že rozhodnutím Vojskového kruhu Vševelikého vojska Donského ze dne 1.5. tohoto roku § 8 má právo být přijat do kozáctva, což bylo potvrzeno plukovním razítkem. Během bojů s bolševiky byl těžce raněn do pravé ruky a následkem průstřelu mu byl přerušen hlavní nerv. Tento fakt je dle dobového dokumentu formulován takto: „Vydané volnoopreděljájuščímu se (důst.zástupci) Česko-slovenského praporu Vitvaru Alexandru na potvrzení toho, že komisí lékařů Evakuační stanice Dobrovolnické armády dne 20.12.1918 je následkem …..(lékařské termíny) … ranění kulkou pravé plece) s poškozením  nervu uznán potřebným pro speciální léčbu, na což je mu udělena dovolená 6 týdnů, což se podpisy a otiskem úředního razítka potvrzuje.

20.12.1918 Novočerkask Předseda komise podpis lékaři 3x podpis představitel vojenských orgánů podpis“. To tedy znamená že službu u Dobrovolnické armády konal až do 20. 12  1918, kdy je z této armády propuštěn. Další dokument vypovídá o vyznamenáni J. Výtvara v rámci Dobrovolnické armády : „Potvrzení č.307/10905, Majitel tohoto potvrzení mladší poddůstojník (desátník) Česko-slovenského samostatného pěšího praporu Dobrovolnické armády Vitvar Josef jako účastník prvního Kubáňského pochodu je vyznamenán vyznamenáním (“znakem otličija“) prvního Kubáňského pochodu prvního stupně.Odůvodnění: Rozkaz Dobrovolnické armády ze dne 21.9.1918 č.49917.4. (těžce čitelné nazvání měsíce, asi duben) 1919 město Jekatěrinodar„Děžurnyj“ generál štábu vrchního velitele Ozbrojených sil jihu Ruska generál-major Náčelník oddělení vyznamenání plukovník“. Po přeléčení raněné ruky je dne 1. 4. 1919 zařazen v Rostovu na Donu do Repatriační stanice Československé republiky, kde vykonává funkci registrátora. Po ukončení činnosti Repatriačnní stanice je dne 29. 2. 1920 propuštěn z jejich služeb a vrací se do vlasti. Dále je ve vlasti dne 27.7.1920 přeložen do zálohy v hodnosti četaře a zařazen k hraničářskému praporu č.10 ( do hran. praporů byli zařazováni lidé, kteří byli naprosto loajální vůči republice – byly to tzv. elitní jednotky tehdejší armády).

Dekorace za první ledový pochod z pozůstalosti Josefa Výtvara

Autor: Jiří Charfreitag