Jaroslav Motl se narodil 5.5.1894 v Gluchově, okr. Gluchov, v Sasku. Příslušný ovšem byl do Smíchova, okr. Smíchov. Bydliště ve vlasti uváděl na Smíchově, Ferdinandovo nábř. 27.

Ke školní docházce Jaroslava Motla víme jen, že vystudoval osmileté gymnázium v Praze-Smíchově. Studium zakončil maturitou. Před válkou byl právníkem. Byl svobodný, evangelík augsburského vyznání, hlásil se ke členství v Sokolu. Jako své zvláštní schopnosti uvedl v legiích jízdu na koni a znalost jazyka německého, ruského, srbského a francouzského.

Válečnou službu prodělal v c.a k.pěším pluku č.102, s předválečným sídlem velitelství v Benešově, v letech 1914-1915 jako jednoroční dobrovolník. Zajat byl 23.9.1915 v Lucku jako kadet, stále jednoroční dobrovolník a velitel čety uvedeného pěšího pluku č.102 po 4 měsících pobytu v zákopech.

Do srbské armády se přihlásil 1.4.1916 (jinde je uvedeno 1.5.1916). V srbské armádě sloužil od 1.5.1916 v I.dobrovolnické divizi 2.pěším pluku jako podporučík a velitel čety. V některých dokumentech se objevuje datum 1.6.1916 – jedná se pravděpodobně o datum povýšení do hodnosti podporučíka nebo o datum skutečného zahájení služby v Srbské dobrovolnické divizi. Čs.vojáci – bývalí jednoroční dobrovolníci – procházeli srbskými kurzy a byli pak za bojové zásluhy a dle potřeby povyšováni na důstojníky. Jinde v záznamech se také objevuje poznámka, že Jaroslav Motl velel 65 lidem své čety a konal i službu zástupce velitele roty.

Srbská dobrovolnická divize byla zahraniční jednotka srbské královské armády, tvořená srbskými důstojníky a jihoslovanskými (srbskými, chorvatskými, slovinskými atd.) zajatci, bývalými příslušníky rakousko-uherské armády. Začala být vytvářena již na přelomu zimy 1915/1916, centrum formování bylo v Oděsse na jihu Ruska. Již zmíněný kádr srbských důstojníků do Ruska přijel v dubnu 1916. Je třeba si uvědomit, že v uvedené době bylo Srbsko po těžkých bojích již dobito a okupováno. Srbsku ovšem zůstala vláda – nyní v exilu, zahraniční velvyslanectví a bylo uznáváno jako stát. Menšina jeho evakuované armády v počtu asi 100000 vojáků se reorganizovala na ostrově Korfu. Srbské vedení šahalo po každé příležitosti, kterou by rozmnožilo svojí sílu. Byla prováděna náborová akce po celém světě mezi krajany a vznikla též uvedená Srbská dobrovolnická divize.

Do Srbské dobrovolnické divize se dostali většinou Češi, kteří byli zajatí na východní frontě, v Rusku. Tito čs.dobrovolníci  byli již mnohdy přihlášeni do České družiny, ale urputné boje čs.politického vedení o moc nad odbojem v Rusku, které o měsíce a roky oddalovali jejich nástup do čs.jednotek a současně povolení ruské vlády srbským složkám, že mohou přijímat i české vojáky mnohé vedl k přesvědčení, že proti společnému nepříteli je možné bojovat i v řadách srbských jednotek. Do řad Srbské dobrovolnické divize se posléze dostalo asi 90 důstojníků a 200-300 vojáků. Zejména čs.důstojníci – přirozeně nižších hodností - tak byli rozeseti snad v každém srbském pluku.

Bojové nasazení Srbské dobrovolnické divize souviselo s úsilím dohodových vlád přesvědčit Rumunsko, aby vstoupilo do války proti Bulharsku, Rakousko-Uhersku a Německu. 27.8.1916 vypovědělo Rumunsko válku centrálním mocnostem. Srbská dobrovolnická divize, spolu s dalšími jednotkami, očekávala tento krok u Dunaje, na rusko-rumunské hranici. 6.9.1916 se vojáci Srbské dobrovolnické divize dostali do prvních bojů na rumunském území. Na podrobnější popis těchto bojů zde ovšem není místo a nelze než odkázat na nemnohou literaturu.

Jaroslav Motl se zúčastnil bojů u Dobruži, Tenidereši a Kokardži. 19.9.1916 byl při těchto bojích raněn. Později byl za boje v rámci divize vyznamenán ruským řádem Sv. Anny III. stupně s meči a bantem.

Boje v Rumunsku byly neobyčejně tvrdé, za  14 dní, od 6. do 20.9.1916 divize ztratila 40 % svého stavu! 25.10.1916 byly zbytky divize vyvázány z bojů a vracely se do Ruska na doplnění a odpočinek.

Na konci listopadu 1916 vydalo srbské velení rozkaz, aby se přihlásili ti Češi, kteří chtějí přejít do rozmnožených čs.jednotek. Nyní na ruské půdě existovala již celá Č.-s.střelecká brigáda o 2 plucích a chystalo se vytvoření třetího. Tak srbské řady opustila většina čs.důstojníků. Z dokumentů se zdá, že to nebyl případ Jaroslava Motla a že ten u Srbů zůstal.

1.srbská divize se v zápolí zotavovala z bojů, byla vytvářena 2.divize a tak i celý srbský armádní sbor. Jaroslav Motl ze svého 2.pluku zřejmě neodešel. Bohužel, události revolučního roku 1917 neblaze působily i na jihoslovanské vojáky. Bolševismus i rozpory jednotlivých národností sboru ovlivňovali život sboru. Nakonec se však situace uklidnila a od srbské vlády přišel pokyn k odjezdu částí sboru z Ruska.

V polovině října 1917 se transporty vydaly na cestu. 2.divize a polovina 1.divize jeli přes Archangelsk na severu Ruska, Anglii, Francii, Itálii a Řecko do Soluně, kam dorazili v lednu 1918. Zbytek 1.divize jel přes Sibiř a po moři Suezským průplavem taktéž do Soluně, kam přijel v dubnu 1918. Záložní prapor sboru jel opět severní cestou, ale uvázl v Murmaňsku.

Část Čechů – 11 důstojníků - se ze srbského vojska uvolnila v rámci prvního transportu, když byli po příjezdu do Francie odveleni do Cognaku, centra formování čs.jednotek. Jiná část Čechů opustila srbskou armádu až v Soluni.

Podle dokumentů opustil Jaroslav Motl Rusko buď 1.9.1917 nebo 2.5.1918. Do Francie dorazil 2.7.1918. Podle zachovaných fotografií z Anglie byl s největší pravděpodobností mezi výše uvedenými 11 důstojníky.

Oficiálně ze srbské armády přešel k čs.legiím ve Francii dne 6.7.1918. Byla mu pravděpodobně uznána hodnost podporučíka. Obdržel osobní číslo 4572. Sloužil u 22.čs.střeleckého pluku. Tento pluk, společně s 21.čs.střeleckým plukem, tvořil Čs.brigádu. Většinu roku 1918 strávili čs.dobrovolníci výcvikem. Také důstojníci, bez ohledu na předchozí bojové zkušenosti, byli posíláni do nejrůznějších kurzů a škol francouzské armády. Zda se takového kurzu zúčastnil i Jaroslav Motl nevíme.

Ve dnech 26.8.-18.9.1918 pobýval Jaroslav Motl v nemocnici ve Vichy, ovšem nemá záznam v kolonce „ranění“.

20.9.1918 odjíždí 22.pluk na frontu. Do bojové akce se pluk dostal později. 18.10.1918 zastavují Němci francouzský postup, 21.10.1918 podnikají protiútok. Tehdy přišla chvíle pro 22. pluk a obranu městečka Vouziers a přechodů přes řeku Aisnu. Konečný úspěšný útok na Němce se zdařil 28.10.1918, právě v den, kdy byla v Praze proklamována Československá republika. O tom se čs.legionáři dozvěděli později, daleko spíše je v dané době zajímalo datum 10.11.1918 – kapitulace Německa. Přestože na západní frontě netrvaly boje pluku dlouho, vyžádali si životy 7 důstojníků a 197 vojáků.

Po skončení války byl pluk ve městě Monthureux sur Saone. Je možné, že zde Jaroslav Motl zažil 9.12.1918 návštěvu T.G.Masaryka. do ČSR se pluk dostal na dvě etapy v prosinci 1918 a v lednu 1919. Již 12.2.1919 ovšem 22.pluk odjíždí bojovat proti Polákům do Těšínska. Zda se těchto bojů zúčastnil i Jaroslav Motl nevíme. 1.4.1919 byl však povýšen na kapitána.

Služba v legiích se Jaroslavu Motlovi počítala do 1.9.1919. Ve stejný den 1.9.1919 nastoupil i svou službu u četnictva, kam byl předtím přidělen 15.8.1919. Jaroslav Motl „byl převzat do sboru četnických důstojníků správních“. 18.3.1921 je v jeho vojenských záznamech poznámka „počítán definitivně do pravomoci min.vnitra a postoupen jeho evidenční list“.

Byl dále vyznamenán 7.5.1921 revoluční medailí a i jinými vyznamenáními.

(Texty z výstavy v Praze - o legionářích - četnících, policistech.)