toggle

Stránky archivovány

 

Návštěvnost


Dnes:19
Včera94
Tento měsíc:971
Celkem:541427

Anketa

V jakých legiích bojoval Váš předek?
 

Překlad

Czech Belarusian Bulgarian Chinese (Traditional) Croatian Danish Dutch English Estonian Finnish French German Greek Hungarian Italian Japanese Latvian Lithuanian Macedonian Norwegian Polish Portuguese Romanian Russian Serbian Slovak Slovenian Spanish Swedish Ukrainian
Cesta do Bardejova a Zborova na východním Slovensku - 18. - 21. 2. 2010 Tisk Email

hrbitovPřestože se historií čs. legií v Rusku již nějaký ten pátek zabývám, stále jsou události a místa, která jsem prozkoumal jen povrchně nebo vůbec ne. Ačkoliv to může znít překvapivě, dlouhou dobu jsem se téměř nezajímal o podrobnější studium bojů čs. legií v Rusku. Vedle mého zájmu o stejnokroje a symboliku to bylo na druhém až třetím místě. V posledních letech se to snažím napravit, i když jsem začal spíše od prostředku, od bojů občanské války v Rusku v roce 1918. Nicméně jsem z četby knih mlhavě věděl, že ruská císařská armáda došla až na východní Slovensko a že všeobecné nálady nejen mezi příslušníky České družiny a krajany v Rusku, ale leckde i doma byly takové, že ruský voják brzy přijde do Prahy. Touha jet na východní Slovensko tu byla. Koneckonců, považoval jsem to za ostudu, že jsem na Slovensku nebyl, když už jsem dokonce šlapal po Uralu.

Dnes, když jsem díky výtečným knihám slovenských přátel (www.kvhbeskydy.sk) poučenější, měl bych na začátek uvést, že téma Slovensko a ruská císařská armáda se týká období listopadu 1914 až května 1915, že ruští vojáci došli např. až do Humenného, což je cca 30 km od Polska a cca 40 km od současné Ukrajiny. Není to málo, myslím, že to odpovídá např. vzdálenosti Liberce, Ústí nad Labem nebo Mostu od Německa. Slovenští přátelé mě přislíbili, že časem vypracují mapu maximálního dosahu postupu ruských vojsk v uvedeném období (bez ohledu na konkrétní dny a měsíce). Budu se těšit. Nyní už k samotné krátké cestě, kdy se současně omlouvám všem, kteří jsou v historii zběhlejší než já a tyto řádky je nudí.

Na cestu jsem si nakonec vzal dovolenou v pátek a vybral jsem si výtečný čtvrteční noční spoj z Prahy až do Bardejova. Plánovanou první schůzku s členy KVH Beskydy jsem měl mít až v sobotu. Říkal jsem si, že v pátek to už nějak přečkám. Cesta, i z poplatkem za 1 zavazadlo, mě stála 565 Kč. Kdybych si koupil zpáteční, ještě bych ušetřil cca 200 Kč, ale nebyl jsem ještě pevně rozhodnut, kdy pojedu zpět. Vlakem bohužel stojí zpáteční jízdenka po všech slevách okolo 1600 Kč, přičemž délka cesty je stejná, okolo 11,5 hod. Vyjížděl jsem ve 20:20 hod a na místě jsem byl v 07:20 hod.

Trochu nepříjemné v Bardejově je, že tam na spojeném vlakovo-autobusovém nádraží není úschovna zavazadel. Nicméně centrum města, historické náměstí, je max. 10 minut pěšky od nádraží. Chvilku jsem měl batohy na obecním úřadě, kde se nade mnou paní slitovala a od 09:00 hod (kdy se vlastně všechno otevírá) jsem měl zavazadla v informačním centru na náměstí, kde je možné si je schovat za tuším 50 centů na půl hodiny. Na těchto stránkách vás nebudu zatěžovat krásami nebývale zachovaného opevnění Bardejova, popisem historické radnice a náměstí, chrámu sv. Egídia atd.. Na dvou domech jsme pro ruské přátele vyfotografoval pamětní desky, upomínající na pobyt sovětských vojáků ve městě. Ve městě jsem objevil zavřený (před 09:00 hod) antikvariát v jedné z věží hradeb, na který jsem pak bohužel úplně zapomněl a bazar-antik ( Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , +421915670579), kde mě zaujalo několik drobností, ale šetřil jsem peníze. Knihy nebo brožury o Bardejově v knihkupectví jsou, bohužel regionální tisky o období I. sv. války chybí. V knihkupectví Radost jsem dostal za výprodejní cenu 1 EURO knihu „Peter Jurčišin a bardejovskí rodáci na frontě v Taliánsku“ z roku 1998 o divizi armády Slovenského štátu, ze které se pak stala čs.divize.

 

pomnik_CD

Pomník České družiny ve Zborově

Navštívil jsem velmi krátce bardejovský archív (mají v pátek zavřeno), kde ale podle pána fotografie ruských vojáků nebo zajatých vojáků z doby I. sv. války nemají, a dále správní budovu Šarišského muzea v Bardejově, kde také k I. sv. válce nic nemají. Na druhém místě mě odkazovali na bohužel již zesnulého slovenského historika Igora Slepcova a na vojenské historické muzeum ve Svidníku (Svidník, Bardejovská 25/414, +421547521398 nebo +421547521561).

Protože jsem v historické radnici zahlédl fotografie památníku padlým ruským vojákům z I.sv. války z Bardejovských Kúpelí, ihned jsem se rozhodl tam vydat. Dojet se na místo dá autobusem MHD za 33 centů. Památník se nachází mezi cestičkami uvedené lázeňské oblasti a bohužel o něm nevědí ani v informačním centru, i když jinak jsou velice ochotní. Památník se nachází před dřevěným mostem (v místním letáku-mapě č.22), těsně za hotelem Mier (č.15), na levé straně asfaltové cesty.

Zpátky jsem jel zase za 33 centů, ale udělal jsem tu chybu (už jsem chtěl do Zborova), že jsem nedojel na autobusové nádraží, ale vystoupil jsem na zastávce MHD, kde měli zastavovat i meziměstské autobusy. Bohužel nikoliv na každé zastávce MHD a nikoliv všechny meziměstské spoje stejně. Jeden autobus na Zborov projel a teprve další na zastávce zastavil. Jinak autobusy z Bardejova do Zborova nebo tím směrem jezdí ve všední den celkem často, minimálně 1 za 1,5 hod, ale poslední už ve 20:40 hod. V sobotu a v neděli je to o poznání horší, kdy v sobotu měl jet autobus ze Zborova do Bardejova  jen v 15:18 hod a v neděli v 07:13 hod, 07:16 hod a ve 12:16 hod (na další jsem se neptal a raději jsem si nechal napsat i telefony na taxi). Autobus z kraje Bardejova do Zborova stál 70 centů.

Po ubytování ve Zborově v penziónu Jana (Zákutie 2, Zborov, majitel Martin Kováč, +421544798408), jsem si za soumraku krátce prošel Zborov. Našel jsem tak památník na Českou družinu a na dobrovolce Šípka. Slabinou Zborova je, že se zde večer nedá někde v klidu posadit.

Druhý den jsem se setkal s pány Martinem Drobňákem, Radoslavem Turíkem a Lubomírem Gramatou z KVH Beskydy a s panem Štefanem Kučečkou, starostou obce Stebník. Pánové mě štědře obdarovali knihami, ve kterých je kromě textů o vojenských hrobech přehledný popis bojů na východním Slovensku. Následně jsme automobily odjeli do luxusního hotelu Slnečný Majer (Stebnícka Huta 111, +421544798934), kde jsme v příjemném prostředí v družném rozhovoru probrali plány do budoucna, stav péče o válečné hroby z doby I.sv.války na východním Slovensku, publikační záměry KVH Beskydy na další období atd., atd.. Na místo se chystá někdy v červenci 2010 vyjet skupina členů ČsOL jednoty Valtice a ČsOL jednoty Brno. Já se doufám podívám na místa přechodu části vojáků C.aK.pěšího pluku č.28 už v dubnu 2010. O to větší překvapení pro mě bylo, když jsem se dozvěděl, že na Slovensko není napřena větší aktivita našich KVH c.a k.branné moci.

Po skončení jednání jsme krátce navštívili vojenský hřbitov ve Stebníku, opravený členy KVH Beskydy a obcí Stebník. V této souvislosti může vzniknout otázka, proč je třeba se zajímat o vojenské hřbitovy „cizích“ rakousko-uherských a německých vojáků? Důvodem je jednak pieta, úcta k padlým všeobecně a dále prostý fakt, že se v drtivě většině jedná o hromadné a společné hroby a že v místě jsou vedle výše zmíněných pochováni i vojáci ruské císařské armády. Pokud tedy jsem zastáncem boje za samostatnost Zemí koruny České, měl bych pamatovat na 6.000.000 zabitých a zmrzačených ruských vojáků z doby I.sv.války, kteří k naší státní samostatnosti přispěli nemalou měrou. V době, kdy si na státní úrovni přirozeně připomínáme oběti sovětských vojáků z doby II.sv.války to považuji za patřičné.

V sobotu odpoledne jsem pak zvážil všechna pro a proti a rozhodl jsme se, že nebudu trávit neděli na cestách. Ctění kolegové mě zavezli do Bardejova na nádraží a po 18:00 hod už jsem ujížděl autobusem směrem k Praze (pozor – cesta byla nepatrně dražší – 22,40 EURO + 1 EURO za zavazadla). V Praze jsem byl už v 05:00 hod místo v 05:20 hod. Tím skončila má krátká cesta a já doufám, že už v dubnu sem budu moci napsat něco zásadnějšího a objevnějšího o okolí Zborova, Stebníku a celého toho krásného kraje.


Autor: Bernard Panuš


Fotogalerie