toggle

Stránky archivovány

 

Návštěvnost


Dnes:24
Včera85
Tento měsíc:2065
Celkem:524344

Anketa

V jakých legiích bojoval Váš předek?
 

Překlad

Czech Belarusian Bulgarian Chinese (Traditional) Croatian Danish Dutch English Estonian Finnish French German Greek Hungarian Italian Japanese Latvian Lithuanian Macedonian Norwegian Polish Portuguese Romanian Russian Serbian Slovak Slovenian Spanish Swedish Ukrainian
Po stopách 2. roty České družiny, vzpomínkový pochod okolím Stebníka - Slovensko - 13. - 14. 8. 2010 Tisk Email

Když jsem na konci loňského roku resp. na začátku letošního roku 2010 uvažoval nad tím, že bych se konečně mohl podívat, kam že to došla ruská císařská armáda a dobrovolci České družiny na přelomu let 1914 a 1915, a když mě napadlo, že by to mohlo zajímat i naše ruské přátele, netušil jsem, o jak skvělou akci nakonec půjde.

Díky Dimitriji Lobanovu z Permu jsem se vůbec poprvé dozvěděl o existenci úžasného KVH Beskydy z města Humenné. Já jsem se vlastně chtěl jen zeptat na co možná nejlevnější ubytování, ale celé nám to poněkud přerostlo přes hlavu.

Po našem menším úsilí dostat do ČR ruské přátelé a po obrovské práci KVH Beskydy a obce Stebník, jmenovitě zejména Martina Drobňáka a pana starosty Štefana Kukečky, nastal čtvrtek s „Č“ a někteří z nás autobusem, někteří auty, jsme se dopravili do staroslavného města Bardějova.

V Bardějově nás přivítala bouřka, těžký černý mrak nad krajem, hromy, blesky možná až 200 m od nás. Po dopravě osobními vozidly do Chmeľovej, do ubytování ve škole v přírodě, se počasí umoudřilo. Již ve stejnokrojích jsme se postupně přesunuli do města prohlédnout si jeho krásy (zapsané na seznamu UNESCO).

V pátek odpoledne, po zajištěném obědě, se konala první část programu - položení věnců k památníku padlým ruským vojákům v Bardějovských Kúpelích. Květinu v ruských národních barvách k památníku položil známý historik a člen VHK „Gornyj ščit“ z Jekatěrinburku, pan Alexandr Kručinin. Ihned poté byl „přepaden“ starší dámou, která vřelými slovy vyjádřila svou náklonnost k ruskému národu a k ruskému vojáku.

Po převozu do obce Zborov byly položeny naším předsedou a opět panem Kručininem květiny v českých a ruských barvách k památníku České družiny a dobrovolníka Jana Šípka.

Vzápětí ve Stebníku v kulturním domě, středobodu všeho dění, začala historická minikonference s asi 15 příspěvky o ruských jednotkách účastnících se bojů ve Slovenských Karpatech, o České družině, přechodu do zajetí/zajetí C. a K. pěšího pluku č. 28 a zejména o péči o válečné hroby v ČR, SR a v Polsku. Slovo měl i zástupce rakouského Černého kříže (spolek pečující o válečné hroby).

Přednášky byly přerušeny jen na výtečnou společnou večeři. Po konferenci následovala volná zábava.

Druhý den jsme byli opět autobusem přepraveni z Chmeľovej do Stebníku a po snídani pod sedlo Blechnarka. Ve stejnokroji, s příslušenstvím, jsme dopochodovali do sedla na slovensko - polské hranici. Zde nás očekávali polští přátelé, kteří zde nabídli klobásky, okurky ve slaném nálevu, nápoje a další pochutiny.

Po krátkém odpočinku a dalším společném fotografování jsme přes polské území došli k vojenskému hřbitovu (na polské straně, číslo hřbitova bohužel nevím). Kromě rakousko - uherských vojáků zde věčným spánkem odpočívali zejména příslušníci 196. pěšího Insarského pluku 49. pěší divize ruské císařské armády.

Při dalším pochodu po žluté turistické trase, přímo po hranici, začalo už jít do tuhého. Věci se stávaly těžšími, šlo se hůře a hůře. Oklikou jsme se vrátili na Blechnarku a zamířili jsme do extrémně strmého kopce, k zachovaným zákopům z I.sv.války. Všichni kopec vyšli relativně v pohodě, jen autor těchto řádek měl co dělat, aby to zvládnul. Ovšem podle kolegů v práci zhubnul, takže to nakonec mělo i vedlejší pozitiva.

Další cesta vedla lesem a loukami už relativně přímo do Stebníku (cca 6 km), trošičku jsme ale zabloudili a tak nás čekalo ještě překonání několika hlubokých koryt potoků. Odpoledne, okolo 15:00 hod, jsme došli do Stebníku, kde se ostatní účastníci pochodu (turisté bez vojenské výbavy, pche) bavili na náš účet ze zahrádky místní restaurace.

Alespoň já osobně jsem lehl do trávy a bolel mě celý člověk. Na mapě jsme mohli ujít tak 15 km, ovšem myslím, že terén byl dosti náročný.

Po krátkém odpočinku jsme odpochodovali na opravený vojenský hřbitov z I. sv. války za obec Stebník. Hřbitov byl opraven péčí KVH Beskydy. Vpředu průvodu šli členové KVH Beskydy a církevními praporci a kříži, za nimi vojáci, pak obecenstvo a krojované vesničanky. Na hřbitově proběhl důstojný pietní akt za účasti řecko - katolického a pravoslavných kněží.

Večer pak byl ve znamení zábavy, křtu nového CD folklórního souboru „Stebničanka“ a malé trošky alkoholu. Za příjemně vlahé noci hořela vatra a byly vypuštěny balóny s horkým vzduchem.

Tím byla akce skončena, ovšem pro naše ruské přátele byl vymyšlen i program na neděli. Pronajatou dodávkou jsme dojeli ke hradu Zborov, kde jsme se trochu spletli a „střihli“ jsme si další krpál přímo za nosem k hradním zdem.

Od hradu Zborov jsme už přejeli do Humenného. Po výtečném obědě nás bohužel začal poněkud tlačit čas. Omylem jsme dojeli místo do obce Osadné do Medzilaborců a museli jsme se trochu vracet. Ruským kamarádům to ale nevadilo, rádi se dívají na ubíhající krajinu. V Osadném jsme navštívili místního pravoslavného kněze, otce Soroku, který nám ukázal kostel a kryptu s kostnicí a pohřbeným více než jedním tisícem ruských vojáků. Překvapením, ačkoliv zase ne tak velkým, mě bylo, že popud a část finančních prostředků k vybudování kostela a kostnice dala i paní Naděžda Kramářová, manželka našeho prvního ministerského předsedy Karla Kramáře. Po občerstvení vodou a posilnění vodkou jsme se vrátili už po správné cestě do Humenného. Bohužel nám na prohlídku tohoto pro historii I. sv. války důležitého města nezbylo více než 20 minut. Laskavostí člena KVH Beskydy, který nás i obdaroval svými knihami, jsme se dostali na kopec v dnešním centru města, odkud bylo jednak možné popsat pohyby vojsk na přelomu let 1914 - 1915 a dále zde je několik vojenských hřbitovů včetně hřbitova s padlými vojáky ruské císařské armády.

Pak už jsme bohužel museli pospíchat do Bardějova na autobus, který jsme zázrakem stihli. Před odjezdem se s námi ale Bardějov rozloučil tak, jak nás přivítal - bouřkou, hromy, blesky a vodorovně letícím deštěm. Dešti holt neporučíš.

Chtěl bych poděkovat všem, kteří se zasloužili o zdar akce a jsme přesvědčen, že to není poslední cesta členů Klubu přátel pplk. Karla Vašátky na Slovensko.


Autor: Bernard Panuš


Fotogalerie

Fotoreportáž ZDE